Lásky královské

Lásky královské
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/312904/mid_lasky-kralovske-p43-312904.jpg 4 18 18

Markéta, Anežka, Kunhuta - tři jména, tři ženy, které spojovala láska k jedinému muži. A není na tom pranic podivného, když doplníme jeho jméno, protože oním osudovým mužem byl významný český panovník, král zlatý a železný, Přemysl Otakar II. Strhující příběh, odehrávající se ve 13. století, plný lásky i nenávisti, vášní, vítězství i porážek, upoutá milovníky historických románů stejně jako čtenáře, pro které je Přemysl Otakar pouze pozapomenutou postavou z učebnice.... celý text

Přidat komentář

Ann98
03.12.2017 5 z 5

Tři historické románové novely spojuje postava významného českého panovníka Přemysla Otakara II.. Ani jsem neočekávala, že to bude doslova sedět s dějinami. Hned po Hraběnce je toto jeden z nejlepších historických románů.

daza.dt
24.05.2017 3 z 5

Z knihy jsem dost zklamaná, ale četla se rychle. Chápu, že se autorka nesnažila o nějakou odbornou literaturu, spíš o milou idylickou oddechovku, ale přesto, např. Záviš navštíví královnu Kunhutu - bez ohlášení, ona je sama v pokoji - bez doprovodu či jen dvorní dámy, Záviš si bez vyzvání a bez dovolení sedne na židli i když královna stojí. Navíc si na židli sedne obkročmo jako na koně a začne jí dosti moderním jazykem vyprávět jak jí miluje - "co se škádlívá, to je rádo mívá". Nebo hodnotí císaře Rudolfa slovy - on ví koho podmáznout? No nevím. Navíc Přemysl Otakar - jako chápavý, citlivý, komunikativní muž, chápající pocity své ženy a kterou rád pohoří a slídí si vzájemně své pocity. :)

Ale jako oddechovka dobrý


Selinute
14.11.2016 3 z 5

Taková nenáročná odpočinková četba, která se s knížkami paní Vaňkové nedá v žádném případě srovnávat. Pro mě nic nového, škoda...

Radkab.
30.08.2012 4 z 5

V ději se nenachází velké množství postav, ani zdlouhavé pasáže, zkrátka pěkná historická oddechovka. Jen si nejsem jistá, zda měl Přemysl Otakar II. skutečně tak pěkný vztah ke své první ženě a jestli ona byla natolik tolerantní, že jí vůbec nevadilo žít na stejném dvoře s jeho milenkou a jejich nemanželskými dětmi. Přijde mi to trochu moc idylické, ale na druhou stranu - není to učebnice dějepisu, ale historický román, a fantazii se, jak známo, meze nekladou :)