Láska Carla Haffnera k remízám
Thomas Glavinic
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168691/bmid_laska-carla-haffnera-k-remizam-fqk-168691.jpg
4
23
23
Dokonale stylisticky zvládnutý napínavý příběh z Vídně kolem roku 1910 líčí osud vyzyvatele tehdejšího mistra světa Laskera, který se v románě jmenuje Carl Haffner (předlohou mu byl rakouský šachový velmistr Carl Schlechter) a je do značné míry vymyšlenou románovou postavou. Román věrně zachycuje atmosféru předválečné Vídně, skromné Haffnerovy poměry, z nichž vyrůstal. Šachové partie jsou podány přesně, ale srozumitelně, spíš naznačeny, napětí v knize neustále stoupá. Glavinic má postavy pevně v rukou, v textu není nic navíc ani nic neschází.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2013 , PasekaOriginální název:
Carl Haffners Liebe zum Unentschieden, 1998
více info...
Přidat komentář
Mluvit o šachové partii jako o něčem strhujícím, zní dost nepravděpodobně, ale tohle opravdu strhující bylo. Napětí se dalo krájet. Někteří z diváků už s nervy nedokázali při partii vydržet v místnosti, sledovat ji, vybíhali ven, přecházeli celí napjatí a nechávali si jen podávat zprávy. Místnost, kde se hrálo, byla vyprodaná, všude kolem byly šachovnice, na nichž šachoví mistři rozebírali každý tah, zvažovali taktiku hráčů. Bylo to neskutečné drama. Šachy, jen a zase šachy. A k tomu Carl Haffner, člověk tak chorobně skromný, že nejen odmítal vyhrát, ale chtěl každému poskytnout možnost čestné remízy, jen aby se někoho nedotkl. Doporučuji k přečtení.
"Šlo jim o zápas, o vítězství nebo prohru a - o odpověď. Druh zbraní nehrál roli. Lidé chtěli bez vlastního rizika sledovat podobný střet, jakému byli sami v každodenním životě nedobrovolně vystavována. Zápas, jehož pravidla, jak se domnívali, znali, a který měl na rozdíl od konfliktů v životě jasné kontury. V životě věděl člověk jen zřídka, zda nějakou hru vyhrál. A nevěděl, kdo se za jejími pravidly skrývá."
(SPOILER) Atmosféra Vídně přelomu století na vás z knihy opravdu dýchne. I šachově to není úplně mimo. Ale konec mi knihu zkazil. "Proměna" hlavního hrdiny je velmi chabě motivovaná a svědčí o bezradnosti autora ohledně finále.
Vynikajúca takpovediac biografická oddychovka z šachového prostredia na motívy skutočnej udalosti s prepracovanou psychológiou hlavnej postavy.
"Šach je ako život. Zaútočiť môžete, len ak vám súper vtisol do ruky zbrane."
Zvláštní pán ten Carl. Nebyl on anorektik? Byl tak skromný a tak nechtěl otravovat okolí až na to umřel. Smutné, že to je skutečný příběh.
Opravdu brilantně napsaný román o jednom šachovém souboji a šachistovi, který jako by byl z nějaké Kafkovi povídky. Především psychologická drobnokresba dvou hlavních protagonistů a jejich svérázných kumpánů je vynikající. Dokonalá ukázka umění zkratky, dramatické výstavby a napětí. Glavinic je opravdu skvělý stylista a události popisuje se specifickým nadledem a jízlivým humorem. Román je velmi čtivý a pobaví, takže ho lze vřele doporučit i jako odlehčenější četbu na dovolenou, nebo jen tak na odpolední počtení do práce (což je můj případ). Skoro bych ho doporučil studentům jako četbu pod lavici a soudcům jako četbu pod talár; kniha je to totiž malinká a lze ji tak, v případě prozrazení, dobře skrýt.
K samotnému ději mnoho nemám, snad jen že Glavinic povyšuje jinak nudnou epizodu na dramatický majstrštyk a šachový souboj se stává zároveň soubojem dvou pohledů na život. Na jdené straně naprostá sebejistota a ctižádost dokonalého mistra, který ze svého mistrovství dokáže patřičně pofitovat. Na druhé straně pasivita, snad i trochu strach před přílišnou pozorností, ale hlavně kvality bezelstného šachového hráče, pro nějž nebylo hlavním cílem soupeře porazit.
Kdo by měl zájem o další romány a novely s šachovou tématikou, tak doporučuji: Stefan Zweig - Šachová novela; Vladimir Nabokov - Lužinova obrana.
Láska Carla Haffnera k remízám
Další přitažlivý název, nemohla jsem mu odolat, já, člověk milující životní remízy. Tady jde sice pouze o ty šachové, ale i šachový zabedněnec mého typu si přjde na své, protože se dočte fakta o Haffnerově rodině a Carlovi samém, o lidech kolem něho a dění kolem šachového turnaje; popis partií je zcela upozaděn. Stejně jako při četbě Nabokovovy Lužinovy obrany a sledování skvělého seriálu Dámský gambit jsem si říkala, že každá genialita včetně té šachové je vyvážena nenormálností jinde (a zaplaťpánbůh za jakous takous normálnost lidí, které mám ráda). Jde o životní osudy reálné postavy, těžko vyčítat cokoliv samotnému příběhu. Reportážní styl - souvětí nasekaná na jednoduché věty – čtení urychluje a navozuje sportovní atmosféru, ale já ho příliš nepreferuji, proto minus jedna hvězda. Ale zajímavé to bylo, to musím uznat.