Lásky Žofie Bosniakovej
Jožo Nižnánsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285159/bmid_lasky-zofie-bosniakovej-HOD-285159.jpg
4
72
72
Čítanie na jeden dych čitateľa uvádza na začiatok XVII. storočia zmietaného virvarom spoločenských premien, mocenských zámerov a odohrávajúcich sa osobných príbehov. Jožo Nižnánský sa v tejto situácii cíti ako ryba vo vode, majstrovsky rozohráva večné témy, akými sú ľudské city, milostné vzťahy, láska, žiarlivosť a nenávisť. Živnú pôdu pre svoj neopakovateľný a originálny štýl spisovateľ našiel v autentických postavách Žofie Bosniakovej, jej manželovi Františkovi Vešelínovi a jeho druhej žene Márii Széchyčke.... celý text
Přidat komentář
Poutavý příběh o lásce, která umí člověka, udělat šťastným, ale také, aby se pro ni trápil. Kniha se čte opravdu velmi dobře, je zajímavá, umí vtáhnout do děje a ukazuje, co všechno se může pro lásku obětovat, a že se zamilovaný může stát krutým, až někdy i směšným.
Hoci názov zmieňuje Žofiu, kniha je skôr románom o láske Františka Vešeléniho a Márie Séčiovej. Žofia sa (aj v románe, aj v danom romániku) javí skôr ako vedľajšia (a, popravde, chvíľami aj čudná) postava, ktorá na jednej strane priťahuje svojou láskou, dobrotou a schopnosťou podstúpiť akúkoľvek obetu, na druhej strane však odpudzuje (aspoň teda mňa) spôsobom, akým to robí. Nižnánsky sa pri jej vykreslení držal asi všetkých klišé o stredovekých sväticiach (hoci Žofia oficiálne nie je kanonizovaná), a tak nechýbajú „smutné oči, bledé líčka", sebatrýznenie a spol., čo dnešného čitateľa asi skôr ruší, prípadne utvrdí v predkoncilovom pohľade na svätosť, ktorá sa dnes už predsa len chápe trochu inak.
K samotnému románu: strhujúci, pútavý, keď som ho cca pred rokom a pol čítala, nemohla a nechcela som sa od neho odtrhnúť. Autor skrátka mal talent a dar písať romány, ktoré čitateľa pohltia (niečo podobné sa mi stalo aj pri jeho Studni lásky).
Čachtická paní je moje srdcovka, kterou už autor asi nepřekoná, ale i tak to bylo skvělé čtení. Nevím, jak to pan Nižnánský dělá, ale píše pro mě tak poutavě, že se nedovedu odtrhnout a těším se na každou další chvilku s knížkou.
Pekná knižka, dobre sa číta a je oddychová. Avšak niektoré fakty o hlavných postavách sú skreslené a historici ich opisujú inak, ale kto si nepotrpí na takéto detaily, tak sa môže tešiť na príjemné čítanie :)
Velice oblíbená a zajímavá četba, stejně jako Čachtická paní a Žena dvou mužů. Doba studených hradů mě zcela pohltila.
Autorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Přestože je Žofie titulní postavou, ve skutečnosti kniha popisuje spíše příběh jejího manžela Férence Wesselenyiho, kterého navíc zřejmě poněkud idealizuje. Z toho vyplývá, že větší část tvoří spíše něco mezi romantikou a červenou knihovnou než že by šlo o historický nebo dokonce duchovní román, jak by se dalo s ohledem na postavu Žofie předpokládat. Vyjímku tvoří jen pasáž popisující Velikonoce na Strečnu. Jsem rád, že jsem tuto část dočetl právě na sklonku velikonočního pondělí.
Co se kvality knihy týče není špatná, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že právě tuto postavu by to asi chtělo pojmout víc duchovně. Je také s podivem, že krvavé paní z Čachtic se Nižnánsky věnoval víc než jejímu protikladu. Dalším paradoxem této knihy je, že Nižnánsky nemohl napsat poslední kapitolu osudu Žófie, plně vystihující naši šílenou dobu.
Tři hvězdičky za knihu samotnou a dvě z úcty ke skutečné Žofii.