Láska Carla Haffnera k remízám přehled

13.07.2021

Další přitažlivý název, nemohla jsem mu odolat, já, člověk milující životní remízy. Tady jde sice pouze o ty šachové, ale i šachový zabedněnec mého typu si přjde na své, protože se dočte fakta o Haffnerově rodině a Carlovi samém, o lidech kolem něho a dění kolem šachového turnaje; popis partií je zcela upozaděn. Stejně jako při četbě Nabokovovy Lužinovy obrany a sledování skvělého seriálu Dámský gambit jsem si říkala, že každá genialita včetně té šachové je vyvážena nenormálností jinde (a zaplaťpánbůh za jakous takous normálnost lidí, které mám ráda). Jde o životní osudy reálné postavy, těžko vyčítat cokoliv samotnému příběhu. Reportážní styl - souvětí nasekaná na jednoduché věty – čtení urychluje a navozuje sportovní atmosféru, ale já ho příliš nepreferuji, proto minus jedna hvězda. Ale zajímavé to bylo, to musím uznat.

25.01.2021

Mluvit o šachové partii jako o něčem strhujícím, zní dost nepravděpodobně, ale tohle opravdu strhující bylo. Napětí se dalo krájet. Někteří z diváků už s nervy nedokázali při partii vydržet v místnosti, sledovat ji, vybíhali ven, přecházeli celí napjatí a nechávali si jen podávat zprávy. Místnost, kde se hrálo, byla vyprodaná, všude kolem byly šachovnice, na nichž šachoví mistři rozebírali každý tah, zvažovali taktiku hráčů. Bylo to neskutečné drama. Šachy, jen a zase šachy. A k tomu Carl Haffner, člověk tak chorobně skromný, že nejen odmítal vyhrát, ale chtěl každému poskytnout možnost čestné remízy, jen aby se někoho nedotkl. Doporučuji k přečtení.

"Šlo jim o zápas, o vítězství nebo prohru a - o odpověď. Druh zbraní nehrál roli. Lidé chtěli bez vlastního rizika sledovat podobný střet, jakému byli sami v každodenním životě nedobrovolně vystavována. Zápas, jehož pravidla, jak se domnívali, znali, a který měl na rozdíl od konfliktů v životě jasné kontury. V životě věděl člověk jen zřídka, zda nějakou hru vyhrál. A nevěděl, kdo se za jejími pravidly skrývá."