Láska za mizerných dní
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531251/bmid_laska-za-mizernych-dni-65e830a1b22f0.jpg
4
88
88
Clara a Elias se setkají během prohlídky domu, který Clara prodává, a od prvního okamžiku vědí, že patří k sobě. Tím se všechno mění: Eliasovi je jasné, že se musí rozejít se svou přítelkyní Verou a zůstat s Clarou. I pro Claru nastává čas, aby se vzdala své samoty. Po divokém štěstí počátečních dnů následuje první zkouška oba o své lásce začínají pochybovat a musejí se rozhodnout, zda za ni budou bojovat. Může člověk s životními zkušenostmi najít ve zralém věku znovu či poprvé velkou lásku?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
Die Liebe an miesen Tagen, 2023
více info...
Přidat komentář
S tvorbou Ewalda Arenze jsem se setkala před 3 lety díky jeho knize Staré odrůdy. Ty mě naprosto okouzlily. Loňská novinka Poslední léto mě sice tolik nezaujala, ale musela jsem si samozřejmě přečíst i jeho letošní novinku Lásku za mizerných dní.
V ní sledujeme příběhu dvou hlavních postav, které jsou pro sebe prakticky stvořené. Oba jsou si silného vzájemného pouta vědomi, ale otázkou zůstává, jestli se dokáží vzdát jistot ve svém životě a změnit ho pro tento vztah úplně od základů. Může taková láska skutečně překonat vše?
Láska za mizerných dní bylo opravdu krásné a dojemné čtení... a ke konci nezůstalo ani jedno oko suché.
Rozhodně se mi tato autorova kniha líbila více než Poslední léto, ale Staré odrůdy jsou zkrátka jen jedny. Určitě ale autorovu tvorbu zkuste, pokud ji ještě neznáte.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale asi jsem měla vysoká očekávání. Staré odrůdy mě naprosto pohltily a tak jsem čekala něco na stejný způsob, ale toho se mi úplně nedostalo. Hlavní hrdinové a jejich vzplanutí mi nějak nesedlo. Co se mi ale líbilo, byly ostatní vztahy v rodině. Kniha je napsaná dobře a překlad je taky dobrý, ale nějak jsem se nemohla začíst a vychutnat si to.
Láska si tady projevuje humor který se mi velmi líbil. Pohled na to jak se mají rádi sourozenci byl silný.
Vztahy, humor, nemoci a láska.
Clara se rozhodne prodat svůj dům. Prohlédnout si ho přijede Vera svým přítelem Eliasem. Pro Claru a Eliase se stane tento okamžik osudným. Později se potkají na divadelní premiéře a následně spolu stráví noc - ve vší počestnosti, ale i tak je to pro ně silný zážitek. A to je důvod k rozchodu s Verou. S Claire jsou šťastný pár, jako by do sebe zapadly dva chybějící dílky.
Jenže nic netrvá věcně a čeká je první velká zkouška a také velká hádka. Obstojí jejich vztah? Stojí si za ním? Nebo to jeden z nich vzdá? Nebo snad oba?
Líbil se mi způsob, jak spolu Claire a Elias komunikovali - tak bezprostředně a vtipně. Na nic si nehráli, užívali si každý okamžik - tedy aspoň ze začátku. A skvělý byl i humor a komunikace mezi Claire a jejím bratrem Janem. Zajímavá byla i linka týkající se maminky Claire.
Ze začátku mi přišla kniha taková průměrná, ale jakmile došlo na první hádku, začala mě bavit mnohem víc.
Láska za mizerných dní není jen o lásce partnerské, ale také sourozenecké a rodičovské.
Jako v předešlých dvou knihách autor dokázal nádherně vykreslit atmosféru a kouzlo okamžiku. Zdálo se mi, že ke konci kvalita trochu upadá a děj ztrácí náboj, ale nic to nemění na mém hodnocení 5*.
O knize si přečtete v anotaci a v komentářích. Za mne tedy jen velké poděkování za silný a krásný čtenářský zážitek. Určitě doporučuji!
Ewalda Arenza som pri jeho prvom preloženom diele, Staré odrůdy, chválila. Potom som si dala Velké léto, a hej, bolo to tiež fajn. Nuž, a máme tu jeho Lásku za mizerných dní, a ja ho začínam mať po krk!
Ale pekne po poriadku- príbeh je o Clare a Eliasovi, o ktorých anotácia hovorí ako o ľuďoch v zrelom veku. Prosím pekne, Elias má 37 a Clara zhruba o 10 rokov viac. A títo dvaja v tomto "zrelom veku" objavujú svoju prvú veľkú lásku. Celé sa to odohráva na jar, kde autor umne popísal pučiace stromy, kvety, prebúdzajúcu sa prírodu.
Autor má byť však podľa mňa inovujúci, a v každom svojom diele skúsiť vybočiť zo svojej comfy zóny. A pán Ewald sa drží svojho predpísaného scenára- konkrétne ročné obdobie (Staré odrůdy na jeseň, Velké léto v lete a táto kniha na jar, už mu chýba len zima), v ktorom začne nejaký vzťah idylicky, aby sa to potom pri najmenšom a totálne bizarnom konflikte vyeskalovalo do rádoby zvratu deja, a aby sa potom vo finále všetci zmierili a žili šťastne na veky vekov.
Príliš predvídateľné, príliš čiernobiele, vedľajšie postavy len ako podmaz k rozmarom postáv hlavným. V rámci popisov ročných období, veľmi príjemné, aj sa to celé rýchlo a dobre čítalo, len som Arenza a jeho štýlu taká prejedená. Ak však, máte chuť na relaxačné čítanie, pri ktorom vypnete, tak kniha bude taká ideálna víkendovka.
Láska za mizerných dní pojednává nejenom o lásce Eliase a Clary, ale nacházíme tu lásku sourozeneckou, mezi otcem a dítětem, a vztah k rodičům.
Jak už tady někdo psal ano, může se zdát, že námět není nijak hluboký, ale za mě napsaný krásně. V jakém věku může člověk najít pravou lásku, je 50 let na lásku pozdě? Nejvíc se mi líbí upřímnost, s jakou k sobě oba aktéři přistupují, a to je za mě ten pravý klíč k fungujícímu vztahu kdykoliv.
V téhle knize jsem obdivovala vtipné dialogy, tu hravost mezi Janem a Clarou, a vztah mezi Eliasem a Jule, který se jistě také měnil v průběhu let.
Já jsem se ani teď v Arenzovi nezklamala!
"Byla to nedbalá laxní máma, která si radši četla, než vychovávala. Ale když jsme ji potřebovali, byla tu. Vždycky."
Pro mě první kniha od tohoto autora. Zaujal mě název knihy.
Za mne pěkné oddechové čtení o lásce... některé věty vyloženě zahřály u srdce. Sice pomalejší začátek, ale ke konci to člověka celkem pohltilo. Určitě si ráda přečtu další autorovy knihy.
Ewald Arenz je láska!
Přečetla jsem všechny knihy, které u nás od autora vyšly, a moc se mi líbily. Tato poslední má slabší hodnocení než její předchůdkyně, čemuž ovšem moc nerozumím. Někteří čtenáři si stěžují na příliš obyčejný příběh o jedné lásce. Ano, on to je obyčejný příběh, ony vlastně ani příběhy ve dvou předchozích knihách nejsou nijak extrémně jedinečné (dle mého názoru).
V čem je ale Láska za mizerných dní ojedinělá je ten pocit, který ve vás její čtení vyvolá. Alespoň já při čtení cítila, jak mě kapitoly a hlavní postavy hřejí u srdce. Příběh je opět protkán popisy přírody, což je věc, kterou v Arenzových knihách miluju.
Je to pomalu plynoucí příběh jednoho vztahu, dvou lidí, jejichž láska boří překážky. A nebojte, pokud vás začátek knihy moc nechytne, má to dost významně stoupající tendenci.
Já opět dostala to, co jsem chtěla, a s očekáváním budu vyhlížet další autorovy knihy.
Mám ráda styl psaní, kterým Ewald Arenz píše a tak i tento příběh byl pro mě čtenářskou lahůdkou.
Bavilo mě, že hlavní hrdinové už měli něco odžito, bavily mě jejich hravé dialogy, zamilovala jsem se do vedlejších postav - do Jana, do Jule i do Clařiny matky, která radši četla než vychovávala.
Bavila mě lehkost s jakou autor opět píše, a opět jsem propadala jeho jazyku a měla tendenci si podtrhávat každou druhou větu.
Líbilo se mi i to, jak se autor rozhodl knihu ukončit. Možná to bylo trochu mimo, ale proč ne? Není trocha toho klišé stejně to, co si nakonec v životě všichni přejeme?
Co bych tam tentokrát vlastně ani nepotřebovala, bylo jaro. Zatím každá Arenzova kniha se odehrává během jiného ročního období. Zatímco podzim i léto na mě působily přirozeně, tady mi to jaro přišlo trochu na sílu, zkrátka už jen tak pro formu. Na zimní román, pokud bude, se ale stejně už teď moc těším.
Byť mě tato jarní láska, která vybuchla na můj vkus moc okázale a divoce, aspoň z mého úhlu pohledu jsem to tak vnímala, neočarovala tolik jako dvě autorovy předchozí knihy, čtení v žádném případě nelituji. Ten pan Arenz tam stále je. Jen prostě asi nebyl v takové kondici, jak jsme zvyklí.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Nějak se nemůžu dostat z nadšení po knize Staré odrůdy a každou další autorovu knihu s ní musím srovnávat. Nevím, jestli jde čistě o vzpomínkový optimismus, nebo mají u nás vydávané knihy sestupnou tendenci, ale tahle se mi z nich líbila nejméně.
Je stále velmi krásně napsaná, tak jako všechny autorovy knihy, miluju jeho jazyk a popisy nejen přírody, opět tleskám překladu. Jen tentokrát mi opravdu dlouho trvalo se do knihy začíst. Neoslovili mě hlavní hrdinové a jejich příběh, přestože jsem se několikrát u čtení zamyslela, čekala jsem víc. Určitě knihu více ocení zralejší čtenáři, protože autor naťukává témata, která více zarezonují u těch, kteří si už něco prožili.
Jako u všech autorových knih – je o lásce, přátelství, rodině, nelehkých životních situacích a překážkách. Je tu něco z předchozích knih, ale přesto je tento kousek v mnoha směrech jiný. Přestože jde za mě o průměrnější kousek, nevzdávám to a těším se na další autorův počin.
Příběh o lásce ve zralém věku, o rodině a rodinných vztazích, o přátelství, o životě a stárnutí, také o nemocech - které zasáhnou Vás nebo osoby blízké. Autor opět vykresluje příběh, u kterého se člověk může zamyslet nad tím, jak by jednal sám v daných situacích. Všechny překážky v životě přinášejí problémy a zároveň příležitosti se zamyslet a něco ve svém životě změnit. Záleží jen na nás, kolik síly v sobě člověk má, aby změny mohl přijmout a realizovat.
Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím, styl psaní mi připadal těžkopádný. Připadalo mi, že se potkali dva naprosto odlišní lidé, a přece tak nějak od začátku věděli, že jsou pro sebe ti praví. Byly tu
krásně, tak nějak nenápadně,
popsány všechny druhy lásky, dětí
k rodičům, mezi sourozenci a nakonec i láska partnerská.
Román „Láska za mizerných dní“ od Ewalda Arenze mě naprosto vtáhl do světa, kde se láska střetává s realitou všedních dní. Příběh Clary a Eliase je nádherným a přitom syrovým pohledem na vztah dvou zralých lidí, kteří si navzdory životním zkouškám dovolí znovu milovat. Autorova schopnost zachytit jemné nuance lidských emocí je dechberoucí – čtenář s hrdiny prožívá jejich nejistoty, obavy i naděje. Arenzův styl je jednoduchý, ale zároveň hluboký, což příběhu dodává autentičnost a intimitu.
Kniha ve mě zanechala pocit dojetí a naděje, že láska opravdu může překonat všechny překážky, ať už jsou jakkoli těžké. I když se děj místy může zdát předvídatelný, Arenz mě několikrát dokázal překvapit nečekanými zvraty a udržet mě napnutou až do konce. „Láska za mizerných dní“ není jen dalším romantickým románem – je to silné poselství o odvaze znovu milovat a věřit, že i po těžkých chvílích může přijít něco krásného.
Těšila jsem se na knížku, protože Staré odrůdy byly výtečné. Tady bylo všechno pěkně rozehrané, láska, humor, rodinné vztahy. Ale asi jsem čekala originálnější mizerné dny než stěhování a nemoc, případně smrt. Mizerné dny v lásce vidím spíš v nepochopení. To, že máme od druhých očekávání, která se nenaplní a hned to považujeme za odmítnutí nebo zradu. To, že to nějak chceme my neznamená, že se to tak stane. Proto je dobré spolu mluvit, ale nedělat hned žádná unáhlená a rezolutní rozhodnutí. V tomto bych u Clary čekala větší míru trpělivosti a empatie.
Ale sama vím, že když se člověk zamiluje, žádná ale neexistují :-)
Láska za mizerných dní
"Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu nositele práv zakázána."
Četla jsem e-knihu a tohle byla věc, která mě zarazila, poprvé jsem se u knihy setkala s takto formulovaný zákazem; že by obrana proti AI?
Jinak třetí kniha tohoto autora mě zase překvapila. Byla jiná, zřejmě konvenčnější (je-li to správné slovo) a předvídatelnější než ty předešlé, ale pořád jsem v ní nacházela spoustu zajímavých postřehů na téma lásky a vztahů, ale taky stárnutí či mozkové choroby, a samozřejmě korespondující přírodní scenérie. Takže pro mě čtivá kniha, v níž jsem občas potkávala své myšlenky: „Takhle na žádného člověka odkázaná být nechtěla. Takhle se nechtěla vydat nikomu napospas. Je stáří jako rakovina? Jen mnohem pomalejší a krutější?“