Válečný soud
Sven Hassel (p)
Legie prokletých série
< 12. díl >
Další v podstatě autobiografická příhoda válečného veterána zavádí čtenáře na daleký sever, někam na sovětsko-finskou hranici, do opuštěných hlubokých lesů a zasněžených plání, za nimiž již končí civilizovaný svět. Dále se táhne jen zmrzlá tundra a ledové kry severního moře. Avšak krvavá válka nezná žádných hranic, a i v těchto ledových pustinách provádějí německé jednotky diverzní operace. Prostý voják má však jediný cíl - přežít, a k tomu využívá svého umění zabíjet. A pokud se vojáci obou stran fronty přece jen domluví, vše zmaří hlupáci v zájmu nesmyslných ideologií. Už nejde o pravdu a spravedlnost ani před válečným soudem. A voják, který ničemu nevěří, musí střílet na své kamarády, odsouzené válečným tribunálem. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2002 , BaronetOriginální název:
Court martial, 1979
více info...
Přidat komentář
Opravdu mám ráda autora, ale tahle kniha mi dělala problém. Některé pasáže byly nudnější nebo jsem se lehce zamotala. Každopádně na něj nezanevřu a určitě se pustím do dalšího dílu.
Na to, že autor přeskakuje místem i časem jak se mu zachce, jsem si již zvykl z předchozí knihy, přesto mi tento díl nesedl. Mám radši vážnější a reálnější notu a tenhle díl až na drobné výjimky byl zatraceně odlehčený, jako kdyby si Hassel řekl, že z těch rádoby humorných zbytkú co mu zústávaly při psaní stranou, protože byly moc blbé, zkusí splácnout ještě jednu knihu. Koncentrace nudy a blbostí v knize se vyskytujících překročila pro mě únosnou mez i s ohledem na to, že jde o prúměrné tramvajové čtení.
"Zamával svým kalašnikovem nad hlavou…" – kalašnikovem? A proč ne rovnou laserem naváděnou raketou? Za druhé světové války přece byly běžné. (myslel jsem, že pochybil překlad, ale to bych překladateli tentokrát křivdil)
Autorovy další knížky
2002 | Legie prokletých |
2005 | Generál SS |
2008 | Gestapo |
2010 | Kola hrůzy |
2003 | Komisař |
Pěkné čtení, líbila se mi.