Ledové peklo
John W. Campbell Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475884/bmid_ledove-peklo-T14-475884.png
4
160
160
Krátký román Ledové peklo (Frozen Hell) byl v roce 2018 objeven mezi písemnostmi Johna W. Campbella Jr., uloženými v knihovně Harvardské univerzity. Jde o dřívější, delší a za autorova života nevydanou verzi jeho slavné povídky „Kdo je tam?“, v níž vědci z antarktické výzkumné stanice objeví pod nedotčeným ledovým příkrovem obludnou mimozemskou bytost. V důsledku několika neuvážených kroků dopustí, aby se zdánlivě mrtvý a neškodný vetřelec probudil k životu. Následuje napínavé a tísnivé dobrodružství, boj lidí s tvorem ovládajícím stěží představitelné umění transformace. Příběh patří do zlatého fondu science fiction a je obecně známý především díky filmovému zpracování Johna Carpentera pod názvem Věc. Ledové peklo publikovanou povídku rozšiřuje o tři kapitoly, příběhu dodává plastičtější pozadí a kontext a je verzí, v níž chtěl Campbell svůj příběh původně předložit čtenářům. Z tohoto hlediska jde o pozoruhodný literární artefakt, který by neměl uniknout pozornosti žádného fanouška klasické science fiction.... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 2021 , FobosOriginální název:
Frozen Hell, 1938
více info...
Přidat komentář
Jedno z nejikoničtějších hororových monster, jehož podobu máme vypálenou v hlavě díky filmu Věc Johna Carpentera, se vrací. Nevrací se ovšem v prequelu (o to se pokusil film Věc: Počátek), ale v rozšířené podobě povídky Kdo je tam?.
Předmluva a úvod dostatečně podrobně vysvětlují, jak na původní a nezkrácený text padal prach a v podstatě byl náhodně objeven a teď vyšel přesně tak, jak jej John W. Campbell původně zamýšlel. Sice se na povídce maličko podepsal zub času, lehce archaický jazyk a strohost však nejsou na škodu, berme v potaz, že Ledové peklo bylo napsáno ještě před vypuknutím druhé světové války.
Kniha je někde na rozmezí dobrodružného vyprávění a hororu, představuje vědce z antarktické výzkumné stanice, kteří objeví pod nedotčeným ledovým příkrovem obludnou mimozemskou bytost. Mimozemšťan se však probere k životu, dokáže se transformovat nejen do podoby zvířat, ale i do lidí a začíná boj, během kterého nikdo nemůže věřit nikomu. Paranoidní atmosféru a pocity nedůvěry vystihuje Campbell bravurně a navíc rozvíjí počáteční objevení kosmické lodě a několik dalších momentů.
Právě proto je Ledové peklo pro čtenáře sci-fi hororů artefaktem, objeveným pokladem, který ocení primárně fandové žánru, doporučit jej jako mainstreamový horor asi ani nejde. Své mrazivé kouzlo ale i po více než osmdesáti letech pořád má. Kdo četl původní povídku, pro něj je nová verze samozřejmě povinností. A pro ostatní - vzhledem ke své délce vás určitě nudit nebude, a pokud jste o Věci a Campbellovi nikdy neslyšeli, napravte to. Je to znovuoprášená klasika.
„Jestli to, cos viděl,
mělo modré vlasy
připomínající žížaly
a tři červené oči,
pak jsme to našli“.
Předloha kultovního filmu Johna Carpentera „Věc“.
Při čtení „Předmluvy“ k této povídce mi zase po dlouhé době zamrazilo. A to doslova, nejen proto, že se příběh odehrává v bílých hlubokých pustinách Antarktidy, poblíž magnetického pólu s nádhernou Polární září, ale hlavně proto, že se pan spisovatel John W. Campbell již v roce 1937 !!! zaobíral myšlenkou přistání/ztroskotání mimozemské civilizace na naší matičce Zemi. A tuto myšlenku ještě zvýraznil faktem, že ta civilizace není rozhodně přátelská.
Malá ochutnávka:
….a co ten tvor, kterého jste tam našli?
„Můžu jenom říct, že je to pěkně odporný kousek... Je zmrzlý na kost, stejně jako led, ve kterém uvázl. Může tam ležet už milion let nebo padesát milionů... Je samozřejmě dokonale zachovalý a mrtvý jako ti mamuti, co se občas najdou na Sibiři“.
Faktem ale je, že „Ledové peklo“ je povídka a než se „prokopete“ (pročtete) předmluvou a úvodem jste na straně 36. Povídka samotná pak začíná na straně 37 této knihy. Ale je v ní opravdu hodně zajímavých myšlenek a teorií. Jedna mě zvlášť zaujala. Když se dostanou k hlavě té Věci, povídá jeden z průzkumníků McReady: „Doufám, že se na něj nepodívá Baldwin (malíř). Jestli se tohle vypálí do mozku umělci, jeho obrazy už nikdy nebudou jako dříve...“ V tu samou chvilku jsem si vzpomněl na H.R.Gigera. Co ten musel někdy/někde vidět, když jeho obrazy jsou plné mimozemšťanů?
Citát: Jeho tvář nebyla předurčena k vyjadřování nějakého mírumilovného pocitu.
Povídka má více aspektů a děje, než samotný film. Filmové zpracování je přímočaré a vlastně, svým způsobem, jednoduché, směřující jen jedním směrem a tím je zničení celé základny. Jenže v této povídce je dokonce i o hodně víc lidí na základně, je tu více informací o kosmické lodi, která patří Věci (Strašák – jak mu říkají lidé na základně) a hlavně je tu jedna velmi mrazivá věc a tím je sen McReadyho. Ten ve filmu vůbec nedostal prostor. Kdežto tady tvoří vlastně tu nejmrazivější část příběhu. Ne tu hororovou, ale tu mystickou část příběhu.
„Ledové peklo nenadále mění žánry od dobrodružného vyprávění k hororu. Je to něco velice působivého a zvláštně moderního“
Citát: Vím, že se ti Věc nelíbí, ale prostě se musí správně rozmrazit.
Smazal se mi komentář a ano dlouhý, k...a dlouhý, na to už bohužel nemám dostatek lidských mozkových buněk psát onu recenzi znovu.
Než budete číst tohle dílo skočte si přečíst povídku Kdo je tam? od Campbella a posléze si přečtěte Ledové peklo, pokud to udělal někdo naopak dejte mi vědět do zpráv jaké méte pocity,
můžete se ztrácet v postavách, hlavními postavami jsou v podstatě McReady, Blair a Věc dalo by se srhnout,
začátek více dobrodružnější, skoro jako popis Roklinky z Pána prstenů a Ledového králoství, myšleno trošku s nadsázkou, posléze se děj rozjíždí a atmosféra houtne jak jsou fanouši a znalci Věci zvyklí,
čtěte to v zimě prosím.
Ledové peklo je skutečnou literární perlou, jež se stane chloubou knihovničky každého fanouška jak sci-fi, tak hororů. Byť se na ní trochu podepsal zub času, stále se jedná o nesmírně čtivé a přes pomalejší rozjezd atmosférické čtení, které vás donutí číst i do časných raných hodin (předpokládá se že knihu budete číst večer – je to tak pro její docenění nejlepší), dokud útlou knížku nezdoláte.
Titul je nejen výborně přeložen (kostrbatost vět bude dána spíš stylem autora, jemuž bylo v době, kdy vytvořil námět příběhu pouhých dvacet pět let a byl tak na začátku své tvůrčí cesty), ale ještě je doprovázen původními černobílými ilustracemi, které skvěle odrážejí náladu v textu a dokreslují tak pocity, jež z děsu plného čtení budete mít.
Nejde o dílo, které by se dalo doporučit úplně každému, jako spíš o krásný artefakt, jenž ocení zejména fanoušci žánru (a třeba i několikrát zmiňovaného filmu). Rozhodně se ale jedná o nevšední čtenářský zážitek, v jehož středu je geniálně vymyšlené monstrum, jež bude navždy patřit mezi nejikoničtější a nejděsivější antagonisty, jací se v žánru kdy objevili…
Samotny napad je genialni (hlavne povaha oné Věci), ale provedeni trosku skřípalo. Nicmene na 150 stranach kniha nudit rozhodně nestíhá, atmosféra je diky Antrarktide znepokojive cizi, jen vypráveni behem gradace mohlo byt mene popisne a ponekud tisnivejsi.
Naprosto skvělá, napínavá a poutavá novela.
Už jenom začátek je úchvatný. Protože jsem si to dokázala představit a byla jsem v té zimě se všema postavama. Bylo to zároveň strašně technické. Ale to mi vůbec nevadilo. Sice jsem tomu nerozuměla, ale na tom je zase fajn, že alespoň jako čtenář nefrflám, že to nedavá smysl :D
Navíc, když se najde "Věc", atmosféra začne houstnout a děj neskutečně gradovat. Hlavně když kanárek ulítne z klece :O
Co mě bavilo vážně hodně? Jak si autor vyhrál (a že ho to napadlo) s tím, co Věc všechno umí a jak to dělá. A ty ilustrace jsou děsivě znepokojivé. Za to palec nahoru.
"Kdo je tam?" jsem nečetla. Napravím :)
No, a samozřejmě dovětek: Pokud nejste ten typ, co čte "ty kraviny v knize kolem", tady na to zapomeňte, jo? Byla by to velká chyba...
Aj román, teda skôr dlhšia poviedka môže byť tajomná a záhadná...čo tým myslím ? to, že tento skvost sa nám skrýval až do roku 2018 kedy bol tento počin náhodne nájdený. O tom kto a ako a hlavne prečo našiel a znovu vydal tento malý horor sa dočítate v úvode útlej knižky. Samotné Ľadové peklo je verzia toho ako si autor predstavoval, že by to malo vyzerať a musím uznať, že je to naozaj vydarené dielo. Archaický jazyk a extrémna strohosť z toho robia v podstate bezchybnú záležitosť. Jedine zbytočne a veľa používaný technický popis vyznieva rušivo ale ináč by som povedal, že si to právom zaslúži byť titulované hororovým sci-fi románom svojej dekády. V dnešnej dobe si samozrejme môžeme myslieť, že je to miestami naivné a suchopárne dielo ale atmosféru to má dobrú a tá paranoidná nálada na malom priestore je naozaj skvelo spracovaná. Kto chce si môže porovnať obe verzie a kto veľmi chce môže si pozrieť aj film ktorý určite zase až tak mimo oboch verzii nejde ďaleko.
...nesmrtelná tutovka
pro scifíky - fajnšmekry povinnost přečíst... nejlepší letošní scifi, přestože prakticky známe,
je to pro mne letos bezkonkurenční čtení....
321% zásah v pravou chvíli
Nápad skvělý, bohužel z provedení jsem byl mírně zklamaný. Přišlo mi tam málo napětí, hodně technických věcí, často to bylo nepřehledné a trochu těžší na čtení. Filmy mi přijdou o něco záživnější, i když setkání s mimozemskou nestvůrou v knižní podobě také mělo něco do sebe.
„Svým způsobem to musí být mírumilovná bytost.“ John W. Campbell poviedku Who Goes There? svetu predstavil v roku 1938. 1951 podľa nej vznikol neslávny čierno-biely film a 1982 slávny farebný od Carpentera. V ČR poviedka vyšla v zbierkach Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction! (1996) a Síň slávy II A: Nejlepší SF novely (2006). V roku 2017 sa stal zázrak. Alec Nevala-Lee kvôli prácam na biografii Astounding: John W. Campbell, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, L. Ron Hubbard, and the Golden Age of Science-Fiction šokujúco vypátral, že v temných archívoch Harvardskej univerzity sa bez toho, aby o tom niekto tušil, desaťročia ukrýval historický artefakt: verzia rozšírená do takej miery, že z poviedky robila novelu (resp. kratší román?). Keď sa v roku 2021 objavil na českom trhu, neváhal som. Prvá polovica bola vynikajúca. Ani mi nevadila nulová práca s postavami. Bolo sympatické, že sú to chladnokrvní profesionáli, ale inak som mal pri menách problém orientovať sa. Jedinou výnimkou sa stal pragmatický McReady, ktorého vo filme stvárnil Kurt Russell a bol to pilot a písal sa MacReady a v novele je to meteorológ a píše sa McReady (wtf?). Opisy špecifického prostredia sú zaujímavé. Campbell ich ovláda, ale nepreháňa to s nimi. Tým sa vyhol častej chybe autorov, ktorí si naštudujú fakty a potom ich do príbehu silou-mocou implementujú , hoci to dej nepotrebuje a paradoxne mu to skôr ubližuje. Nie tak u Campbella. Dej svižne smeruje k jadru pudla, nikde sa zbytočne nezdržuje. Vec sa okrem ľudskej formy prejavuje aj vo svojej pôvodnej, čo je príjemne hororové (aj keď ako podotkla jedna z postáv: je to naozaj jej originálny vzhľad, alebo keď ju našli v ľade, už pripomínala niekoho, koho stretla pred nehodou?). Bohužiaľ, v druhej polovici to bolo na môj vkus rýchle. Veci sa diali tak bleskovo, až som mal dojem, že ani toto nie je definitívna verzia a že niekde drieme ešte nejaká iná, dlhšia o ďalších 40 strán. Strácal som sa nielen v postavách, ale i vo veľkosti základne. Myslel som, že sú to dve miestnosti a potom padla hláška, že je tam skoro 40 mužov, 4 kravy, jeden býk a 70 psov. Vyvalil som oči v momente, kedy sa jednej z postáv snívalo (!), čo je Vec zač, aké má superschopnosti. Počujete dobre: hrdinovia by netušili, s čím majú dočinenia a behom okamihu by boli porazení, ale jednej postave sa prisnilo, že si majú dávať pozor. Napokon sa to síce uviedlo na pravú mieru (šlo o telepatiu medzi ešte zmrazenou Vecou a „snívajúcim“), i tak ak by takéto megajednoduché riešenie použil začínajúci autor vo svojej poviedke a poslal by ju do súťaže, porota by ho zaživa roztrhala. Tie 4* sú s prižmúrenými očami, ale ak máte slabosť pre snežné horory (Kroky v temnotě, Terror, V horách šialenstva), prídete si na svoje. Dej sa odohráva v prostredí, kde ak je mínus 30, je to závratná horúčava. Tábor polárnikov je dokonale izolovaný do zvyšku sveta (k miestu spojeného s lodnou dopravou je to 560 km). Štvrtej hviezde zrejme dopomohol aj tradične kvalitný preklad Milana Žáčka, ktorý sa špecializuje na horory a je to poznať. Kniha je menšieho formátu, páčil sa mi. Vydavateľstvo ju vybavilo obálkou, ktorá vystihla mrazivosť predlohy a prebalom, na ktorom nechýba medailónik autora a zopár informácií o zákulisí a zápletke. Potešili ma dva dlhé, detailné úvodníky (od spisovateľa Roberta Silverberga a od samotného objaviteľa textu), záložka červená ako veď vy viete čo a ilustrácie. Hoci text pochádza z 30. rokov 20. storočia, nepôsobí zastarane, ale ako od súčasného autora, ktorý napísal retro text z 30. rokov.
Legenda známa vďaka filmovému spracovaniu. Logika miestami zatvára oči, hlavne pri tom, s akou rýchlosťou sa zistí, s čím majú postavy do činenia. Tu až príliš vstupuje autor do deja, akoby nemal čas na postupné odhaľovanie a skúmanie. Kostrbato pôsobí aj repetitívnosť v konštatovaní teplôt, rýchlosti vetra a farebnosti prostredia. Pochybnosti vnášajú aj krvné testy. Všetko bohato vyváži mrazivá atmosféra a uveriteľnosť doby 30. rokov, kedy tento nesmrteľný príbeh vznikol.
Famózní sci-fi horor, na kterém mě ale zdaleka nejvíc zaujala ta neobvyklá možnost srovnání. Who Goes There je kniha z roku 1938, a donedávna to byla jediná verze tohoto příběhu. V autorově literární pozůstalosti byl ovšem před pár lety objeven román s názvem Frozen Hell, který zjevně posloužil jako předloha. Je nesmírně zajímavé procházet obě verze a dívat se, jak autor text vylepšil.
Příběh se dočkal několika filmových zpracování, nejznámější a nejlepší je The Thing z roku 1982.
Ledové peklo
Pocity jsou v celku rozpačité, jelikož film je nesmrtelná a silná klasika. Kniha oproti tomu se docela i přes malou velikost táhne, to ani nepřipomínám, že aby vůbec mohla vyjít, tak čtvrtina z ní jsou reklamy, úvody a předmluvy, které jsou vlastně úplně zbytečné. Poté dojde na příběh. Ten je někdy dost zvláštní, protože umí být silný v detailech, ale postavy si jsou docela dost jisté v kramflekách ohledně s čím mají tu čest a jak taková mimozemská potvora funguje. Kniha dost divně jednoduše střídá nějaké archaické motivy či jazyk a dost jednoduše je schopná skočit do spádu typickým pro dnešní dobu. Navíc na horor je to až neuvěřitelně ukecané, mnohdy i úplně mimo téma, takže víte vlastně prd. Film si dokázal mnohem více vyhrát s atmosférou, tady sice je také, ale v něčem i dost pokulhává. I tak to byl ve výsledku hezký zážitek, který jsem si dokázal užít na pár zdlouhavostí. Je super, že to mohlo vyjít konečně.