Lanďák
Pavel Landovský , Helena Albertová
Pavel Landovský se v knize vzpomínek, kterou napsal se Helenou Albertovou, zcela čtenářům otevírá. Opravdu na sebe prozrazuje téměř všechno - a nejen na sebe. Vypráví o svém dětství - už tehdy prý byl rošťák, jak dosvědčují zápisy z deníčku, který mu od prvních školních dnů vedla jeho babička. Netají nic ze svých hereckých začátků a posléze velkého úspěchu v pražském Činoherním klubu, otevřeně hovoří o svém dobývání Vídně, o emigraci a návratu domů, do Prahy. Ve svém vyprávění je zcela otevřený a k řadě svých tehdejších i současných přátel kritický. Čtenářům se představuje nejen jako "kašpar", ale i jako autor divadelních her, jejich ukázky na ně v knize čekají. Pozoruhodný život bouřliváka - to je biografie s příznačným názvem Lanďák. ... celý text
Přidat komentář
Na jednu stranu rapl, hulvát, sukničkář, se kterým mnoho lidí nedokázalo pro jeho povahu vyjít, na druhou stranu vnímavý a talentovaný herec a autor, který podřídil divadlu celý svůj život. Kniha napsána svižně s mnoha údaji, historkami i detaily, které zase o kousek přibližují svět umělců za totality i v exilu.
Zajímavé čtení o herci, kterého jsem vždycky měla ráda a spoustu věcí, o kterých se tam mluví i pamatuju. A spoustu věcí jsem dosud nevěděla. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě k této knize dostala.
Jak hrál, tak vypráví.
Doba před rokem 1989 – mladý, veselý, ukecaný frajer, který se zdánlivě bezstarostně protlouká válkou, reálným socialismem i emigrací a je ho všude plno.
Po roce 1989 – už ne tak mladý, smutný, zatrpklý, málomluvný nespokojenec, naštvaný na porevoluční vývoj a možná na celý svět.
80 % (9 let po vydání 7 hodnotících s modrým průměrem 77 %).
... „Proč tyhle lidi (myšleno bývalé udavače a agenty STB) musím pořád potkávat?“
Kniha vznikla za spolupráce s jeho druhou manželkou. Řekl bych, že je čtivá do období jeho návratu po listopadu 1989. Ten zbytek je již smutný. Zahořklost staršího člověka, který se vrátil zpět do vlasti s jinými představami. Konec konců ani "jeho" divadlo, kterým byl Činoherní klub (než byl v druhé polovině 70-tých let i odtud vyhozen), mu nepodalo po návratu onu potřebnou pomocnou ruku. Své udělalo i kamarádství s Václavem Havlem a při začátku jeho prezidentování i práce našeptávačů (nechci psát poradců) prezidenta.
Já budu vzpomínat na Pavla Landovského zejména kvůli jeho úžasným rolím hajzlík Hyneček ve Znamení Raka, nejlepší povídka Hříšných lidí města pražského zvaná Kapr, roztomilý Standa Kocián v Soukromé vichřici a nezapomenutelný Tonda Boháček v "Utrpení" a samozřejmě břitký poručík Emil ve fantastickém Slaměném klobouku. Pavel Landovský byl osobnost českého filmu, který opustil tento svět nejspíše rád, aby byl od těch hajzlů, kteří mu házeli klacky pod nohy, konečně pryč. Škoda přeškoda, že již není s námi, samozřejmě v rolích, které mu byly blízké a také psány na tělo.
Kniha je napsána bez obalu, bez servítek, tak, jak to bylo u P. Landovského zvykem. Přesto to byl člověk nesmírně inteligentní a vzdělaný, k tomu přímý a rovný chlap. Takových už v dnešní době najdete pomálu. Zkrátka "správnej chlap". Vřele doporučuji k přečtení.
Pavel Landovský byl pro bývalý režim velké nebezpečí, takže byl odklizen mimo území tehdejšího Českoslovenka. Znamenal pro komunisty hrozbu, něco jako Vlasta Chramostová v zastoupení ženského pohlaví. V této knize Lanďák na rovinu bez nějakých vytáček vypráví, jak se protloukal po divadlech, jak žil v emigraci a jaký hořký návrat ho čekal domů po Sametové revoluci. Vykládá bez obalu o různých osobnostech divadelní/filmové tvorby nebo politického dění jak za komunistů, tak po převratu. Landovský byl rovnej chlap a takovejch lidí moc nebylo, na prstech jedné ruky by se dali spočítat. Je to takový symbol Charty 77 a bojovník proti komunismu a netoleranci. Kniha dále obsahuje soupis a ukázky jeho vlastnoručně napsaných divadelních her a to je teda paráda, Landovský nebyl jen skvělý herec, ale i vynikající dramatik a je velká ostuda, že se jeho hry hrály tak málo a v současnosti vůbec. Kniha obsahuje i spoustu fotografií z divadelního prostředí i soukromého života Pavla Landovského. Kniha je odkazem tehdejší doby a doporučoval bych ji každému, kdo by v dnešní době chtěl znovu volit tu odpornou komunistickou lůzu.
Vyprávění solitéra Pavla Landovského o životě, době a souvislostech. Totalita, ženy, přátelé, divadlo, psaní, exil a návrat do svobodné vlasti. Strašidelná realita sledovaná zkušeným, nebojácným a bystrým mužem. Na jeho hry bych rozhodně ráda šla, kdyby je ovšem někde hráli.
"Mám chuť se spojit s panem Cibulkou, jestli by mě za nějaký obolus nezařadil do svých seznamů. Abych měl zase nějaký kamarády a kšefty, protože jak koukám, tak všichni, který tam jsou, už zase jedou"
"... měli prostě máslo na hlavě, a když jsem se zjevil zvova doma, tak se začali stydět, a jak se to máslo vohřálo, tak jim teklo po držce"