Léčba neklidem
Saki (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67703/bmid_lecba-neklidem-65b5535dd5d65.jpg
4
164
164
Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá z groteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž.... celý text
Přidat komentář
Ochutnávka sedmi povídek Sakiho (kterou ve své nahrávce z r. 2007 nabídla AudioStory v nanejvýš adekvátním podání pana Rudolfa Pellara) mě navnadila k přečtení stejnojmenné knížky (ta jich obsahuje 38).
Možná nebudou všechny stejně působivé, to ani ve zmíněném výběru nebyly. Ale nuda určitě nehrozí. Tyhle naprosto současně působící povídky, jež vyšly v roce 1943(!), totiž nabízejí takovou porci poťouchlosti zesměšňující upjatost, kontroverzní legrace až - více než poněkud - cynického humoru, suchých konstatování se sarkastickým podtónem, ozev mysteriózního tajemna, point, při kterých se bezděčně zajíknete a přenádherně obratných a originálních vyjádření... - ani mi nepřišlo, že zrovna já „suchý anglický humor“ moc nemusím. :))
Číst něco s nálepkou Humor je jako vybrat si naslepo jeden bonbon z bonboniery.
Tento mi zrovna nechutnal. Nevyplivla bych ho, ale raději jsem si ukousla jen kousek. Nechám to raději těm, kterým to chutná.
Nedávno jsem četla Kruté šprýmy. Označila jsem si tedy 12 povídek, které má Léčba neklidem navíc – a asi tušíte: přečetla jsem si i těch 26, znovu, s velkou chutí a nadšeným smíchem. Teď si listuju, čtu vybrané pasáže a jen si říkám: kratičké, vypilované, vypointované, skvělé; podobnost některých mě vůbec neruší, naopak, oceňuji variace; nejlepší jsou ty s dětmi, zvířaty a ty založené na dokonale vymyšleném žertu, na který se „boratovsky“ nachytají přespříliš usedlí dospělí; vážněji, až hororověji laděné povídky jsou příjemnými výjimkami. Nejlepší jsou tedy - přibližně všechny.
Překladatel František Vrba si s texty pohrál, včetně básnických hříček. Uznejte, že refrén kupletu Sestřenka Terka je dokonalý:
„Sestřenka Terka jde venčit Reka,
Fida a Cézara, s nimi jde chrt.“
- zvlášť když následuje „bum, škrt!, a když přijde ten chrt, buben a činely!“
Jestli vůbec nechápete, o co jde, přečtěte si stejnojmennou povídku a 37 dalších, stojí to za to. Lahůdka.
Výbory humoru bývají někdy únavné a časem monotónní, ale u této sbírky to neplatí. Saki dobře zná a chápe oběti svého "vnášení neklidu", ty konzervativní, usedlé, spořádané lidičky, má je naposlouchané k dokonalosti, takže nešustí papírem, a k tomu jeho humor sice působí bezprostředně, ale nikdy není prvoplánový. Pointa zřejmá od druhého odstavce nebývá pointou - dojde na ni, ale Saki pokračuje ještě za další roh. Originální nápady ve vybroušeném tvaru, kde nepřebývá jediné slovo - radost číst.
A pak je tady těch pár, snad dva, snad čtyři kousky, které přinášejí jiný druh neklidu. Sredni Vaštar především, ale Vetřelci a Morlvera také. Někdy je to přechod od kousavé ironie ke kruté jízlivosti, někdy už je to místo humoru spíš pocit zadostiučinění v krajních podmínkách. Zůstává výstižný pohled do duše a mysli, ale to, co by mohl být šprým, se nezastaví před hranicí obecné slušnosti. Jako by občas autor mrknul na čtenáře, že si to přece přál, chtěl pokračovat, tak tady to má, krev ať si setře sám.
Vůbec nejlepší mi ale přijde Sakiho vcítění do dětské duše. Bez přehánění, bez zjednodušování umí popsat a využít širokou dětskou fantazii a logiku často smysluplnější (a spravedlivější) než je dospělá.
Dokonalost sama.
Zase po delší době bohapustě závidím a rochním se ve fantazii Mistra Sakiho.
Citace :" Právě tak se nedá změřit - řádný život s živým řáděním."
Superlativy - hvězdné ****************
Suchý britský humor je přesně můj šálek kávy a tahle kniha je mistrný soubor povídek, který ho ve větší či menší míře obsahuje. Jsou to skvělé jednohubky o pár stránkách, které mají hezky vystavěnou pointu a působí jako příjemná oddechovka od náročnější četby. Knihu jsem četla před mnoha lety a opět jsem se k ní teď po dlouhé době vrátila. Věřím, že ne naposledy.
Jsou knihy, které mým životem proplují, aniž by zanechaly jakýkoliv výraznější otisk. Už za pár měsíců mi nic neříká ani autorovo jméno ani název. Ale tohle je kniha, ke které se pořád vracím. Není dokonalá, ale když je mi opravdu mizerně, uvařím si čaj, zachumlám se do deky (samozřejmě jen za předpokladu, že není parné srpnové odpoledne) a začtu se. A když už mi ani tyto povídky plné suchého, britského, sarkastického humoru nepomůžou zasmát se sama sobě, pak nezabere nic.
Sakiho styl v této knize mi neskutečně sedl a bavil jsem se od začátku do konce. Jedna povídka zajímavější než druhá. Doporučuji všem, kteří mají rádi anglický humor - suchý a černý.
A tohle zase můžu. Humor ve stylu Leacocka, který mi velmi sedl, perfektně vyvažují hororověji laděné povídky jako Sredni Vaštar nebo Vlci z Černohradu.
Za mě plný počet a kniha ke které se budu často vracet.
Náhodně vybraná povídka by mohla čtenáře příjemně překvapit nebo přímo potěšit, druhá-třetí už vyvolá lehký pocit déjà vu a pokud přes lehkou nervozitu u čtení vytrvá, dočká se jen fádního opakování stále stejného scénáře. Rozvláčný úvodní popis jako mávnutím kouzelného proutku rázem graduje do překvapivé či absurdní pointy, která má za úkol pobavit - ale několik málo čtenářových úsměvů je na dvě stě sedmdesát stran textu poněkud málo.
Některé povídky lepší než jiné - například Léčba neklidem, Sredni Vaštar, Mlčení Lady Anny nebo Kocomour. Skvělý suchý britský humor. Ale například Reginaldův výlet se zpěváčky nebo Ztracené batole uz nic moc. Doporučuji hlavně audioknihu.
Ale jo, docela vtipné povidky. Některé starší, ale jiné byly úžasné a vtipné. Jako oddechovak docela dobré.
Kniha v maximální míře naplnila mé představy o kvalitním inteligentní zábavě. Od autora jsem doposud nic nečetl a Léčba neklidem byla pro mne příjemným překvapením. Oceňuji především květnatý jazyk plný metafor, zajímavé příběhy , které mnohdy končí nečekanou pointou. Doporučuji všem zájemcům o duchaplný anglický humor.
Sakiho zářivý klenot hodnotilo 120 uživatelů, 50 odstínů šedí (nomen omen) přes 6500. Co si o tom myslet? Pokud jsem kdy pochyboval, že je lépe být misantropem než filantropem, pak dnes už nepochybuji.
Jestliže by nás kdy zaměřila nějaká nepřátelská vesmírná síla, tak jí budu držet terč, aby se lépe trefila.
Čte se to dobře. Některé povídky jsou vcelku povedené. Úplně mě to nenadchlo ale ani nezklamalo. Takže za mě průměr.
Tak už se to díky radě podařilo a hodnocení odpovídá mému názoru na knihu. Moc děkuji!
Autorovy další knížky
| 1961 |  Kruté šprýmy |
| 2015 | Vůl v chryzantémách |
| 1997 | Hranaté vejce |
| 1968 | Léčba neklidem |
| 2012 | Krvilačné tety a iné zvery |
Svěží čtení plné humoru a her se slovy. Moc jsem si knihu užil.