Ledový zámek
Tarjei Vesaas
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51278/bmid_ledovy-zamek-Az5-51278.jpg
4
51
51
Lyrický příběh známého norského romanopisce je věnován přátelství dvou severských dívek s rozdílnými, protikladnými povahovými rysy. Začínající přátelství je tragicky přerušeno smrtí jedné z dívek, která zabloudí ve spleti ledových chodeb. Její přítelkyně se po tomto neštěstí uzavírá do sebe. Právě její dětskou, ale přesto krutou vnitřní cestu k vyrovnání se se smrtí Vesaas sleduje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , Mladá frontaOriginální název:
Is-slottet, 1963
více info...
Přidat komentář
Tak ještě do třetice : Vzpomínka na zasněžený kraj, zmrzlý vodopád a tragický osud norské dívky, která v labyrintu ledových chodeb a krápníku našla smrt, i shlédnutí filmové verze Is- slottet mě nakonec donutili zapátrat v knihovně. Výborný hebrejský překlad jsem přečetla za dva dny. S lety neztratil Ledový zámek nic na své působivosti.
Ten film někdo před devíti dny nahrál na YouTube, bohužel
ty slibované anglické titulky tam jaksi chybí. Ale nevadí, dá se i bez nich. Když jsem Ledový zámek četla, jen obtížně jsem si dokázala predstavit, jak velký asi musel vodopád být, aby voda po přeměně v led dokázala vytvořit tak úžasné a rozsáhlé dílo. Bohužel tato ledová krása byla tím posledním, co Unn v životě viděla.
Měl to být začátek nového přátelství. Setkání svou jedenactiletych dívek Sis a Unn však proběhne poněkud rozpačitě.
Nazítří trápí Unn velmi špatne pocity z průběhu včerejšího večera, proto se místo do školy vydá na osamělou pouť k zamrzlemu vodopádu, který vytvořil fantastický ledový zámek. Příjemný výlet do ledoveho království se však změní v noční můru, když Unn v labyrintu ledových chodeb zabloudí. Nikdo neví, kam se malá norská dívka vydala a kde ji hledat....
Tuto knihu jsem četla v šestnácti letech a dodnes mě mrazi z představy pomalé smrti malé holčičky ve spleti ledových chodeb. A jak se s touto událostí vypořádá Sis?
Knihu jsem přečetla v dětství jedním dechem, těžko najít něco tak originálního, sugestivního, pohlcujícího. Je to jedna z mála knih, které nevymizí z mysli, v průběhu dospělosti jsem se k ní ještě opakovaně vrátila (a vrátím). Popis cesty zamrzlým vodopádem je něco tak fascinujícího, co vás uchopí a pohltí.
Filmová podoba (Is-slottet, 1987) je také skvělá, doporučuji.
Díky téhle knize jsem se dostala k severské literatuře, kterou hltám dodnes. Film mě už tolik nezaujal, kniha je ovšem neuvěřitelně krásná.
Knížku jsem četla hodně dávno, ale teď jsem si na ni - poněkolikáté! zase vzpomněla, což bude důkaz, jak je ten příběh silný.
Ahojda literarni rodino.
Ledovy palac je valba o dvou 11letych holcickach, ktery se potkaji v pokojicku a jedna z nich je asi budouci lesbicka, protoze navrhne, ze se vyslecou a budou si povidat nahaty. Driv nez bys ale rekl pedofil si obleceni zase oblecou a je po svande. No a jedna holcicka je z toho tak vykolejena, ze druhej den radeji nejde do skoly, ale zahne to za skolu do ledovyho palace, kde se ztrati, protoze nema mobil ani Instagram. Druha holcicka je z toho pak spatna a je konec knizky. Moc sem nezaspojleroval, protoze tohle se stane v prvni tretine knihy, tak do me nevalte laskave.
V Ledovym palaci jde spis o slova a zarmutek a oboje se tu vali na tezkym levelu. Nemuzu rict, ze bych se z knihy pokadel, jako napriklad z jogurtu nebo kdyz smicham pizzu a zmrzlinu, ale zanechala ve me docela silnej dojem tou svoji ledovou lyrikou a rytmikou. Behem cteni knihy jsem si vzpomnel jak na Kafku, ktery taky dokazal udelat z atmosfery dalsi charakter, tak i na toastovac, ktery jsem nechal zapnuty a malem jsme vyhoreli. No jeste ze tak.
Za me devet hvezdicek ze trinacti a doporucuji vsem, kteri maji deti misto Playstationu.
Četla jsem v září 2008. Podle mých poznámek:
Hezké, čtivé, napínavé, citlivé. Pro děvčata.
O přátelství "za hrob", o touze dodržet slib, nezradit, ale i touze žít.
Citát:
"Nesmíš dávat sliby, kterými sama sobě škodíš."
Jak je to dávno co jsem tuto knihu poprvé četla....A pořád si ji pamatuju a ješté mě z ní mrazí. Smrt dítěte a samota , plachá dívka, která zůstala sama...Nezapomenu jméno Unn . Myslím, že jsem slyšela i rozhlasovou hru.
Díky této knize jsem asi ve 12 letech začala číst. Její příběh mě naprosto odzbrojil. Vše je podáno dětským dětským pohledem, ale přitom jazyk knihy je více než dospělý. Skvělá kniha jejíž hloubka je obdivuhodná.
Jemné a zároveň hlboké rozprávanie o vyrovnávaní sa so stratou. Nádherné opisy prírody a ľadového zámku striedajú obrazy myšlienok mladej slečny smútiacej za priateľkou. Oddanosť, viera, nádej, ale aj nepochopenie, samota a strach sa prepletajú stranami a zavedú čitateľa do rozprávkovej ilúzie. Jedným slovom nádhera!
Ledový zámek jsem četla jako malá a hrozně se mi líbil, i když děje v něm opravdu moc není. Je to jedna z mála knih, na kterou dodnes ráda vzpomínám jako na klenot dětství.
Nejprve jsem viděl filmové zpracování a následně četl knihu. Doporučuji oboje. Film je natočený trochu syrově, ale zároveň citlivě a hlavně je věrný knižní předloze. Příběh, který kniha vypráví je jednoduchý, na první pohled přímý, ale jsou v něm zachyceny hloubky dětského světa. Dějová přímost tak dává lepší možnost do něj nahlédnout a pochopit jeho rozměry, komplikovanost a složitost, ale i čistotu a nevinnost. Mě samotného právě tímto příběh upoutal. Umožnil mi přenést se do role postav a nazírat tak na události kolem nich jejich očima. Doporučuji hloubavějším čtenářům, jelikož čtenáři jinak zaměření se mohou možná trochu nudit. (A to platí vlastně jak pro knihu, tak pro film.)
Štítky knihy
přátelství, kamarádství smrt zfilmováno Norsko norská literatura lyrika dětský hrdina melancholie dívčí hrdinka vyrovnání se se smrtíAutorovy další knížky
| 1975 |  Ledový zámek |
| 1939 | Vraní koně |
| 1948 | Dům v temnotách |
| 2015 |  Bělidlo |
| 1943 | Samota Grinde |
(SPOILER) Páni.. Já nevím, jak slovy popsat pocity, které ve mně tohle dílo vyvolalo. Je to tak jemné, protkané ledovými pavučinkami melancholie, smutku a vyrovnávání...
V počínajícím vztahu Unn a Siss vidím zárodky mladé lásky, velkou nejistotu, rozpačitost a přesto touhu se sblížit a v knize je to vše vylíčeno takovým snovým, magickým způsobem (fascinuje mě, že toto byl schopen zachytit mužský spisovatel). Zmatení a strach z takových pocitů je obrovský, proto následující rozhodnutí Unn vydat se do ledového paláce dává smysl. Raději uteče, než aby byla konfrontována s následky svých činů a citů. Raději se uzavře sama do sebe, nechá vše zamrznout, umřít a uhnít. Možnost odmítnutí a ztráty jediné spřízněné duše je možná stejně děsivá jako přijetí a opětování. Tak jako tak, nic netrvá věčně a vše se nakonec ztratí v proudu času stejně jako roztátý led na jaře. Jednu to zahubilo, druhá dokázala jít dál. To je pouze mé čtení a má interpretace příběhu, který má mnoho rovin a lze ho vykládat mnoha různými způsoby.
Samotný motiv úmrtí blízkého člověka a vyrovnávání se s tím je tady ústřední téma. Každý to procesuje jinak a žádný způsob není správný ani špatný. Dokud si však daného člověka nosíme v srdci a občas si je připomeneme, bude přežívat v našich vzpomínkách...
Tato kniha se prezentuje jako dětská, avšak pojednává o těch nejtěžších lidských tématech a to s takovou grácií, kterou vídám jen vzácně.
Filmu jsem se trochu obávala, jak se s tak poetickou knihou popere, ale opravdu se věrně držel předlohy a dokázal do jisté míry vyvolat pocit, který jsem si odnesla z této knihy, tudíž ho považuji za úspěch. Nicméně knižní předloha je vskutku nepřekonatelná, jak už to bývá. Určitě to bylo alespoň určitým rozšířením, zejména představ o ledovém paláci, který je vskutku majestátní, krásný a hrozivý zároveň.
Malá vsuvka: Tohle dílo mi ukázalo, jak moc se vlastně sami projektujeme do děl ostatních a jak velká část interpretace spočívá na osobních zkušenstech a pocitech čtenáře. I to, že nám třeba daná kniha nic nedala a nekomunikovala s námi vypovídá o tom, jací jsme.