Legenda o jazyku
Pavol Rankov
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388642/bmid_legenda-o-jazyku-mQ7-388642.jpg
4
134
134
Jeseň 1972. Vlasy hipíkom stále dorastajú a bigbít je čoraz tvrdší. Okupačná sovietska armáda sa v ČSSR cíti ako doma a súdruh Biľak vystupuje na zasadnutí ÚV KSČ so zásadnou správou. Palestínske komando zavraždí na olympiáde niekoľko športovcov, ľavicoví teroristi Baader a Meinhofová sedia v nemeckom väzení, z Československa je unesené ďalšie lietadlo. Táňa, Tomáš, Martin a Klára majú devätnásť a zvedavo pozorujú svet okolo seba. Sú v prvom ročníku štúdia histórie, takže najviac ich zaujíma, či honosný relikviár, ktorý bude otvorený v rámci rekonštrukcie Svätovítskeho chrámu, naozaj ukrýva jazyk Jána Nepomuckého.... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
Legenda o jazyku, 2018
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, která dobře vykresluje dusnou atmosféru normalizace a zajímavě propojuje příběh studentů historie s pátráním po skutečném osudu našeho světce Jana Nepomuckého. S drobnými výhradami jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Konec jsem musela rozdýchat a dlouho nezapomenu...
Skvělé čtení, pěkná sonda do sedmdesátých let minulého století a ještě i zajímavé historické údaje :-) více takových knih.
Většina knihy na mne působila zdlouhavě až banálně,ale až na posledních 30 stránkách mi došlo, že to byl záměr.Diky té počáteční všednostI byl konec příběhu o to děsivější.
Zajímavé téma, ale postavy tak neživotné, že jsem si do tří čtvrtin knihy ani nezapamatovala, kdo je kdo. Výstižné scény z vysoké školy v době normalizace. Příšerně zdlouhavé kapitoly o tetičce; zvlášť ta poslední, plná krátkých vět a větných ekvivalentů (proč?) mě málem zahubila. Připadá mi to jako promarněná příležitost; věřím, že by prospělo důkladné proškrtání.
Ufff, je to hodne silne.
Napada me jen: kolik takovych zbytecne zmarenych zivotu/osudu bylo?
Povesit je nad sudy vsechny, vsi jedny.
Na autorův styl vyprávění jsem si musela zvyknout. Některé pasáže byly zbytečně obsáhlé a zdlouhavé. Námět je šílený, závěr knihy je hodně silný a chápu dobrá hodnocení knihy. Já můžu dát tak 3,5*, většina knihy pro mě byla průměrná.
Vcelku nevinný zájem studentů o historii a aktuální dění se vlivem paranoidních a také brutálních aktivit StB stal noční můrou. Hlavně rodiče Tomáše museli neskutečně trpět. A soudruzi estébáci jsou teď vysmátí, berou výsluhy a k tomu pěkné důchody a nadávají na poměry. Je mi z té knížky opravdu smutno. Bylo by dobré, kdyby si tu knížku četli maturanti, ale nevím, jak to zařídit. Jak jsem já přistupoval k povinné literatuře, to si pamatuju dodnes. Dávám pět hvězd.
Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna tento titul by si podle mého fakt zasloužil větší čtenářskou pozornost.
Jedná se o silný příběh z doby totality v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana. Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo.
Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem svatého Jana Nepomuckého (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak). Mimo jiné se zde také poukazuje na jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), což mi přišlo také svým způsobem děsivé.
Tento titul rozhodně doporučuji, pokud vás v literatuře zajímá, jak je zpracován život za minulého režimu. Byť jsem sama tuto dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu nazvat.
Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je jinak vynikající.
Již po 4. a tento autor mě opět nezklamal. Na pozadí obyčejného příběhu života, lásky popisuje dobu, ve které se žilo. Tyto idee a doby by se stále měli připomínat.
Jako laikovi mi nezáleží na tom, jestli všechny dějinné události jsou naprosto přesně, ale vymyšlené úplně nejsou a proto si myslím, že je to částečně dobré ke vzdělání.
tak naivní, tak schematické... (a Foucault to nezachrání)
škoda že autor nezařadil mezi své poradce také někoho od nás z FF UK
doporučuji recenzi prof. P. A. Bílka
Přímočaře odvyprávěný příběh z úsvitu normalizace,výborné zachycení ponurosti
a sklíčenosti této doby.Pavol Rankov píše jednoduše,čtivě,vůbec ale ne povrchně.
A hlavně píše o časech a událostech,na které by se nemělo zapomenout.Ideální tip
na doporučenou četbu pro maturanty/stejně jako román Stalo se prvního září/.
Po delší době kniha, která mě dostala jak zpracováním, tak i obsahově. Nečetla se lehce, dějové linie do sebe pomalu zapadaly, text byl někdy velmi hutný, trošku mi tam chyběla lehkost, aby to byl dokonalý čtenářský zážitek. ALE příběh mi vyrazil dech, o takových věcech je potřeba psát a připomínat si je, nemyslím tím jen komunismus, ale i středověkou dějovou linii, rozhodně je to užitečnější pro pochopení současnosti, než všechny ty "konzumy", co teď hromadně vychází.
Kniha se mi velmi dobře četla a i mě přiměla vyhledat si další informace k tématu. Ke konci mě až mrazilo, co se v době, ve které se kniha odehrává, mohlo dít a posledních pár stránek mě naprosto rozsekalo. Doporučuji.
Oceňuji výpověď a strukturu knihy, ale způsob, jakým je napsaná, mě neoslovil. Celou dobu jsem pociťovala mnohem intenzivněji své čtenářství než prožitek z četby. Vnímala jsem silně myšlenku a to, jak šikovně autor splétá slova kolem této myšlenky, aby ji vyjádřil, ale bylo to na mě příliš služebné, úzké, jako bývají detektivky.
Možná petaSK v nejstarším komentáři svými slovy "snad aby se tomu dalo říkat beletrie" popisuje dojem podobný mému. Mám zkrátka raději knihy o lidech než knihy o idejích.
Moc se mi to líbilo. Mám rád takovéto knihy, kde se člověk ještě něco dozví; navíc sv. Jana Nepomuckého mám taky moc rád a jazyk - no tak ten mě taky moc ba. Celé je to vlastně o vzniku Legend, na čemž je krásně vidět, že se vlastně nic moc nezměnilo. Akorát postava tajného mě trochu iritovala, spíše připomínala karikaturu, i když ke konci, začala být živější a živější, takže jsem ji nakonec vzal na milost. Co se týče záplětky a pointy - tak pecka, jedná se v podstatě o vytěsnění, respektive přenesení, a nutno podotknout, že takhle to skutečně v případě počátků psychiatirických onemocnění může vypadat. Takže super, jsem rád, že jsem na knihu, náhodou narazil.
No nevim, kdyby se ten příběh odehraval v 50 letech, tak je uveřitelný. V 70 letech byla Stb krutá ale víc pragmatičtější...
Příběhů z doby normalizace je bezpočet, ale tento vás dostane paralelou mezi dávnou historií a ne až tak dávnou historií...
Bezmoc na jedné straně a zneužívání moci na druhé straně...
Plíživě se vám bude během čtení lepit na paty tíseň a temnota a pak přijde konec...
Obdivuju schopnost nastudovat všechny historické souvislosti týkající se Jana Nepomuckého. Jen úseky s tetičkou na mě byly místy zdlouhavé.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Stalo se prvního září |
| 2013 | Matky |
| 2018 | Legenda o jazyku |
| 2011 |  Farby strachu |
| 2001 | My a oni / Oni a my |
Sila knihy tkvie v ťažobe z očakávania niečoho strašného už prakticky od začiatku.
Dávam plný počet, presne takto si predstavujem kvalitnú slovenskú literatúru.