Láska a její kat
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15786/bmid_laska-a-jeji-kat-E8O-15786.jpg
4
265
265
Dnes již klasický bestseller autora povídek z psychoterapeutické praxe. Yalom v této knize vypráví příběhy deseti pacientů, kteří hledali v psychoterapii pomoc k zvládnutí běžných problémů každodenního života. V průběhu terapie se podařilo odhalit hluboké kořeny jejich každodenních problémů – kořeny sahající hluboko až k samé podstatě existence. Kniha odhaluje touhy a motivace lidské duše a zároveň nechává nahlédnout tajemství, frustrace, patos i humor objevující se v terapeutickém vztahu.... celý text
Literatura světová Povídky Pro ženy
Vydáno: 2006 , PortálOriginální název:
Love's Executioner, 1989
více info...
Přidat komentář
Tu sme sa s pánom Yalomom totálne minuli. Ale že je to pozoruhodný chlapík o tom niet pochýb.
Naprosto "must read" pro člověka, který o sobě přemýšlí, či ho zajímá psychologie. Četla jsem znovu po deseti letech a oslovila mě ještě více nez předtím. Čtivé, hluboké, autentické.
Deset příběhů z ordinace psychiatra a psychoterapeuta, vyprávěných na pomezí beletrie a faktu – záměrně neuvádím pojem „odborná literatura“, protože I. D. Yalom témata předkládá velmi srozumitelně i pro laiky a prakticky bez oborové terminologie.
Přestože autor působí jako svědomitý a citlivý terapeut, který bádá i jedná v nejlepším zájmu pacienta, občas mě napadalo, jestli se aktéři příběhů v procesu vlastního poznávání netrápí až příliš. Nebylo by nakonec správnější nenapravovat jejich zaběhnuté vzorce chování, a ponechat je v jejich původních, třeba i stylizovaných nebo společensky ne vždy vítaných?
Závěrečná povídka mě ale přesvědčila o opaku a díky ní přes ostražitý počet hvězdiček knížku hodnotím 90 procenty.
Její autor mi koneckonců v úvahách, které k některým příhodám připojil, vychází vstříc. Přiznává, že při sebelepším přístupu je naše možnost poznat druhého člověka značně omezená. I přesto má ale takové úsilí smysl – stejně jako snaha být šťastný.
Deset příběhů z terapeutické praxe, které často konfrontují téma smrti, konečnosti života, jeho smyslu, stáří. Yalom je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, je čtivý a šla jsem tedy na jistotu. Nezklamal. :-)
Zajímavé vidět i pohled přímo psychoterapeuta na jeho konkrétní případy.
Kniha, která sice vypráví o jednotlivých případech z praxe I.D.Yaloma, ale vlastně se týká postoje terapeuta. Ukazuje, že je to taky jen člověk a jeho pacienti mu mohou, ale nemusí být sympatičtí. Stejně tak je kniha o čtenáři samotném, vlastně je to taková psychoterapie na druhou.
Hodně na mě zapůsobily tři povídky, ale jsem přesvědčená o tom, že kdybych knihu četla za rok, za pět let, zaujaly by mě úplně jiné příběhy.
A ještě víc než jednotlivé osudy pacientů mě dokázaly rozložit jen tak mimochodem sdělované poznámky mezi řečí.
I když se mi nelíbily všechny povídky stoprocentně, jako celek musím hodnotit plným počtem bodů.
Jde o druhou knihu autora, kterou jsem četla, ale zcela jistě ne poslední. Doporučuji.
Autor myslel na študentov, vysvetľoval svoje postupy a veľmi som si to cenila. Počas čítania ma neraz zabolela hlava, musela som ju odložiť, porozmýšľať nad obsahom poviedky a až tak pokračovať v čítaní. Rozmer, rozsah a rôznorodosť ľudského trápenia je nevyspytateľná.
Knihu mi doporučila kamarádka. Během četby první povídky jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě, že ta ženská je na vylískání, že to je typicky americké, kdo nemá psychoterapeuta, jako by nežil apod. Ale postupem času jsem povídkám přišla na chuť. Autor je evidentně dobrým psychoterapeutem a zkušeným psychologem s literárním talentem. Takže kniha určitě stojí za přečtení.
Krásné příběhy z terapeutické praxe, které mohou inspirovat a obohatit mnoho z nás, kteří mívají s láskou problémy.
Bála jsem se, že bestsellerista populárně psychologické literatury bude americky povrchní a motivační, ale vůbec ne. Tahle kniha je vlastně ideální psychologický mainstream – je chytrá, ukazuje zajímavé případy, aniž jde o bulvár (žánr je z definice voyerský, ale dá se pojmout decentně), přitom vypravěč je všeobecně srozumitelný a podle svého podání má maximální snahu najít si cestu ke každému, zkrátka sympaťák zmiňující i vlastní chyby – samozřejmě v míře, která ho vhodně zlidšťuje, ne tak, aby se mu dalo něco vytknout. K tomu umí psát. Budování vlastního pozitivního obrazu ale nevadí, k tomuto druhu podání to patří a nezdá se, že by si Yalom honil ego nějak přemrštěně. Vysoká literatura to není, ale příjemné čtení o zajímavých problémech, ve kterém se objeví i pár opravdu zajímavých odborných momentů, se taky cení.
Nemůžou nezaujmout časté autorovy averze a předsudky vůči pacientům, které už by si asi dnes troufl tak otevřeně popisovat málokdo. Samozřejmě se podle svého líčení bezchybně ovládá a pacientům nedá nic znát, dokonce se vždycky díky vzájemnému vztahu své předpojatosti k jejich typu zbaví, ale nemohla jsem nepřemýšlet, kolik let nebo desetiletí je třeba k dosažení takové vyrovnanosti a kolika nešťastným lidem se kvůli podobným komplexům terapeutů nedostane pomoci.
Zajímavé a čtivé. Yalom jde cestou života se svými pacienty a řeší stejné otázky jako oni a my všichni. S tím rozdílem, že on o nich ví. Koho by to nebavilo číst?
" ... to co jim připadalo jako bezpráví, je ve skutečnosti vesmírná lhostejnost"
"Nikdy nikomu nic neberte, pokud mu nemůžete nabídnout nic lepšího"
Takto (dobře) to dopadne, když psychiatr, který rozumí chemii mozku a těla, chápe, že se nelze spoléhat jen na psychofarmaka, a je zároveň i empatickým a brilantním psychoterapeutem (a navíc i poměrně pokorným). Tedy užitečným průvodcem na cestě všech těch, kdo se perou sami se sebou. Koneckonců i on sám se pral, jak popisuje v jiné své knize Máma a smysl života.
Kniha se skládá z deseti populárně naučných příběhů z ordinace psychoterapeuta. Pokud vás toto téma zajímá, mohu vřele doporučit. Vyprávění je plynulé, dobře vypointované, i když literárně nijak výjimečné. V některých případech jsem úplně nepochopila, proč ti lidé vůbec k psychoterapeutovi chodili, co tam chtěli „řešit“ (Elva). Z jiných příběhů běhal mráz po zádech (Penny). V některých případech jsem si poněkud zlomyslně myslela, že ona deprese, které se rozvinula, vlastně představuje střízlivý náhled na vlastní život (Saul). Jedna věc mě ještě zaujala - pozoruhodně nekorektní popis pacientů, opakovaně se dovídáme, jak jsou nějakým svým rysem nepříjemní až odporní – je nechutně obézní, je přihlouplý a provádí podivné pohyby odulými rty a velkým jazykem… V dnešní době bych jen za přiznání podobných úvah byla managementem svého zaměstnavatele, svazem pacientů a já nevím kým ještě postavena na pranýř.
Krásná kniha, plná příběhů lidí, ale hlavně uvědomění si toho, že nikdo nejsme bezchybný, že i terapeuti chybují a pochybují.
Krásná kniha. S některými Yalomovými pacienty jsem se malinko potkal v předchozích knihách, ale to vůbec nevadí. Knihy Irvina Yaloma mám opravdu rád. Myslím, že on sám je nesmírně zajímavá a velká osobnost. Uznávaný odborník i spisovatel, který si však nehraje na bezchybného a neomylného guru, ale přiznává své chyby i slabosti. Někteří spisovatele např. Daniel Keyes, Khaled Hosseini a právě Irvin Yalom umí ve čtenáři vyvolat jemnou melancholii, která ale nespěje do temné deprese, ale spíše do moudrosti, soucitu a větší úctě k životu.
"Marvin se probudil rychleji, než očekával. Možná i on přese všechno naslouchal hlasu svého vnitřního snílka. Zpočátku chtěl nedočkavě vidět, ale jeho nadšení umožnilo přístup silnému pocitu lítosti. Oplakával svou minulost a nenávratné ztráty. Ze všeho nejvíc oplakával prázdný prostor ve svém životě: všechen ten nevyužitý potenciál, děti, které nikdy neměl, otce, kterého nikdy nepoznal, dům, který se nikdy nenaplnil rodinou ani přáteli, životní práci, která mohla zahrnovat daleko víc než shromažďování peněz. A konečně oplakal sebe sama, toho uvězněného snílka, toho chlapečka, který pláče a volá v temnotě o pomoc."
Hlavním poselstvím knih Irvina Yaloma je nepromarnit svůj život. Vážit si času, který nám byl dán a smysluplně ho využít.
,,Nie ste jediný, kto má takýto strach, Dave. Možno by vám pomohlo vedomie, že sme všetci na jednej lodi." -
"Nie, každý je sám na vlastnej lodi. To je na umieraní to najstrašnejšie - každý to musí zvládnuť sám!"
Ďalší člen: ,,Aj keď to tak je, aj keď je každý na vlastnej lodi sám, je upokojujúce vidieť svetlá iných lodí, ako sa pohojdávajú na blízku."
"Každý z nich videl odraz svojich vlastných túžob, zranený pohľad a chybne si ich interpretovali ako túžbu a naplnenie. Každý z nich bol malé vtáča so zranenými krídlami, ktoré sa pokúšalo lietať tým, že sa zachytilo o ďalšie vtáča so zranenými krídlami. Ľudia, ktorí sa cítia prázdni, sa nikdy nevyliečia, ak sa spoja s inou neúplnou bytosťou. Dva vtáky so zranenými krídlami, ktoré sa spoja, môžu lietať len nemotorne."
"Občas sa Betty hnevala, že ju nútim premýšľať o morbídnych otázkach. ,,Prečo premýšľať o smrti? Nemôžete s tým nič urobiť!" Pokúsil som sa, aby porozumela, že napriek tomu, že nás fakt smrti ničí, myšlienka na smrť nás môže zachrániť. Inými slovami, naše povedomie o smrti nám pomôže nahliadnuť na život z inej perspektívy a podnietiť nás, aby sme svoje priority prehodnotili."
"Ak pacientom ideologické školy so svojimi komplexnými metafyzickými konštrukciami vôbec pomáhajú, majú úspech preto, lebo znižujú úzkosť terapeutovu, nie pacientovu (a tak dovoľujú terapeutovi čeliť úzkosti z terapeutického procesu). Čím viac je terapeut schopný znášať úzkosť z nevedomosti, tým menej sa potrebuje držať nejakých ortodoxných postupov. Kreatívni prívrženci ktoréhokoľvek ortodoxného prístupu napokon prerastú svoje disciplíny.
Hoci na vševedúcom terapeutovi, ktorý má situáciu vždy pod kontrolou, je niečo uspokojujúce, na tápajúcom terapeutovi, terapeutovi ochotnom sa spolu s pacientom zmietať, až kým spoločne nenarazia na aktivujúci objav, môže byť niečo veľmi príťažlivé."
Už len kvôli Carlosovi a jeho príbehu by som dal knihe hviezdičiek šesť.
Konečně moje první setkání se ze všech stran opěvovaným Yalomem. A bylo to úžasné! Sledovat myšlenkové pochody psychoterapeuta, ve kterých je tak silně cítit předchozí mnoholetá zkušenost, a zároveň zakoušet psychoterapii z pohledu terapeuta, který, jak možná kdekoho překvapí, je přeci taky jenom člověk. A do toho ten jeho vypravěčský cit! Nezbývá mi, než brzy otevřít další jeho knížku!
Bylo to velice obohacující, sedět tiše v Yalomově pracovně a sledovat mistra při práci.
Povídková forma byla příjemná. Dávala možnost obsah knihy postupně dávkovat.
95%
Deset povídek. Deset příběhů existenciální bolesti. Za zdánlivě každodenními problémy se skrývají zranění, která nejsou viditelná. Yalom je doluje pomocí psychoterapie, snaží se jít až na kořen, na obnažený nerv bytosti.
Hlavní motiv? Strach ze smrti. Ze smrti dlouholetých přátel, rodičů. A dětí, nejtěžší ze ztrát, poněvadž ztrácíme i budoucnost, pokračovatele. S rodiči a přáteli minulost. Hraniční zkušenost, která s námi otřese v základu.
S faktem smrtí se nějak vypořádat musíme. Někdo bere pocit bezpečí zevnitř. Cítí se výjimečný, nezranitelný, život bere jako věčnou spirálu směřující vzhůru. Banální krize (nemoc, selhání) pak odhalí obyčejnost. Víra v posledního spasitele je pocit bezpečí, který jde z vnějšku. Jsme sledování, jsme děti věčného otce, on se o nás postará.
Tyto témata jsou v knize neustále na talíři. Víra v reinkarnaci jako popírání smrti, něco na způsob druhé šance.
Spolu se smrtí se objevuje i strach ze svobody. Lidé mají rádi řád, touží po něm. Koncepce svobody nám bere pevnou půdu pod nohama. Tím, že jsme svobodní, jsme taky odpovědní, jsme tvůrci svých životů. A to je první a nejdůležitější krok. Přiznat si odpovědnost za svůj úděl, za to, jak život probíhá. Yalomova psychoterapie se opírá hlavně o tento důležitý pilíř. Změna musí jít od pacienta. Musí přiznat svůj podíl, jinak by do nekonečna obviňoval svět okolo sebe.
I když si příběhy jednotlivých lidí nebudete pamatovat, ústřední myšlenky jsou nosné. Máte-li svobodu, máte i odpovědnost. Přílišné potlačení strachu ze smrti vede k neurózám všeho druhu od odmítání starých lidí, jejichž tvář nám připomíná smrtelnost a křehkost, po neustálé běhání za mladšími partnery ve snaze si dokázat, že sám starý nejsem.
Ano, fakt smrti, její fyzická přítomnost nás ničí, myšlenka na smrt nás může zachránit.
Štítky knihy
Část díla
- Dva úsměvy 1989
- Hledání snílka 1989
- Láska a její kat 1989
- Terapeutická monogamie 1989
- Tlustá dáma 1989
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
"Už nič necítim. Nemám v sebe žiadne pocity. Musím nájsť spôsob, ako prežiť do konca. Cítim iba prázdnotu."