Laura H.
Thomas Rueb
Unikla jsem Islámskému státu. V létě roku 2016 se na hranici chalífátu Islámský stát objevila mladá žena, která utíkala pouští se dvěma malými dětmi. Jmenuje se Laura, tvrdila, a pochází ze „Sweet Lake City“ - holandského města Zoetermeer. V slzách vypráví, že utekla a chce domů. Zpátky do Zoetermeer – tam, kde na ni čeká otec, který spustil celou záchrannou akci společně s tajemným soukromým komandem. Na amstrdamském letišti Schiphol je Laura zatčena. Mohl ji přece poslat sám Islámský stát s úkolem spáchat útok. A kde je Ibrahim, pohledný džihádista, kvůli němuž se všeho vzdala? Z Laury ze Zoetermeer se stává Laura H., nejznámější nizozemský případ dívky, která utekla do Sýrie. Thomas Rueb se vydal po Lauřiných stopách až do Iráku. Zrekonstruoval její konverzi k islámu, život v chalífátu, ze kterého mrazí, a její návrat obestřený otazníky. Toto je příběh dívky, která své štěstí hledala v noční můře. Otce, jenž pro své dítě udělá cokoliv. A státu, který se potýká s otázkou: Kde je ta hranice, kdy se z vás stává terorista?... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
Laura H., 2018
více info...
Přidat komentář
Hodně čtivé a chytlavé. Bála jsem se jak se budu orientovat při skákání v čase,ale kniha je tak úžasná, že nebyl žádný problém a vše jsem viděla jako film.
Již dlouhou dobu nečtu příběhy "slípek", které se zamilovaly do muslima, odešly s ním do jeho rodné země a věřily v krásný život po boku svého milovaného. U této jsem udělala výjimku a jsem ráda. Všechno se mi odehrávalo před očima jako film. Velmi čtivě napsaný příběh Laury, která utekla z chalífátu se dvěma dětma. Rozhodně tuto dívku za dceru nechcete, všechno co dělala mne iritovalo. Nejvíce lituji její děti, které byly svědky všech hrůz, co jí Ibrahím prováděl. To si opravdu životem táhnout nechcete. Již tak ve 30% knihy (to byli ještě v Nizozemsku) jsem si říkala, že to nemůže normální racionální člověk snášet. No a ono ano a pošahaná Laura přemluví Ibrahíma vydat se na cestu do zemí Islámu, kde věří, že se její manžel změní v onoho vysněného pozorného manžela a otce. Hahaha .... Historie se opakuje. Nechápu tyto ženy a další podobný příběh si zase delší dobu nepřečtu, nicméně tato kniha mě pohltila a určitě mohu doporučit :o)
Thomas Rueb je autorem knihy Laura H. Příběh nizozemské dívky, která se rozhodla utéct do Sýrie. Co ji k tomu vedlo a jaké následky její kroky měly se dozvíte ve velice čtivém románu.
Laura H. byla běžná pubertální dívka, ale pořád měla touhu vybočovat. Uchvátilo ji islámské náboženství a rozhodla se, že se stane muslimkou. Představovala si asi poklidný život po boku muže, který ji bude milovat. Bohužel, to se nestalo a život v Sýrii a Iráku rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Muž, který ji zpočátku miloval se postupně měnil v násilníka a člověka posedlého IS. Laura ho stále omlouvala, věřila a doufala, že bude opět jejím milovaným Ibrahimem... Navíc tu byly dvě děti a snažila se je uchránit od násilí, věznění doma a přísném režimu.
Laura se rozhodla riskovat a telefonicky kontaktovala svého otce, aby jí pomohl utéct k němu. Byl to neuvěřitelný risk, protože Ibrahim chtěl mít Lauru pod neustálým dohledem a pokud nebyl zrovna doma, zabezpečil dům, aby Laura nemohla odejít.
Povedlo se Lauře utéct? jak dopadl její vztah s Ibrahimem? To vše se dozvíte v knížce
Příběh je podle skutečnosti. Byla změněna pouze některá jména, aby byly dané osoby chráněny. Já si u čtení samozřejmě googlila a lze najít informace o Lauře, většinou ale v angličtině. Podobných knih vyšlo víc a já si vždy říkám, co proboha vede mladé Evropanky k tomu, že touží se stát manželkami mužů, kteří vyznávají naprosto jiné náboženství a žijí zcela rozdílné životy. Po pár měsících pohádky přijde tvrdá realita a volání o pomoc.
Laura je Nizozemská dívka, která v pubertě velmi touží po pozornosti. Tato touha ji přivede k tomu, že začne se sexuálním životem ve 13 letech a střídá kluky neuvěřitelnou rychlostí. Je ráda, že se jí dostává takové pozornosti.
Náhle se ale něco změní a už nechce být tou, na kterou si všichni ukazují. Tak se rozhodne stát muslimkou.
Postupem času se provdá. V manželství je týrána, nicméně i tak se rozhodne s manželem odjet do IS, protože tam se přeci všechno změní... Po nějaké době strávené v Islámském státě se ale rozhodne i se svými 2 dětmi uprchnout zpět...
Žurnalista, který příběh sepsal si s ním dál neuvěřitelnou práci. Čtenáři poskytne autentické rozhovory, přepisy z policejních výslechů a dokonce podnikne i cestu do Íráku - jen, aby viděl to, co viděla Laura. Získaná ocenění tedy získal rozhodně zaslouženě! Jeho práce je obdivuhodná.
Tohle pro mne byla jedna obrovská emocionální smršť. Během čtení se ve mně bily snad všechny možné projevy – údiv, znechucení, naštvání, kroucení hlavou nad neuvážeností a po celou dobu mi na jazyku ležela otázka: Proboha proč?
Tak jo, příběhy které napsal sám život je vždycky strašně těžké hodnotit. Nesoudím. Ale tady u této knihy mám prostě hroznou potřebu se vyjádřit. Ani ne tolik ke knize samotné, jako spíš k Lauře.
Díky knize se podíváme na dětství a dospívání Laury. Co předcházelo tomu že se z ní stala Muslimka? V knize se střídá příběh z minulostí, novinové články, výslechy, písemná korespondence a cesta novináře po stopách Laury do Iráku. Díky skvělému rozvržení celého příběhu, si jste v hlavě schopni udělat přesný obrázek událostí.
Celý příběh na mě působí až neuvěřitelně. To je vážně tak lehké člověka zmanipulovat?
Mám teorii, proč k tomu všemu došlo. Myslím si že Laura kvůli potřebě lásky, dělala věci za které se posléze tak styděla, že nasadit si nikáb pro ni bylo víceméně vysvobození. Mohla se schovat, před světem a hlavně sama před sebou. V tu chvíli se mohla stát kým chtěla.
Možná jsem ještě schopná pochopit, že islámská ideologie vás dokáže semlít, ta představa o světě v růžových barvách s jednorožcem na zahradě je pro hodně lidí lákává, ještě když žijete vedle člověka který vás v tom denně utvrzuje. Pokud chtěla odjet, měla jet sama. Nikdy nepochopím lidi, kteří vědomě vystaví své děti nebezpečí, a ještě na takovém místě jako je Mosul. Téměř v srdci samotné války.
Některé věci mi přišli přitažené za vlasy. Třeba to, že Ibrahim Lauru mlátil pánvičkou tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Pár dní se z toho oklepávala ale byla v pohodě. To, že ji mlátil každý den, ale opravdu surově, a nikdy se ji nic vážného nestalo? Jak to všechno trýznění mohla přežít? Jasně, někdy se divím co vše naše tělo dokáže zvládnout ale stejně…
I když jsem věděla jak kniha dopadne, stejně jsem posledních 100 stran četla se zatajeným dechem a doufala že se jim podaří uniknout. Laura se v celém soudním procesu pasovala do role oběti. Víceméně v jistých ohledech jí i je, ale také je vinná. Věděla do čeho jde, věděla že IS ubližuje lidem, věděla že tam zuří válka a stejně tam odešla, vzala tam své malé děti které neměli na vybranou a vystavila je takovému nebezpečí, že je až k nevíře že celý ten útěk přežili.