Lekcie
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533807/bmid_lekcie-66438e421d3e1.jpg
4
89
89
Svet, rozdelený železnou oponou, počíta straty z druhej svetovej vojny, kým život jedenásťročného Rolanda Bainesa na internátnej škole ďaleko od ochrannej náruče jeho matky sa obráti naruby. Zraniteľný chlapec priťahuje učiteľku klavíra, čo zanechá v dospievajúcom mladíkovi spomienku na lásku, ktorá nikdy nevybledne. Na životnom príbehu hrdinu s výraznými autobiografickými črtami autor zachytáva osem dekád ľudskej existencie od Rolandovho povojnového života v Líbyi, suezskej a kubánskej krízy cez roky tchatcherizmu, pád Berlínskeho múra, nástup Tonyho Blaira, inváziu do Iraku, brexit a napokon covidovú pandémiu až podnes. Všetky historické udalosti podáva prostredníctvom hodnoverných opisov očitého svedka – najprv nezrelého chlapca zmietaného erotickými fantáziami, potom dospievajúceho mladého muža, intelektuála v strednom veku a napokon otca a starého otca. Vždy však vo vzťahu k najbližším ľuďom, ktorí významne ovplyvňujú jeho vnútorný vývoj, k despotickému otcovi, poddajnej matke a trom ženám... celý text
Přidat komentář
Četla jsem před pár lety na gymnaziu a teď znovu. Zážitek byl nyní milionkrát silnější. Kniha je krásná, hutná, dojemná a pravdivá. To je asi největší poklona, kterou dokážu vykouzlit.
Moje první setkání s panem Ianem McEwanem a hned dávám 5 hvězdiček. Skvost. Velké evropské (světové) dlouhého 20. století a Ronald Baines. Oceňuji a to velmi um pana McEwana vykreslit reálie Východu a Západu. Zvláště osud jedné rodiny z NDR. Vůbec pád Berlínské zdi je skvostně zpracován. A nejen ten. Kniha je i výborně přeložena do češtiny panem Ladislavem Šenkyříkem.
Velké dějiny od fašistického odboje až po pandemii covidu se prolínají s životní poutí nepříliš úspěšného básníka, esejisty, klavíristy a manžela. Jedině v roli otce, který sám vychovává syna od 3 let, je podle mě úspěšný. Není to ani sága, ani sentimentální román (snad až na ten konec), ani thriller..končí odpuštěním a smířením se stářím. Kniha je zajímavě napsaná, ale k srdci.mi asi nepřiroste tak, abych ji měla chuť přečíst podruhé!
(SPOILER) Asi nejtěžší kniha, kterou jsem zařadila do letošní čtenářské výzvy. Nesmírně bohatý román na odkazy a souvislosti obsahuje intimní vhled do evropských dějin. Vlastní čtení ve mě vyvolalo podobnou sebereflexi, zejména, co se týče volby mezi rodinou a kariérou, osamělým dětstvím a celoživotní snahou najít důvod svojí existence. Nedoporučuji číst román lidem, kteří se ocitají v těžké krizi. Sama jsem se při četbě několikrát skoro sesypala.
Můj oblíbený autor, přečetla jsem téměř všechny jeho knihy. Myslím, že Hodiny některé čtenáře odradí svou obsáhlostí a jinakostí, oproti předchozím. Je to životní román, ve kterém autor nevynechal žádnou světovou událost uplynulého století, podrobné rodinné historie všech postav jsou propletené politikou, ekonomikou, ekologií, společenskými jevy, literárními rozbory známých i neznámých děl i filosofickými úvahami. Leccos mi přišlo v hlavní dějové lince nadbytečné, něco i absurdní (například rvačka o urnu s popelem), ale ráda jsem se k té knížce vracela. Zasloužila by si deset hvězdiček, kdy už šéf DK uzná, že pět je na posuzování málo a že by se ta stupnice měla změnit? (Všechno jde změnit.)
Autor mě provází celoživotně. Svět Betonové zahrady mi kdysi na střední připadal při vší vykloubenosti, intenzivním spojení lásky a smrti a dusnu nejen sexuálním důvěrně známý. Další knihy měly pro mne rozkolísanou zajímavost... A od určitého bodu jako by postupně ubíraly na temnotě, respektive přiznávaly jí v životě lidském jen omezenou sféru vlivu. Jako by autor přicházel na to, že jí lze nepodléhat, že ji lze přijmout jako životní fakt se stejným vlivem, jaký může mít rodina v širším smyslu, některá výjimečná setkání nebo okolnosti určitých rozhodnutí... Myslím, že Hodiny, mimo jiné, jsou i o tom. Mozek "přeprogramovaný" slečnou Cornellovou má samozřejmě vliv na Rolanda Bainese, určí počátek jeho dospělosti a životního směřování, ale je to vliv omezený a zdaleka ne tak deformující, jak by mohl být. A není to ani to nejzajímavější, o čem se v McEwanově zprávě o posledních desetiletích dvacátého a prvních dvou dekádách jedenadvacátého století píše... Pro mne, abych to zkrátila, jsou Hodiny román o vnitřní svobodě, k níž člověk může dospět, pokud se smíří s tím, že nic není dané - a hlavně že mu svět nic nedluží. Ošklivě zjednodušuji - ale co už...
Kniha se mi cetla vazne spatne, dlouhe kapitoly, ve kterych prechazi vypraveni z realneho casu do 20 let vzdalene minulosti a zase zpet... navic ten pribeh... vlastne obycejny zivot obycejneho neuspesneho cloveka, ktery svuj neuspech pripisuje nezdravemu vztahu se svou ucitelkou... kdyby tam nebylk historicke pozadi, nedala bych asi vic nez 1 *
Moje prvé stretnutie s týmto svetoznámym britským autorom dopadlo veľmi dobre a určite nebude posledné. Ian McEwan si zvolil veľmi netypický námet – zneužívanie chlapca staršou ženou a to, ako to ovplyvnilo celý jeho život. Kniha však nie je písaná chronologicky. Sú to skôr také útržky, ktoré postupne vytvárajú celok. Hlavná dejová linka je rozvetvená o významné historické udalosti 20. a 21. storočia. Lekcie končia až v období lockdownu. Nie je to však typické zachytenie malého života jednotlivca na pozadí veľkých dejín. Dejinné udalosti sa do Rolandovho života premietajú s menším efektom. Musím priznať, že práve tie historické pasáže ma miestami dosť nudili. Niekedy som nevedel celkom pochopiť, že či mi autor dané informácie dáva preto, lebo mu prídu zaujímavé alebo sú dôležité pre príbeh alebo sa len chcel pochváliť, koľko toho vie. Myslím si, že by sa mohli miestami výrazne skrátiť. Kniha by tak získala väčšiu dynamiku. Musím vyzdvihnúť preklad originálneho názvu románu „Lessons“ do slovenčiny. Slovenské „Lekcie“ sa ku knihe hodí výrazne viac, ako české „Hodiny.“ Sľubujem, že pri čítaní pochopíte ako to myslím. Je možné, že pre niekoho bude kniha horšie uchopiteľná, ale určite si myslím, že stojí za prečítanie. Odporúčam.
Tuhle knížku jsem četla hodně dlouho, ale bylo to spíš mou roztěkanou myslí, než počtem stránek. Vypráví Roland - o svém životě, s přesahem do životních příběhů svých rodičů a rodičů své ženy.... Nadanému hochovi nasměrovala jeho osud učitelka klavíru, která si jej velmi, ale velmi oblíbila, slupla jej a chtěla ho jen pro sebe. Nakonec zdrhnul. Nejen od ní, ale i ze školy. Stal se z něj muž mnoha profesí, z nichž nejvýraznější byly příležitostný novinář, tenisový trenér a hotelový pianista. Navzdory kolikrát až existenčnímu přežívání se mu podařilo vychovat syna a nakonec mít i hezkou rodinu.
Roland vypráví o svém životě v širších souvislostech, zmiňuje důležité min. evropské historické a společenské milníky a vývoj od 2 války po současnost, hodnotí je, přemýšlí o nich. Pro mě velmi zajímavé v tom, že popisuje události, které se většinou staly za mého života, ale jsou vnímané člověkem z anglického a německého prostředí... No a v závěru je také tématem stáří..... téma, o kterém hodně přemýšlím...
Dobrá kniha, zo začiatku mi trochu trvalo, kým som chytil autorov štýl, ale potom to už bolo oukej... Veľké pravdy takto zľahka pertraktované, no toto....
Jak mění se v čase naše zranění? A předchází léčbě odpuštění, přijetí nebo rozhodnutí nenechat to v zorném poli? To duní příběhem tak skvostně vystavěným, že přechází nám zrak. Všechno se vyjevuje tak pozvolna a s lehkostí, že to čtenáře nenápadně obejme, utrhne a odnese s sebou. Historie je tak filigránsky vpletená do soukromých záležitostí postav, že nelze nezatleskat a nesmeknout.
"Mohl se pokusit přesvědčit sám sebe, že díky jeho nečinnosti jde vlastně o jeho rozhodnutí, nikoli její."
"V životě jsem neměl nad jiným člověkem takovou moc a nikdy bych ji nechtěl znovu mít."
Geniální! Skvěle vystavený příběh, malé dějiny člověka na pozadí velkých dějin lidstva. Obyčejnost života, malá individuální dramata, pocity, které si nepamatujeme nebo naopak neseme sebou. Rozcestí, která mění život. Jedna z nejkrásnějších a nejlépe napsaných knih, co jsem kdy četla!
Je vlastně až s podivem, jak dlouho si tak výborný vypravěč jako McEwan šetřil svůj první skutečně rozsáhlý román. Příběh se rozvíjí popisem dětství krátce po druhé světové válce a přes pětisetstránkový oblouk nás autor dovede ke starému muži v období covidu. Velmi suverénním vyprávěním, které není skoupé na čtenářsky atraktivní scény, avšak nenese s sebou lacinou melodramatičnost, mně kniha připomínala jiného suverénního vypravěče z druhé strany Atlantiku – Irvinga. Autor McEwan ústy hlavního románového protagonisty komentuje politickou situaci: uvolnění poměrů v 60. letech, pád komunismu i krize 21. století. Zároveň prostřednictvím svých postav popisuje proměnu společnosti, rodiny i lidských vztahů, s adekvátní citlivostí a chirurgickou přesností. A léta běží. Tohle je román!
Musím příznat, že zpočátku jsem to na pět hvězd netipoval. Prokousával jsem se těžko, a trošku jsem pochyboval, zda autor nehoní moc zajíců najednou. Postupně to začalo do sebe zapadat, gradovat a to byla čtenářská slast. McEwan je fenomenální a geniální. Zase mě dostal.
Měla jsem od knihy jiné očekávání. Příběh zajímavý, ale pro mě neuvěřitelně nudně a dlouze napsaný. V poslední třetině mě aspoň trochu zaujala konfrontace s osudovými ženami hrdiny, ale celkově jsem měla problém knihu dočíst.
Čekal jsem více. A to více by možná vyřešilo to, kdyby toho všeho bylo méně.
Neoslovilo mne to ani jazykem, nezačetl jsem se pořádně. A navíc mám pocit,
že v knize bylo dost překladových nedorazů, možná nedostatečná korektura, nejsem ale
odborník........Ale třeba: nevím, že by existovalo slovo donar. V češtině znám slovo donátor. A když se Roland opřel o "ovčinec", polekal jsem se, do čeho že to sáhl. Ovčinec si spojuji spíše s exkrementem, české ovce ale přebývají spíše v ovčíně.
Život jedenáctiletého Rolanda Baise se převrátil vzhůru nohama když byl od matky dva tisíce kilometrů uvězněný v internátní škole
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Podle názvu knihy, obálky a i anotace jsem si myslela, že půjde hlavně o hodiny klavíru :):) Z anglického názvu knihy Lessons - Lekce, jde v příběhu kromě lekcí klavíru hlavně o životní lekce jednoho obyčejného člověka. Od jeho dětství až po stáří, do jehož života promlouvají dějiny Evropy. Od období po druhé světové válce až po současnost, po období lockdownu, pandemie covid 19.
Zajímavý, ale zbytečně moc dlouhý a rozsáhlý příběh. Dlouhé kapitoly, které se mi chvílemi špatně četly. Vyprávění skáče z přítomnosti do minulosti a zpět.
Na konci moc zajímavý doslov Terezy Matějčkové, kde se dozvídáme, že příběh obsahuje autobiografické prvky. Ale zase z doslovu autora se dozvídám, že na internátní škole žádná taková učitelka podobná Miriam nikdy neučila. A to jsem si myslela, že zrovna ona byla skutečná :):):)
Další autorova díla jsou na seznamu. Zatím přečtená jen Betonová zahrada