Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425123/bmid_rikali-mi-leni-OeY-425123.jpeg
4
1397
1397
Skutečný příběh českého děvčátka, jež bylo za války dáno na převýchovu do německé rodiny a po válce se za pomoci přátel vrátilo do Čech ke své matce.
Přidat komentář
Velmi příjemně strávený půlden s touto nádhernou knihou. Je napsána tak nevinně a přitom o krutých vinách. Nevím ale, jestli je vhodná pro děti. Měli jsme ji jako povinnou četbu ve 4. třídě a můžu říct, že tehdy mě tak nebavila, na dočtení jsem se vyflákla, výtah udělala tak, že jsem opsala a pozměnila anotaci z obálky knihy a dostala dvojku :-D Jenže tehdy v 10ti letech jsem vůbec neměla přehled a ponětí, o čem to vůbec je, proč by měla holčička vyrůstat jinde než u své rodiny, 2. světová válka pro mě byla španělská vesnice, proto říkám, že nevím, jestli je v knížka vhodná pro děti. Teď s odstupem času ve svých 32 letech můžu říct, že knížka je skvost. Řadím si ji mezi TOPky a vřele doporučuji.
Opravdu nádherná kniha, poprvé jsem ji četla, když jsem byla na základní škole, tehdy mi ji koupila maminka. Knížka je čtivá, moc se mi líbila, lišila se od dívčích románků, které jsem tehdy hodně četla. Leni byla, protože měla modré oči a blonďaté vlasy, za 2. světové války dána na převýchovu do Německa do německé rodiny. Knížka je to smutná, citově se mi už tehdy vryla do paměti, měly by ji číst i dnešní děti. A určitě by si ji měli přečíst i dospělí, kteří ji nečetli.
Knížku jsem si přečetla, ještě než jsem ji měla za povinnou četbu, takže nedopadla jako Babička, na kterou díky tomu došlo až v dospělosti. S hrdinkou Leni jsem žila její příběh se slzičkami v očích i bez toho, abych tou dobou chápala, co za hrůzy se v době války dělo. Dobře napsaný příběh uvádějící mne jako dítě polehoučku do realit života.
O knížce jsem se dozvěděla tak nějak náhodou, ale okamžitě přistála na mém seznamu knih..působivý, silný příběh očima desetiletého děvčátka...
Kdo se zajímá o tuto problematiku, neměla by tato kniha na jeho seznamu chybět! :)
Moc hezká knížka :) Ukazuje, že dítě vnímá každou maličkost a dokáže si spojit souvislosti. Díky ní jsem se opět vrátila ke čtení.
Knížku jsem přečetla za jediný den, nemohla jsem se odtrhnout. Mám ji půjčenou od mojí maminky, která ji dostala jako dítě. Asi proto, že je, stejně jako já, také „Leni“. Pokukovala jsem po ní už hodně let, ale díky čtenářské výzvě jsem se do toho konečně pustila a musím říci, že mě nadchla. Je to neskutečně silný příběh, ke kterému se v myšlenkách budu vracet ještě opravdu dlouho. Dokonce jsem si na konci i trochu pofňukala :-)
Jediné, co bylo trochu divné bylo to, co tu píše malpet – někdy se Leni chová jako malé dítě a někdy má zase myšlení vysokého intelektuála. Ale což, to se dá, alespoň u mě, snadno přehlédnout :-)
Jako dítě jsem čtení knih nesnášela a ani nečetla. Moje maminka mi dala tuto knihu k mým 12 narozeninám a poprosila mě at aspoň tuto přečtu. Po přečtení této knížky jsem si čtení zamilovala a dokonce začla chodit i do knihovny.
Když jsem byla malá, přečetla jsem si ji dokonce dvakrát. Tohle opravdu je křehké a působivé vyprávění desetileté holčičky a je to krásně napsané pro mladé čtenáře. Hluboce napsaný příběh, který zase ve mě něco zanechal. A všechny ty hrůzy převálcuje šťastný konec!
I když jsem knížku četla ještě jako dítě, vybavuju si z ní prakticky vše a to si běžně nepamatuju, co bylo v knížce, kterou jsem četla pred rokem :)) Knížka se do mě opravdu hluboko zaryla, jako se to málokteré podaří..
Nádherná kniha o ryzím dítěti (o české popelce?), které není milováno. Smutné a krásné.
O knize jsem se dozvěděla jen náhodou, když ji moje kolegyně z práce jen tak v meziřečí označila za svoji nejmilejší knihu z dětství. A jsem moc ráda, když mi pak knihu půjčila přečíst. Příběh mne zasáhl - i když je psán pro mládež, silně zapůsobí i na dospělého člověka. Občas se k příběhu v myšlenkách vracím a mrazí mne z něho, když se zamyslím na tím, že se takové věci, které Bezděková vypráví, opravdu staly. Rozhodně doporučuji přečíst.
Hezká kniha o neveselé době. Doufám, že si jí moje dítě přečte ve škole se spolužáky, aby povědomí o těchto hrůzách nevymizelo. My jsme jí bohužel ve škole nečetli, tak jsem se k ní dostala až nyní.
Knížku jsem dostala od mamky kdysi pradávno k vánocům a obrečela jsem ji. Pak ji zdědila moje dcera a byla na tom podobně...Tohle je téma, o kterém by naše děti měly vědět. Knížka je navíc citlivě napsaná pro křehkou skoro ještě dětskou duši, která se může vžít do pocitů hlavní hrdinky a prožít s ní všechny ty hrůzy i to výjimečné štěstí na závěr...Výjimečná a pravdivá kniha. Doporučuji.
Četla jsem tuhle knihu jako malá holka a dostala se k ní po letech, kdy jsem ji vytáhla na světlo a odvezla si ji k sobě domů- s tím, že ji znovu přečtu, až budu mít náladu. Tak dnes , v podvečer přišel její čas a zrovna hodnotím, jak knihu vstřebá malá holka a jak se na ni dívám po letech, když už jsem - nechci psát dospělá, spíš protřelá ? životem. Jako malá jsem brečela nad tím, jak chudáka Leni ta její nevlastní matka ( a vlastně jsem jen z Leniných úryvků paměti tušila, že matka není vlastní), jak ji vlastně neměla ráda- spíš k ní neměla ten správný mateřský cit, babička se snažila, ale pořád to nebylo takové to pravé ořechové. Když se Leni s maminkou setkala, byla jsem tenkrát šťastná a spokojená a šla klidně spát, s vědomím, jak je ten život hezký, spravedlivý.... Teď, když jsem knihu po letech přečetla znovu, jsem naprosto emotivně a hodně stírala z tváří slzy nad jejich setkáním a vlastně teď sama pro sebe si brečím nad tím, kolika lidickým dětem a jejich matkám se tohle setkání nepovedlo. To je šílené, proboha , jak to ty mámy mohly přežít a nezbláznit se. Já vím, naděje umírá poslední a ony v koncentrácích nevěděly- a možná, že pro ně v tu dobu, kdy v těch koncentrácích přežívaly jedině dobře, že ani netušily, co se s jejich dětmi stalo. My v současné době nadáváme na politiku, na zdražování a kdoví na co ještě, ale co by za to ty lidické mámy daly, kdyby žily teď a nezažily ty šílenosti, jako je odebírání dětí, vraždění, krutosti... Pamětníci té doby pořád výstražně varují, ale co si z toho bereme my? Potažmo naši i světoví politici. A zase se někde haraší zbraněmi a zase jsou někde nešťastné děti a jejich mámy a zase ...jsme jako obyvatelé této planety naprosto nepoučitelní.
"Nejsi Leni Freiwald..." tahle věta mi utkvěla v hlavě z dětství a při čtení nyní v dospělosti se vynořila jako blikající neon. Knížka, která zasáhne dítě i dospělého, každého jiným způsobem. Přemýšlím, proč je z dob války mnoho knih typu Deník Anne F., ale děti zavlečené do Německa v literatuře slyšet nejsou... Nebo o tom nevím? Každopádně mě nepřekvapuje německá nadřazenost i po prohrané válce, a překvapuje, že knížka byla v Německu vydána.
Naprosto skvělé! Mám smíšené pocity, ale jedno je jasné - paní Bezděkové se to POVEDLO. Leni vždy zůstane v mém srdci…
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Zřejmě moje první setkání s tímto válečným tématem. Knihu jsme četli v rámci povinné četby a naštěstí měli dobrou učitelku, která nám vysvětlila, o co šlo a proč se takové věci děly. Pamatuju si hlavně hodně dojemný závěr knihy.