Legie
Jamie Sawyer
Lazarova válka série
< 2. díl >
Conrad Harris. Legenda známá jako Lazar. V akci zemřel více než stokrát, ale vždy se vrátil. Jako velící důstojník Lazarovy legie, je Harris a jeho elitní tým poslední linií obrany lidstva proti nepřátelské mimozemské rase známé jako Krell. Poté, co přežili misi na Heliosu, jsou vysláni do nebezpečné, neprobádané oblasti Damaškové trhliny, kde byl objeven další Artefakt. Produkt dávné formy cizího života – a možná zbraň, která může lidstvu konečně definitivně porazit Krelly. Ale to, co Harris a Lazarova legie objeví, pochází z nejhorších nočních můr. A Krellové nemusí být zdaleka to největší nebezpečí…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Fantom PrintOriginální název:
Legion, 2015
více info...
Přidat komentář
Druhý díl trilogie byl skvěle napsaný a strukturovaný, celkově mne do děje autor vtáhl vlastně okamžitě, v prvním dílu jsem si jednotlivé postavy oblíbila a byla jsem poněkud napjatá, jak to bude pokračovat dále. Autor krásně pracuje se dvěma záporáky k hlavní postavě, nebo spíš postavám a světu, a skvěle propuje jedno zlo a druhé zlo, přitom každé samostatně. V celé knize nebyla žádná hloupá pasáž, občas dokonce bylo na pováženou, jestli čtu halucinaci nebo ne, autor vše popisuje z pohledu jedné postavy, což příběhu rozhodně dodává další úroveň oproti ostatním.
"Jsem Lazar. Vždycky se vrátím."
Druhý díl Lazarovy války Vás vtáhne do akce hned v první kapitole, seznámí se starými známými i novými členy Legie, a pak zničehonic přibrzdí flashbackovými kapitolami, kvůli kterým hodnotím "pouze" 4/5. Pokud odmyslím několik pasáží z Harrisova dětství, kniha má spád, nenudí, a i když se Legie a celá flotila octne na mrtvém bodě a krouží kolem záhadného artefaktu, stále se něco děje. Konec mne osobně dokázal překvapit a napnout. Jsem zvědav, co přinese finále.
Tak tohle bylo oproti prvnímu dílu špatné. Vlastně jsem celou dobu měla pocit, že čtu skripta k nějaký videohře, aneb letíte na misi a celou dobu se pokoušíte někoho (schválně nejmenuji) zachránit, ale ono to ne a ne vyjít. Jo, a taky zabijete pár těch nepřátel.
Jednoduše - Lazar je zaláskovaný tupoun, ale zároveň odolný voják, který to vždycky, ale vždycky schytá jako poslední z celé skupiny. No a to se po chvíli omrzí.
Slušná jízda. Conrad Harris je zpět v plné síle a není ničeho, co by ho mohlo zastavit.
Přiznám se, že druhý díl jsem si užil více než první.
Příběh má spád, akce střídá akci, a nebylo mnoho míst, kde by se čtenář vyloženě nudil. Autor Vás udržuje v napětí, nepřítel střídá nepřítele, odhalení jednoho tajemství přináší další a další. Všichni dohromady krouží kolem Lazara jako můry kolem světla. Ten hnán svojí posedlostí likviduje vše, co mu přijde do cesty v touze dosáhnout svého cíle.
Kniha přináší slušnou porci řezničiny, akce, tajemství neznámé rasy, a prostě všeho, co k tomuto žánru patří. Proto nelze než doporučit ke čtení a doufat, že další díl přinese stejnou porci akce, a nakonec snad i tu slzu v případě, že Lazar najde toho, po čem tam úpěnlivě pátrá.
ďalší diel a naozaj som spokojný ako to pokračuje má to svoje muchy ale aj tak skvelé teším sa na 3 diel
O třídu lepší než první díl. Lazar je zpět v ještě lepší formě, akce střídá akci.
Mrdat rybí hlavy.
Válku, ne lásku.
Pokud tenhle život poseru,
můžu dostat další?
Artefakt mě překvapil a celkem jsem se těšil na druhý příběh ze série Lazarova válka. Legie je ještě lepší než první příběh. Děj se posouvá do hlubšího vesmíru, některé aspekty se tu začínají vysvětlovat, objevuje se další artefakt od neznámé rasy Fragmentů a vše dostává temnější nádech. Jen škoda, že tu chybí humor. Tedy, sem tam se člověk zasměje, ale je to málo a vše je bráno až moc vážně.
Malá ochutnávka:
Začíná to legendou o chlapovi, kterému říkali Lazar.
Pocházel ze Země. Byl to Američan – skrz naskrz dítě Detroitu.
Když se narodil, držel v jedný ruce pistoli a v druhý zásobník.
Vším se musel probíjet sám.
Život ho sežvejkal, smrt ho vyplivla.
Vlastně pravda je, že tento příběh, respektive pokračování Artefaktu, se moc od prvního neliší. Ale poslední třetina této knihy je naprosto akční a krvavá jízda. Tohle se četlo jedním dechem a poslední hodina života Conrada Harrise v tomto příběhu je strhující a napínavá. Proto přidávám, oproti první knize, jednu hvězdu navíc.
Citát: Jedinou pozitivní věcí na oslavě bylo pití.
Takže jsem udělal to, co jsem uměl nejlépe: opil se.
Jeden zápor by se dal najít. Používání duplikantů se zde dostává skoro do slepé uličky. Sice člověk používající duplikantní výrobek v něm nemůže zemřít, ale objevují se mu následky, jako jsou modřiny, šrámy a bolesti hlavy i těla. Tady tento aspekt nemá spisovatel Jamie Sawier moc propracován a sem tam to trochu skřípe v logice.
Citát: Nikdy nevěř tomu, co ti tvrdí velitelství.
Druhý díl se veze v kolejích první knihy, navíc tu máme třetí stranu. Už to není boj lidí s emzáky, ale boj lidí mezi sebou a do toho ještě šarvátky s těmi zatracenými mimozemskými tvory... Další rozměr tomu dává štávu a díky tomu se kniha a vlastně celá série neztratí v hromadě podobných SF trilogií...
Pokračování rozhodně nezklamalo. Lazar se samozřejmě zase vrátil, i když už ne úplně v celku. Ztrátou Kaminskeho jsem byla opravdu zarmoucená, byl opravdu zábavná postava. Moc se těším na pokračování a jak to dopadne s těmi probuzenymi Fragmenty a jak bude pokračovat boj s Direktoratem.
Oproti předchozímu dílu je tu veliké zlepšení. Do poloviny jsem měl dost rozporuplné pocity z těch pochvalných komentářů tady. Od poloviny se to ale parádně rozjelo a dostalo to grady. Pokud bude autor zrat i nadále rozhodně se tesim na další díl.
Kniha splňuje svůj účel. Akce, občas trochu filozofování, nějaká ta láska a vzpomínky a hlavně akce. Odpočinková military jak se patří. V žánru, který teď vychází, hodnotím jako nadprůměr.
Může obsahovat spoiler.
Kdo sleduje nový Star-Trek, tak podobnost bude čistě náhodná :D
Hodně se mi to líbilo, děj odsýpal, je napínavý a flashbacky jsem "přetrpěl" abych se dostal zpět do hlavní dějové linie. I když jsem očekával něco shnilého, závěrečné vyústění mě překvapilo.
Lazar dostává opět misi jako chuťovku. S menší flotilou jdou omrknout další artefakt, který ovšem umí vystrčit drápky, takže jednotka mění těla jak puberťačka svoje statusy na facebooku. Líbí se mi i psychologické hrátky, kdy si autor hraje s Lazarovou i naší myslí. Člověk pak neví jestli je na tripu on nebo Lazar. Děj se ubírá k rozuzlení artefaktu, ale přitom je vám nadávkována úplně jiná akce a jako správná military sci-fi se krásně rozlévá nejenom krev nepřátel. Direktorát je všude, stíny ožívají, nikomu nelze věřit...
Bylo to opravdu krátké a slupnul jsem to jak jednohubku. Doufám, že poslední díl přeloží co nejdřív a pustí se i do dalších knih od Sawyera :)
Legie
Legie je určitě dle mého názoru lepší než Artefakt. Retrospektivní návraty do dětství nás seznámily s Harissovou minulostí, ale že by to zase bylo až tak důležité vzhledem k celkovému ději...? A co mě opravdu pořád moc vadilo, tak jeho vypitá hlava, díky které nejen ztratil, po čem ohromně toužil, ale zapříčinil řadu zbytečných negativních situací. Jestli to byl autorův záměr, tak já nad ním tedy nejásal. Jako na houpačce - hrdinský čin, drak jak vidle, průser a zase hrdinský čin na chvilku hodného chlapce. Oproti Artefaktu dávám o hvězdu více, protože je zde více akce, i když více informací o artefaktu o moc víc nedostaneme.