Láskobraní
Blanka Hošková
Román Láskobraní je výsostně ženskou četbou. Je příběhem ženy ve středním věku, na kterou doléhá syndrom prázdného hnízda a zároveň velmi těžce nese chování svého manžela, který ji nechává v prázdném domě i na vinici samotnou a plní si své obchodní (a jak se později ukáže i citové) sny a potřeby jinde. Nejprve bojuje, pak rezignuje, a když se blíží k samému dnu svých sil, vstoupí jí do života nový muž. Happy end? Ani v nejmenším. Autorka čtenářky provede příběhem, ze kterého přímo bytostně cítíte vůni právě utržených hroznů s takovou samozřejmostí a lehkostí, že závěrečné prozření vámi přinejmenším otřese. Co vše se může skrývat za zdánlivou idylou vinařského kraje? Stačí se začíst!... celý text
Přidat komentář
Nenáročný příběh, který díky vcelku krátkým kapitolám rychle ubíhal. Přečetla jsem jej za jedno odpoledne. Téma vinařství je mi velice blízké a v knihách málo vídané. Z tohoto pohledu jsem byla spokojená. Malinko mi vadil useknutý konec, ale nutno říct, že mě překvapil.
Ideální oddychovka, pokud si chcete odpočinout od někdy docela psychicky náročné severské krimi :-) Kniha se moc hezky čte. Není tam sice žádná velká akce, ale plyne to tak klidně, že se ani nenadějete a je konec. Milá knížka .
První kniha, kterou jsem od této autorky přečetla. Četlo se to celkem dobře, jen mi děj přišel takový trhaný a konec, ten byl divný - najednou to skončilo, z ničeho nic. Ale ještě dám autorce šanci.
Láskotýrání bych nazvala tuto knihu! On - kašle na ni, podvádí ji, užívá si, až ho mladá odkopne tak se důležitě vrátí. Ona - obětavá, rodinná, kamarádská, podváděná, nemilovaná, trošička motýlího brnění s psychopatickým mladíkem, které skončí dřív než začne. Celý příběh jsem trpěla, za něho co si všechno dovoluje i za ni ať už si konečně dovoluje. A ten ukvapený morální konec tam fakt nezapadá. No není to týrání láskou?!
Moje první kniha od spisovatelky Blanky Hoškové. Líbila se mi, četla se dobře.
Těším se na další knížky od této autorky.
Velice příjemná , čtivá knížka , až mi bylo líto , že už je konec. Pěkně napsané , z našeho prostředí, aktuální knížka ze současnosti. Jsem ráda, že knížka nebyla pokažená někakým rádoby moravským nářečím.
Musím soulasit s většinou komentářů, kniha se hezky četla. Stále jsem čekala,že jak se Hedvika rozhodne a celé to dopadne. Bohužel takový konec jsem teda nečekala...
Čtivá knížka, takové to lehké čtení "na dovolenou". Bavila mě linie příběhu z vinařské rodiny. Člověk, který se v takovém prostředí nepohybuje, si uvědomí, jak vinice a vše s nimi spojené pohltí celou rodinu. Představuji si, že takto nějak to skutečně funguje. Jen mi přišlo divné, že z jedné rodinné vinice lze zásobovat brněnskou vinárnu a ještě shánět odbytiště jinde. Stále jsem se pokoušela si představit Hedviku, jak vypadá. Myslím, že její vztah a pocity v souvislosti s Honzou byly přitažené za vlasy. O tom konci ani nemluvím. Ten mě dost zklamal. I když jsem tak nějak ráda, že jí to s mlaďochem Honzou nevyšlo. Ale tohle? To bylo fakt silné kafe. Jinak opět rychlý useknutý konec, stejně jako u minulé knihy Horko u domácího krbu. Mám pocit, že je to asi autorčin styl. Možná by bylo dobré ke konci směřovat dění už dříve, aby pak nepřišel takový zásek.
Trošku zdlouhavá, vláčná, konec rychlý, trochu zvláštní. Kniha Horko ... se mi líbila mnohem víc.
Mám z této knížky rozporuplný pocity. Jako děj dobrý, taková obyčejná knížka, ale ten konec? Proč shrnutej do dvou stránek a utnutej tak narychlo? Kazilo to celej dojem z knížky.
Moc hezké čtení, dokonale popsané prožitky a pocity ženy, které odrostla dcera a ona má pocit, že už zůstane nechtěná a sama.
Tento román byl opravdu ze života normálních lidí,kteří musí denně bojovat o přežití.
Luboše bych doma nechtěla,ale jeho žena to opravdu někdy přeháněla on nikdo nechce být druhým neustále poučovaný.
Konec mě překvapil,čekala jsem úplně jiné vyústění.
Určitě si přečti i jiné romány od této autorky.
Autorovy další knížky
2015 | Horko domácího krbu |
2014 | Láskobraní |
2015 | Kamilenky |
2018 | Dietnikum |
2015 | Zlato(v)lásky |
Hošková potřetí a naposledy. Je fakt, že když člověk leží u vody a je vedro, že se mu vaří mozek, tak se dá číst snad jen něco tak prostoduchého. Ale i tak je to ztráta času.