Láska dobré ženy
Alice Munro
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240824/bmid_laska-dobre-zeny-06T-240824.jpg
4
51
51
Když se sedmatřicetiletá Enid dozví od umírající pacientky, kterou ošetřuje, že někdejší smrt místního optika doktora Willense, obecně považovanou za důsledek tragické nehody, má na svědomí její žárlivý manžel Rupert, netuší ještě, že vyprávění, které právě vyslechla, povede k zásadnímu zlomu v jejím osamělém životě a její touha konat dobro službou druhým se ocitne ve zcela novém světle. Podobně jako v předchozích úspěšných knihách, i v mistrovské titulní povídce a dalších příbězích své nové sbírky vypráví Alice Munroová o sváru rozumu a citu v lidském nitru a osudných maličkostech, jež dokážou zvrátit běh našeho života. Náhlé podlehnutí rozmaru mysli, milostné vzplanutí, touha vzepřít se konvencím a tlaku okolí či přímo koketování s nebezpečím mohou otevřít cestu k nové životní zkušenosti, ale nezřídka mívají - jak zjišťuje nejedna z autorčiných hrdinek - i nepředvídané, ne-li přímo tragické důsledky.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2015 , PasekaOriginální název:
The Love of a Good Woman, 1998
více info...
Přidat komentář
Některé její povídky (zejména ty dvě poslední) se mi líbily. Alice Munro vytváří zajímavé zázemí pro postavičky, každé přidává osobitý příběh, vše doplní vztahy, zašmodrchá je, začíná to být tajemné. V některých nás v tomto bodě autorka opouští a nechává tápat, to mně vyhovovalo méně, ztratila se gradace. Celkově se mi ale její styl líbí, psát zajímavě umí.
Další perfektní povídková kniha Alice Munro. Nepřestává mě udivovat na jak jednoduchých základech a formě dokáže Alice vybudovat pokaždé tak originální, ale ve své podstatě velmi jednoduchou zápletku. Je to v těch jemných nuancích, v těch popisech rádoby banalit, které během příběhu nabobtnají do něčeho osudového. Jsou to vlastně často komorní tragédie umístěné do zapadlých kanadských městeček a měst, ve kterých jako by se zastavil čas, s jemnou propracovanou psychologií, patřičným odstupem a zámlkami plnými tajemna alá Henry James. Nechci opakovat klišé, že povídky Alice Munro jsou univerzální, tak to úplně není, ne každý si tam najde tu hloubku, ne každému bude to prostředí a jednání postav sedět, ale mě jakožto (malo)měšťákovi s podobnými rázovitými lidmi kolem sebe je Alicino vyprávění velmi blízké. Trochu mi to připomíná ženský protějšek Raymonda Carvera. Zvlášť v té náhlé změně nálady nebo spíš "nasvícení" nějakého detailu, který tak náhle osvětlí a prohloubí ty zdánlivě šedivé životy hlavních postav. Hned úvodní povídka, která dala název celé sbírce, Láska dobré ženy, je toho skvostným příkladem. Doporučuji.
Povídky, které jsem musela vstřebávat po kapkách, tj. každou zvlášť. Nabité zvláštní "snovou" atmosférou, o které tu píše Greg25, ale pokud na autorčin styl čtenář přistoupí, nachází (aspoň tedy já :-)) pod povrchem řadu spojení s vlastním životem. Motivy příběhů se opakují s těmi v autorčiných dalších knihách, ale postavy umí svým jednáním překvapit. Občas rozčilující pasáže, ale to je možná spíš subjektivní dojem :-).
Autorka popisuje každodenní radosti i starosti žen a jejich příběhy prokládá vzpomínkami na dětství, vypráví o jejich snech, o tom, co se jim v minulosti stalo, na co chtějí zapomenout a k čemu se v mysli vracejí. Její hrdinky jako by byly stvořené pro spořádaný rodinný život v hezkém domku na předměstí, ale pak přijde něco, nebo někdo a všechno se změní. Obyčejné příběhy, psané živým jemným jazykem Alice Munro mám moc ráda už pro tu zdánlivě klidnou atmosféru, to, jak popisuje přírodu, nebo déšť, nebo třeba jen horký letní den. Když píše o rozteklém asfaltu na sluncem rozpálené cestě, tak ten asfalt cítíte.
Povídky, které se na povrchu tváří jako by nic. Jakoby o nic nešlo. A pak najednou zvrat, nebo jedna věta, která mě zasáhla:
"Celý její život jako by byl jen podivné bloudění v nesrozumitelném světě, zásadní omyl."
Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka se záměrně snaží přesvědčit čtenáře, že její povídky obsahují něco víc - jakousi dvojsmyslnost, a proto záměrně mlží, nebo před koncem použije nejednoznačné věty, které ale jejímu příběhu onu kýženou schopnost vykládat povídku více způsoby, prostě stejně nedají. Spíš tomu škodí, protože obyčejné příběhy jsou bez tak většinou ty nejpravdivější. Další věc, co mě překvapila, je fakt, že téměř všechny povídky mají sexuální podtext a často poněkud divný (Cortésův ostrov), jindy příběhově absolutně neuvěřitelný (Jenom žnec), tady snad autorka nevěděla, co je cílem té povídky, tak tam náhodně přidávala až vznikla... no docela blbost. Nejlepší povídky jsou pak jednoznačně ty, kde si autorka na nic nehraje a jsou vlastně nejobyčejnější, ale zároveň nejopravdovější - Děti zůstanou tady a Matčin sen. A svým námětem rozhodně i Než přijde změna, která je ale zakončena dost neobratně. Patrně nejoceňovanější povídka Láska dobré ženy je pak poněkud rozvláčná, byť má asi zřejmě nejzdařilejší neurčitou pointu (vlastně asi jako jediná z povídek, rozhodně však není nejlépe napsaná). Přestože autorka píše o obyčejných věcech, z jejích knih vyzařuje jakási (a upřímně ne zase tak moc příjemná) stísněná snovost, která celou atmosféru knihy sice ozvlášťnuje, ale já bych přece jen radši tu pravdivou obyčejnost bez kudrlin, protože v tomhle případě, by to vážně bylo ku prospěchu věci a nebyl by to dost často takový absurdní pokus o to, tvářit se, že to má větší hloubku - asi tak jednou neurčitou větou těsně před koncem. Přitom to mohly být opravdu trefné povídky pro ženy a jejich svět, třebaže bez pointy (ale život taky nemá pointu). 60%
Pro mě Paní spisovatelka. Její knihy se čtou tak samozřejmě jako člověk dýchá. Navozují zvláštní atmosféru jinak běžných situací. Nutí člověka přemýšlet o přečteném.
Tak tahle knížka se mi nelíbila. Pořád jsem čekala na povídku, která by se mi líbila, ale ono nic. Podtext první povídky, která získala Nobelovu cenu, jsem nepochopila. A opravdu si myslím, že jsou mnohem lepší povídky.
Kniha mne nezaujala. I když autorka umí psát, nemá, pro mě, moc velkou fantazii.
Možná si knihu opět přečtu až budu starší. Nějak se mi nechce ji zatracovat.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se knihou prokousala, byla jsem v pokušení vzdát a nedočíst. Ale překonala jsem to a poslední dvě povídky za to opravdu stály!
Skvělé čtení. Mám Alici Munro ráda už hodně let. Baví mě její lehce tragické povídky, které někdy (většinou?) nekončí happyendem.
Tak nějak se mi zdá, že hlavní postavy jsou vždycky ženy a přitom to není žádné "holčičí čtení".
Konečně dostal Nobelovu cenu za literaturu někdo, jehož knížky fakt čtu. :-)
První knížka, kterou jsem od autorky četla. Je pro mě svým způsobem zvláštní. Obsahuje osm povídek. Některé mě zaujaly více, některé méně. Rozhodně bych knihu doporučila k přečtení. Četla se dobře, jen zpočátku jsem vždy po jedné povídce odkládala a četla zase později, abych ji vstřebala a popřemýšlela nad ní.
Opět krásný čtenářský zážitek a pohlazení po duši. U žádného autora se mi nestává tak často, abych si říkala "ano, tohle jsem přece také prožila" nebo "tohle mne také napadlo", jen to prostě neumím tak trefně, úsporně a "obyčejně" vyjádřit.
Část díla
Bohatá jako Krésus
1998
Cortésův ostrov
1998
Děti zůstanou tady
1997
Jakarta
1998
Jenom žnec
1998
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel |
| 2014 | Drahý život |
| 2011 | Útěk |
| 2021 | Přítelkyně z mládí |
| 2015 | Láska dobré ženy |
Nebolo to zlé, dávam 3,5*, pretože niečo zaujalo a niečo ma tak zdeptalo, že som poviedkovú knihu musela odložiť na viac ako týždeň preč, pretože vôbec sa mi v nej nechcelo pokračovať. Munro písať vie, a rozhodne ma konečne navnadila, aby som sa vrhla aj na jej iné knihy. A ktoré poviedky zaujali? Mňa osobne: Láska dobrej ženy, Jakarta, Cortésov ostrov, Deti tu zostanú, Sen mojej mamy. Neutrálne u mňa boli: S hlavou v rannom sne (aj som zabudla, o čom vôbec bola) a Pred zmenou. A úplná nuda: Bohovsky zazobaná.