Laura H. přehled

16.02.2025

Skvěle napsaný, strhující příběh mladé Holanďanky, (otec Holanďan, matka pocházející ze Surinamu). Laura Hansen touží po uznání a pozornosti okolí a po nevázaném sexuálním životě v raném mládí se dostává k islámu a konvertuje. Vdá se za islamistu Ibrahíma, a s ním se pak, jako osmnáctiletá, vydává do Sýrie a později do iráckého Mosulu. Po deseti měsících života v nejhorším snu se Lauře se dvěma malými dětmi podaří za pomocí kurdských pešmergů a velice dramatických okolností uniknout.
Nemám moc rád, když jsou v knize používány různé časové roviny. V tomto případě to však splnilo svůj účel. Kniha je díky tomu ohromně čtivá a napínavá, přestože od počátku víme, že se útěk z IS povedl. Laura Hansen je dle veřejnosti viníkem i obětí. Viníkem proto, že už jen tím, že odešla do IS, tak i kdyby tam jen vařila polévku, přispěla k jeho vzniku. Ale byla i obětí, zneužívanou, zanedbávanou, týranou, odmítanou, klamanou. Za mě i odvážnou dívkou. Byla první konvertitkou, která z IS dokázala utéci. Se dvěma malými dětmi/ Islámské víry se kategoricky zřekla!!

01.09.2024

Tak jo, příběhy které napsal sám život je vždycky strašně těžké hodnotit. Nesoudím. Ale tady u této knihy mám prostě hroznou potřebu se vyjádřit. Ani ne tolik ke knize samotné, jako spíš k Lauře.

Díky knize se podíváme na dětství a dospívání Laury. Co předcházelo tomu že se z ní stala Muslimka? V knize se střídá příběh z minulostí, novinové články, výslechy, písemná korespondence a cesta novináře po stopách Laury do Iráku. Díky skvělému rozvržení celého příběhu, si jste v hlavě schopni udělat přesný obrázek událostí.
Celý příběh na mě působí až neuvěřitelně. To je vážně tak lehké člověka zmanipulovat?

Mám teorii, proč k tomu všemu došlo. Myslím si že Laura kvůli potřebě lásky, dělala věci za které se posléze tak styděla, že nasadit si nikáb pro ni bylo víceméně vysvobození. Mohla se schovat, před světem a hlavně sama před sebou. V tu chvíli se mohla stát kým chtěla.

Možná jsem ještě schopná pochopit, že islámská ideologie vás dokáže semlít, ta představa o světě v růžových barvách s jednorožcem na zahradě je pro hodně lidí lákává, ještě když žijete vedle člověka který vás v tom denně utvrzuje. Pokud chtěla odjet, měla jet sama. Nikdy nepochopím lidi, kteří vědomě vystaví své děti nebezpečí, a ještě na takovém místě jako je Mosul. Téměř v srdci samotné války.

Některé věci mi přišli přitažené za vlasy. Třeba to, že Ibrahim Lauru mlátil pánvičkou tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Pár dní se z toho oklepávala ale byla v pohodě. To, že ji mlátil každý den, ale opravdu surově, a nikdy se ji nic vážného nestalo? Jak to všechno trýznění mohla přežít? Jasně, někdy se divím co vše naše tělo dokáže zvládnout ale stejně…

I když jsem věděla jak kniha dopadne, stejně jsem posledních 100 stran četla se zatajeným dechem a doufala že se jim podaří uniknout. Laura se v celém soudním procesu pasovala do role oběti. Víceméně v jistých ohledech jí i je, ale také je vinná. Věděla do čeho jde, věděla že IS ubližuje lidem, věděla že tam zuří válka a stejně tam odešla, vzala tam své malé děti které neměli na vybranou a vystavila je takovému nebezpečí, že je až k nevíře že celý ten útěk přežili.