Lélia neboli Život George Sandové
André Maurois
Život francouzské romantické spisovatelky 19. stol., nekonvenční ženy velkých vášní a velkých přátelství s význačnými umělci a osobnostmi své doby, je sám o sobě románem. Autor její biografie prostudoval nové, dosud neznámé materiály a na základě jejích dopisů, citátů z deníků a pamětí podává pravdivý, nic neskrývající obraz jejího života. Líči šťastné dětství na zámku Nohant, které trvale poznamenalo její tvorbu, vypráví o bouřlivém životě zralé ženy i jejím moudrém a vyrovnaném stáří. Vrací Sandové její neprávem zapomenuté místo v dějinách literatury, neboť tato "velká žena" a velká idealistka "byla hlasem žen v době, kdy žena mlčela"..... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1966 , OdeonOriginální název:
Lélia ou la vie de George Sand, 1952
více info...
Přidat komentář
Od George Sand jsem dosud přečetl jen jednu knihu, od autora této biografie před touhle taky jen jednu. Náhoda? je však třeba říci, že tato kniha je svým způsobem románem sama o sobě, románem o jistě zajímavé, částečně kontroverzní a zajímavé osobnosti. osobnosti, jejíž život je snad zajímavější, akčnější a literárnější než její samotné knihy. George Sand (opravdu nechápu české přechýlení toho pseudonymu, které naprosto popírá jeho jeho smysl a význam) byla opravdu neobyčejná žena.
Četla jsem minimálně pětkrát. Biografie, která je (podle mě) lepší než dílo autorky samé.
Autorovy další knížky
1998 | Dějiny Anglie |
1994 | Dějiny Francie |
1963 | Život sira Alexandra Fleminga |
1939 | Dvě lásky Filipa Marcenata |
1979 | Životopis lorda Byrona |
Od autora jsem zatím četla pouze Život lorda Byrona a proto jsem zprvu k této knize přistupovala značně skepticky. Lehce po začtení se však dostavilo překvapení, a to velmi příjemné. Byronův životopis se mi zdál rozvláčný a nezajímavý, ale ve zdejší atmosféře a pozoruhodném životě George Sand jsem těch pár dní velmi ráda žila. Od spisovatelky se mi zatím bohužel nedostalo žádné dílo do rukou, ale už roky na ni myslím, pokaždé když o ní slyším z úst (tedy psaných slov) svých oblíbených spisovatelů. Tak budu doufat, že na ni budu mít větší štěstí a něco si od ní jednou přečtu. Jak lépe složit životopisu poklonu, než přiznáním, že nás daná osoba začala ještě více zajímat?