Leden na vsi
Egon Bondy (p)
Druhé vydání prózy z roku 1977, která patří k tomu nejlepšímu, co básník, prozaik a filosof Egon Bondy (1930–2007) napsal. Úvahy, záznamy zážitků, expresivní postřehy o současnosti – dílo kruté, nemilosrdné k autorovi i všemu, co jej obklopuje. Patos se zde mísí s vtipem a sarkasmem, vše je neseno proudem obrovského spisovatelova nasazení, opravdovostí a upřímností. Graficky upravil Viktor Karlík. ... celý text
Přidat komentář
Egon Bondy, co víc napsat. Tahle útlá knížečka mi zkrátila pár okamžiků na neschopence. Že by mě ale nějak oslovila, To říct nemohu. Bondyho dál uznávám spíše jako básníka než jako filozofa...
Bom dia literární rodino!
James Egon Bondy – agent s povolením zapíjet, byl básník, kterej se až moc často nedokázal rozmyslet za jakej fotbalovej tým kopat. Vzhledem k tomu, že párkrát šel na hostování do FC Komouši, připadá mi jeho lamentování v Lednu na vsi jako by si blil do vlastní pusy. Ontologie mě navíc zajímá asi tak jako výroba praček, a přestože tam občas prokoukla kloudná myšlenka, musím hodnotit záporně. A to i přestože jsem knihu četl ve 3D, tedy v lednu na vsi!!!
Pochopovat množství cizojazyčných slov, které působí občas až okázale, přivodí místy nauzeu.
Autor reflektuje dobu normalizace. Trochu zaráží poraženectví, vnímání sebe sama jako starce (v 47 letech…). Sám Bondy svůj text vnímá jako nudný… „Píši-li letos tuto knihu – jež bude věru spíše kratší než delší (díky bohu, neboť bude spíše nudnější než zajímavější), takže je vůbec spíš neslušností nazývat ji knihou…“ (s. 16)
„Namísto toho všeho jsem napsal něco, čemu jsem se vždycky snažil vyhýbat. Takové osobní existenciální povídání – protože o filosofii se tu přece mluvit nedá a beletrie to taky není.“ (s. 53)
Zaujme aluze na Hrabalovu tvorbu. „…ani já už nevypiji lavór piva, jak mi
v literárních dílech připisuje ta podivná postava české literatury.“
Porovnání Tolstého a Rollanda (s. 34) působí až nemístně…
Občas probleskne zajímavá myšlenka. „… žiju v bídě. Alespoň ve dvou bídách: v bídě nemožnosti přijít se svou prací k lidem a v bídě strachu, který ve stále větší míře rok od roku musím chtě nechtě pociťovat, když píšu tak jak píšu.“
(s. 37)
Dvanáct krátkých básnických textů zaujme víc než předchozí nesourodé mudrování.
„Celý život jsem chodil v patách za smrtí
teď už ale chodí smrt v patách za mnou“ (s. 96)
Grafická úprava obálky je pěkná.
--------------------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - kniha, která má v názvu kalendářní měsíc
DOPIS LADISLAVU RADOŇSKÉMU O MARXISMU A ATEISMU (Dopis už nedojde. Téhož dne, kdy byl psán, L. R. byl v Praze nalezen mrtvý.) // Vůbec nejvágnější součástí marxismu je jeho ateismus, nebo jak se v komunistických zemích směšně říká: vědecký ateismus. Našim dědům se zdálo, že skutečně marxismus není bez ateismu možný. Představovali si, že pánbůh, který přenáší těžiště všeho do onoho světa, je logickým nepřítelem věcí a snah z tohoto světa, že jim nemůže přát, podporovat je atd. Nadto stavěl pánbůh otázku svobody a svobodného jednání člověka do opovážlivého světa a osnovatelé příštích vesmírem otřásajících revolucí a připravovatelé společnosti, v níž člověk sám uvědoměle, vědecky a prakticky neomylně veuzme osud společnosti a každého jednotlivce (nebude ani zločinců, ani alkoholiků atd.) do vlastních rukou, nutně potřebovali plnou, nesuspendovatelnou a jiné instanci než vlatní nezodpovědnou svobodu jednání. A to pomíjím takové primitivismy, jako že pánbůh nemůže řídit tak složitý mechanismus, jako je vesmír, vést fylogenezi a řídit osudy bitev a národů, ani to, že si ho vymysleli kněžouři a že vždycky byl a je bubákem ve službách vládnoucí třídy. (str. 99) //
Autorovy další knížky
| 2007 |  Bratři Ramazovi |
| 1991 | Invalidní sourozenci |
| 1997 | Cybercomics |
| 2006 | Šaman |
| 2006 | Buddha |
Další skvělá filosofická práce od egendy Egona Bondyho