Léčba neklidem
Saki (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67703/bmid_lecba-neklidem-65b5535dd5d65.jpg
4
164
164
Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá z groteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž.... celý text
Přidat komentář
Nebylo to úplně pro mne, a to mam suchý britský humor moc ráda. Hodně mi vadilo prostředí, salony a vyšší vrstvy. Některé povídky byly pěkné a vtipné, u některých jsem usnula (což bylo občas taky přínosné)...
Přemýšlela jsem, jakým slovem bych nejúsporněji vyjádřila své dojmy z této povídkové sbírky. Nakonec jsem ze studnice internetového slangu vylovila staré dobré "WTF?!" :o)
Ale klidně to můžeme nazvat černočerným humorem. Zejména mě zaujala autorova obliba lidožravých zvířat.
Zármutkem paní Momebyové začala prosakovat zlost.
"Nakonec ještě řeknete, že se nám neztratil žádný chlapeček!"
"Ztratil se," připustila slečna Gilpetová, "ale jenom proto, že nemáte dost víry v jeho nalezení. Jenom nedostatek víry vám brání najít ho v pořádku a ve zdraví."
"Ale jestli ho zatím sežrala hyena a částečně ho strávila," ozval se Clovis, který zálibně lpěl na své dravčí teorii, "určitě tak docela v pořádku nebude."
Slečnu Gilpetovou tohle zkomplikování problému vyvedlo poněkud z míry.
"Jsem pevně přesvědčena, že ho žádná hyena nesežrala," namítla nepřesvědčivě.
"Ta hyena může být stejně pevně přesvědčena, že ho sežrala. Třeba má právě tolik víry jako vy a přesnější informace o chlapečkově nynějším pobytu."
Něco tak osvěžujícího jsem za celý život nečetl. Porce britského humoru suchého tak, že si k němu naleju čaj :-) Mám přečteno asi 20 × a stejně se k tomu budu vždy vracet.
Naprosto famozní povídky s černočerným humorem typickým pro anglické počasí. Navíc jsou krátké, takže ideální když máte chvilku čas.
Sredni Vaštar a Kocomour, to jsou mí favorité. Mám ráda tento druh suchého, nikoli prvoplánového anglického humoru. Pravda, místy je dosti černý, ale to na zábavnosti nic nemění. Docela jsem se pobavila a doporučuji, i když to asi není ten druh povídek, který pobaví každého.
Ačkoliv povídkovou formu příběhů moc ráda nemám, tahle kniha mě nesmírně bavila. Léčba neklidem je naplněna suchým anglickým humorem, který mám ráda.
Samozřejmě, jsou lepší a horší povídky. Celkově však je tahle knížka zábavná a já se k některým povídkám budu určitě ráda vracet. :)
I přes léta, která kniha od svého stvoření nasbírala, je stále neskutečně aktuální. Je zajímavé pozorovat, jak některé nešvary zůstávají lidem i po více jak sto letech stále vlastní. Autor tyto vlastnosti velice lehce odhaluje, nenásilně zesměšnuje, vtipně ironizuje. Zdání důstojnosti a výjimečnosti dokáže v jednom odstavci totálně vyvrátit, aniž by nositel těchto představ měl šanci něco takového vůbec zaregistrovat.
Nejen milovníci anglického humoru musí být knihou nadšeni. Její svěžest, lehkost, nadčasovost je tím nejlepším doporučením k její četbě. Pakliže se říká, že není nic staršího než včerejší noviny, dovolím si tvrdit, že tento osud knize není souzen.
A to mě bavilo! Léčba neklidem se autorovi povedla a já mu za to prostě děkuji.
Knihu jsem si koupila kdysi náhodou a anglický humor neměl chybu. Skvělá.
Navzdory všem obavám je to nadčasový lehký a břitký humor bez úmorné vaty a vysvětlování.
Kratičké povídky plné třeskutě absurdního a toho nejsuššího anglického humoru.
"Vrdlouže, hříšně vrdlouže," pokračoval tenký hlásek. "To vona, Betsy Crootová, je stará čarodějnice. Vona se svou cérou, krůta stará. Ale já je začaruju, potvory jedny."
"Zabil jste mi Esmé!" vykřikla jsem rozhořčeně.
"Je mi to hrozně líto," omlouval se mladík, "sám chovám psy, takže vím, jak vám asi je. Udělám všechno, abych to nějak odčinil."
"Okamžitě ji prosím vás pohřběte," řekla jsem," to snad žádat smím."
"Přineste rýč, Williame!" zavolal na šoféra. Zřejmě byl na takové kvapné pohřbívání u silnice předem zařízen.
.
.
.
Lord Pabham nikdy neohlásil ztrátu hyeny. Když mu rok či dva předtím uteklo z jeho zoologické zahrady zvíře, které se živilo výhradně ovocem, musel zaplatit za jedenáct případů napadení ovcí a prakticky znovuzřídit drůbežárny všem sousedům.
Na přečtení této knihy měla u mě lví podíl výborná rozhlasová hra na motivy Kocomoura a dalších Sakiho povídek. Miluji tento humor ve stylu Clovise a dalších. Možná, ale že tolik povídek najednou je až moc a tak se mi některé nezdály zase až tak skvělé, zvláště k závěru knihy( proto jen čtyři hvězdičky). Ostatní jsou ale skvělé a všem, kdo tento druh humoru má rád knihu vřele doporučuji.
Nad tohle knihou jsem seděla už jednou, ještě v době, kdy jsem před několika málo lety měla o prázdninách brigádu v knihovně. Tehdy jsem ale přečetla jen jednu povídku a pak přišla paní, která si knihu velice drze půjčila domů. Teď jsem o ni zavadila pohledem na praxi v Bibliobusu a řekla jsem si, že do toho půjdu znovu. Udělala jsem dobře.
Kniha je tvořená několika povídkami (asi 8), které jsou vesměs dost vtipné. Nevím, jestli to je černý humor, nebo jestli je to ten typický anglický humor či kobinace obojího. Nicméně je to druh zábavy, na jaký u nás asi nejsme moc zvyklí. První povídku jsem si musela přečíst dvakrát, než mi došlo, co konkrétně je na ní tak zábavného.
Knihu bych vlastně rozdělila na dvě poloviny, kdy ta první se mi líbila hodně a ta druhá už méně. Samotná povídka Léčba neklidem mě absolutně nenadchla. Zcela naopak tomu bylo u povídky s mluvícím kocourem, nebo povídka Stredni Vaštar.
Pointy povídek mě občas úplně odrovnaly, protože se rozhodně nedá říct, že bych od začátku tušila, jak celý příběh dopadne. Je to vtipné, čtivé a rychle to odsýpá, a když k tomu přidám právě onu nepředvídatelnost, tak z toho ve finále vyplývá bezvadná kniha
Opravdu brilantní a povedené britské laškovaní na úkor anglické pózy, neunavila mě jedna jediná avšak neumím říct která se mái líbila nejvíce, či která ě nejvíce šokovala, přesto pokud se nechci zrovna do ničeho začíst a mám chuť si číst, často se stane že otevřu tento povídkový "blog".
Suchý a místy až cynický anglický humor, který se postupně stává předvídatelným a jednotvárným.
Skvostné povídky plné ironie a černého humoru. Z některých až mrazí - Strední Vaštar.
Skvělé prázdninové čtení. A to nemyslím nijak ve zlém. Naopak. Břitké, inteligentní, vtipné povídky sršící černým humorem, někdy až na hranici cynismu vás rozhodně chladnými nenechají a přitom se tak krásně čtou a tak baví. Kolik autorů to umí, nebrat se tak vážně a přitom se vnutit do myšlenkových závitů čtenáře. Na některé povídky této knihy nezapomenu. Z těch humoristických Léčba neklidem, Klid a mír venkova, Myš (teď už vím, kde vzal Rowan Atkinson námět pro svoji slavnou převlékací scénu z Mr. Beana) a Vůl, který měl stání. A z těch mrazivých, při kterých jsem si říkal, jestli byl Saki opravdu takový cynik pak Mlčení Lady Anny, Kocomour - která trefně postihuje lidskou přetvářku a pokrytectví. A zvlášť legendární povídka Sredni Vaštar, o krutém bohu ponižovaných a utlačovaných. Je to zásluha Jana Zábrany, že Sakiho pro nás znovuobjevil.
Velmi britské, velmi čtivé, opravdu hodné pozornosti. Zvláště mě pobavila Nevhodná pohádka - o tom, jak může být dobrý úmysl provedený i pomocí špatných prostředků. Dnes k tomu, abyste zabavili děti při jízdě autem, vycházejí vědecké příručky.
Autorovy další knížky
| 1961 |  Kruté šprýmy |
| 2015 | Vůl v chryzantémách |
| 1997 | Hranaté vejce |
| 1968 | Léčba neklidem |
| 2012 | Krvilačné tety a iné zvery |
Jedna z knížek, ke které se prostě musíte vracet!
(Jako hodnocení se mi tam objevuje "odpad", ale to je omyl, který neumím odstranit.)
Saki vážně patří k mým oblíbeným autorům.