Lední medvěd
Jindřich Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357638/mid_ledni-medved-8Yw-357638.jpg
3
21
21
Tři krátké novely Jindřicha Manna o touze, zradě a nečekaných souvislostech. Malý chlapec je zamilovaným stínem starší spolužačky. Jejím půvabům beznadějně propadl bez ohledu na hrozící atomovou válku. Lední medvěd vykoná v přímořském letovisku spravedlivou pomstu a nikdo netuší, jaké tajemství skrývá bronzová hlava. Neuvěřitelné příběhy se odehrávají v Praze, v rozděleném Berlíně, na karibském ostrově i v malé cínové kuličce – fantastickém „vozidle“, o němž James Bond vždy snil, ale nikdy se ho nedočkal. Nevšední literární jazyk v sobě snoubí scenáristickou vybroušenost s poetikou odkazující k textům autorova otce Ludvíka Aškenazyho a nezapře ani dědečka Heinricha Manna.... celý text
Přidat komentář
Knížka Lední medvěd spisovatele, scenáristy a režiséra Jindřicha Manna (*1948) obsahuje tři povídky nebo novely a krátký epilog. Škoda Tudor je vyprávěním osmiletého chlapce zamilovaného do starší spolužačky, za níž chodí jako stín, přičemž pak svému otci shodou různých okolností nechtěně prozradí matčinu nevěru; a celé se to odehrává v roce 1956 na pozadí strašení jadernou válkou. Titulní postava z povídky Pan Ticho je učitel, který hrdinovi pomůže odmaturovat; a i tady hraje roli láska a také hudba, protože klukovým otcem je dirigent a skladatel, který se nedožije premiéry své opery Golem. A je tu i motiv emigrace, což je autorovo téma, neboť J. Mann emigroval s rodinou po srpnu 1968 do Západního Německa.
Nejdelší titulní příběh Lední medvěd vypráví o chlapci, jehož matkou je úspěšná česká operní pěvkyně, s níž posléze taktéž emigruje na Západ. Až bizarní děj nás zavede na pláž u Baltu, kde se vyskytuje muž převlečený za ledního medvěda; matčin milenec sochař udělá podle chlapcovy sochy bustu, která se po letech ocitne v domácnosti spisovatele ve Východním Berlíně a náhodou se zjistí, že je v ní ukryté odposlouchávací zařízení. Celé to vrcholí v Karibiku, kde se již dospělý hrdina náhodou dozví, jak to vlastně všechno celé s tou hlavou a spisovatelem bylo...
U třetí novely nebylo úplně jednoduché sledovat všechny dějové linie a vývoj příběhu, první dvě prózy se mi líbily mnohem víc. Jindřich Mann nezapře zkušenost scenáristy a má velmi zvláštní poetiku, notnou dávku fantazie, smysl pro pointu a nevšední jazyk.
Lední medvěd od Jindřicha Manna je velmi zajímavé dílo. Jindřich Mann je vnukem Heinricha Manna a synem Ludvíka Aškenazyho. Mannovy krátké novely v sobě nesou autobiografické prvky. Poetické vyobrazení Prahy 60. let 20. století, mezilidských vztahů a na pozadí také trochu politiky vede k historické reflexi. Vypravěč s každou novelou roste, až se dostane do fáze, v níž musí nutně nastat sebereflexe, a proto se můžeme setkat nejen s chronologickou kompozicí, ale i retrospektivou. Některé pasáže děje jsou vystaveny na fantazii. Autor při tvorbě použil nevšední jazyk. Prolíná se tu rovina spisovnosti s hovorovostí a nespisovností. Jedná se o velmi povedené dílo a doporučila bych ho všem milovníkům české literární scény.
Po dočtení mě nejsilněji napadá jedno: Proč toho Mann nenapsal víc? Jeho novely jsou nesmírně originální, mají krásný jazyk a jsou výborně vypointované, každá z nich je malým uzavřeným příběhem, který v závěru překvapivě vygraduje. Dětská perspektiva je osvěžující a uvěřitelná, prostředí socialistického Československa povědomé, člověk narozený po roce 89 ho přesto spíše objevuje a podivuje se či trpce usmívá nad tím, jak to tehdy vlastně chodilo. Malý literární skvost.
Stylu autora jsem nepřišla na chuť až do konce. Ba naopak, konec byl ještě horší než začátek. Autorův humor mi nesedl, ani zápletky, nic. Jeden bod za to, že snad tato kniha nese jakousi historickou hodnotu.
...učitelka Kulihrachová podala čekající dívce vyplněné lejstro, pohlédla svým kalným zrakem přese mne v první lavici (sedícího vedle v bludné a huhňavé sny pohrouženého spolužáka Pýchy) na ostatní a pravila: "Uklidni se, Vaňousová... Koláčku, ty to máš zrovna zapotřebí zlobit při zeměpise... Tady to máš!" Poslední věta byla určena žákyni-doručovatelce. Dívka převzala listinu, načež zvučným, trochu chraplavým, neostýchavým a zcela netečným hlasem, který nehodlal s nikým komunikovat, mínil jenom zaznít ve vyžadovaném kánonu, odvětila: "Na shledanou."
Dveře za ní zaklaply. Krivoj Rog na mne znovu vycenil zuby z kvalitní železné rudy. Beze slova jsem vstal a odešel ze třídy. Mé priority byly náhle jinde. Kulihrachová vyběhla za mnou na chodbu: "Ty ses zbláznil, Bozděchu?! Co to je?!"
Tato knížečka je pro mne takovou malou lahůdkou. Jindřich Mann je poeta a kouzelník se slovy.
Povídky autora se "superevropskými superliterárními kořeny jsou téměř autobiografickou sondou poválečně rozdělené Evropy .
V knize se míchají vzpomínky na dětství v socialistickém Československu a NDR, autorovi dětské sny a představy a reálné události a místa té doby. Ve vyprávění je cítit trocha nostalgie po dětství a zároveň kritika tehdejšího zřízení. Jazyk je hodně barvitý. Že je autor vnuk H. Manna a syn L. Aškenazyho jsem zjistil až doma v přebalu.