Les
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží. Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , TritonOriginální název:
Улитка на склоне (Ulitka na sklone), 1966
více info...
Přidat komentář
No nevím byl jsem hodně překvapený Piknikem u cesty, který byl skvělý až na ten konec. A tady hodně tápu máme zde les, který je podobný zóně a 2 postavy, které mají opačný cíl jedna se snaží dostat do lesa a porozumět mu a druhá se chce zase dostat z lesu pryč. Líbí se mi nápad s lesem, že tam vše funguje jinak i to, že les dokáže lidi hodně změnit a je živý organismus,ale teď ten problém ty dialogy mě, fakt někdy přišli jak pro debila 5 minut se hádají, že jedna postava, chce odvést do města avšak místo toho mu druhá navrhuje, že ho odvede do vesnice, že je to lepší nakonec si vydupe, že ho odvede do města, ale chce si s sebou vzít ještě parťáka a ejhle zase se opakuje to, když půjde on s tebou já tě tam nedovedu, ale dovedl bych tě do vesnice a takováhle pasáž je tam asi 3x a z hlavních postav aspoň mě to přijde většina dělá blbce, přitom oni 2 jsou snad jedině normálně myslící. Dále se mi líbili mrtváci a popis bažiny, ale když se to tak vezme v knize je i pár dobrých momentů. Takže tak jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale asi to nebyl šálek mé kávy knihu musíte pochopit a to se podle mě úplně každému nepovede a poslední asi 4 kapitoly jsem se musel nutit a kopat k pokračovaní což se mi stalo jen u 3x knih. Konec je stejně ustřižený jako v Pikniku u cesty, který byl ale mnohem lepší já dám Strugackým ještě šanci mám tady ještě od nich Maxim Kammerer tak snad se k tomu někdy dokopu. Hodnotil bych to tak, že kniha není úplně zlá, ale není to něco co bych si chtěl ještě někdy v životě přečíst znovu.
Když dostaneš nápad porozumět myšlení a duši ruského člověka, přečti si Les od Strugackých. Na konci si uvědomíš, že tvůj druhý nápad a to vycvičit čmeláky k medotvorbě by vlastně, za určitých podmínek a dávce trpělivosti . . .
Pro všechny,ale hlavně pro "possekre".Je to škoda,že všichni baží stále jen po akci.Jastliže je kniha jen trochu popisná nebo filisofická,už podstatnou část "čtenářů" nebaví.Možná by to chtělo vědět,že ta dobrá sci-fi,tím nemyslím ty různé vesmírné střílečky apod.( i když je lepší je číst než třeba chlastat nebo se poflakovat po pasážích),myslím opravdu kvalitní sci-fi ke které dílo Strugackých patří,byla nejenom o ději,ale hlavně o přemýšlení.Možná by to chtělo zkusit hledat chybu u sebe a ne u spisovatela.Tahle kniha je moc dobrá.Už proto,že naše generace to vše bohužel prožívala.
Nechápu. Pokud jsou bratři Strugačtí opravdu autory Picniku u cesty, jak je možné, že žádný jiný jejich román nemá stejnou sílu? Les je sice docela čitelný, ale v podstatě se v něm nic neděje, není v něm žádný příběh a hlavně nemá žádný konec, žádné vysvětlení, najednou prostě skončí. Zklamání. S bratry Strugackými jsem tímto navždy skončila.
Komančové s šílenou jiskrou v oku olizují z talířů poslední mastná oka jakéhokoli zdání vniřní sebeorganizace, zatímco cizinci za oponou kynou, houbovatí a nekonečně žvaní; Les je vlastně dost frustrovaným, byť humorem tlumeným, výkřikem autorů o stavu jejich doby, o nemožnosti komunikace mezi oběma světy a zároveň jedinečně fantasmagoricky vztyčeným prostředníkem soudruhům na cenzůře, kteří Les spokojeně olepili nálepkou SF, čímž jeho stupidocidní spory rozprášili do světa.
Jen je tak čuchat i mimo papír, viď.
4 rozšafně ujeté, v jádru dost chmurné ****
PS: hvězda dolů za trestuhodně utnutý konec
Vůbec nechápu, o čem to bylo, ale bylo to super :-) A podle komentářů nejsem jediná, což mě těší. Psychedelické kulisy, absurdní děj a takové to kafkovské uvažování a projevy postav z toho dělá neuvěřitelný koktejl, kdy vůbec netušíte, co na vás vyskočí na další stránce. Pořád čekáte, že se něco objasní a vy to celé pochopíte, ale prostě NIC. Pak to skončí a vy si říkáte, co to ... bylo?! Neuvěřitelné.
Na další knihu od bratrů Strugačských jsem se těšil, nahypován z Pikniku u cesty. Bohužel jsem se tomto LESE ztratil a nenašel cestu ven.
V knize sledujeme dva příběhy, v jednom máme hlavní postavu Perece, který se chce zoufale dostat do lesa, ale nechtějí mu dát povolení. A celá jeho komunita je závislá na kefíru.
V druhé příběhové lince sledujeme Candida, který už v samotném lese je a snaží se dostat pryč.
Celkově musím říct, že jsem se v příběhu docela ztrácel, kniha je opravdu dost špatně čitelná, jak píšou další kolegové v komentářích. Bohužel se mi nepodařilo zachytit myšlenky, které kniha chtěla sdělit.
Takže jsem docela zklamán. Ale ještě těmto bratrům dám šanci v podobě knihy Obydlený ostrov, tak snad ten nezklame!
Celkové hodnocení 35%
Musím povedať že to bolo dosť ťažké čìtanie. Kopa nádherných myšlienok a pri konci som si hovoril že už len pár stran,teším sa na ten koniec. A po prečítani posledného slovíčka knihy som ostal s otvorenými ústami a voľako som nevedel čo si mam myslieť. Uležalo sa v hlave a musím povedať Klobúk dole! Veľmi ma však zaujímal príbeh Pereca pretože si ozaj v našom neobyčajnom svete "užil". Kde to Candidovi sa ani nečudujem v tej divočine. Vrelo odporučam každemu pretože je to veľmi zaujímava kniha. U mna 5/5.
Bohužel se mi nedostalo, jako kolegovi Eldarovi, zadarmo halucinogenního psychedelického zážitku, ale jízda to byla pořádná. I když jsem vůbec nechápal, co se děje, velice jsem si toto absurdní představení užíval a měl jsem z něj jen příjemné pocity zmaru a nedosažitelnosti. Taková hladivá Kafkovina, ne nepodobná Zámku. Nepřekonatelná a nepochopitelná byrokratická bariéra, plná nesmyslných direktiv a nepochopitelných nařízení. Lidé, jež se tomu přizpůsobili, a jejich chování nedávající žádný smysl, situace jako z nepovedených grotesek, naprosto šílený LES, který žije podle neznámých zákonitostí a jeho děti, rozené kloakama, Kypření a Dosažení, smysl nedávající dialogy a repetetivní monology, no úžasný maglajz, který mě ani na chvíli nechtěl pustit a já natěšeně otáčel stránku za stránkou s netrpělivým očekáváním, co za nesouvisle absurdní nehoráznosti na mě budou v zběsilém tempu vyvrženy. Dostal jsem znovu svůj automaticky bitevní satelit (jak krásné dvojsloví) nadívaný jadernou municí, který tiše, mrtvě a bděle prolétl 400 km nad sněhobílými kadeřemi robota, filozofujícího nad nedosažitelností lidství. Já se taky nepotřebuju ufilozofovat k smrti, ale domnívám se, že je celá kniha zamýšlená jako kritika lidského zřízení jako takového, kdy absurditě a nesmyslnosti různých nařízení se musí všichni chtě nechtě podřídit, i když nedávají třeba žádný smysl. Možná to autoři skryli na str. 203 (vydání z r.1983, Svoboda), kde se Perec, coby už ředitel podivuje, že všichni jen pracují a na nic jiného nemají čas. Kde dojde k tomu, že dobrý mechanik opraví auto za 2 hodiny, ale když to nechají dělat kuchaře, může to trvat třeba 22 let. „Jářku, Pereci, blesklo mu myslí, a co když celý tenhle kolotoč existuje právě proto, aby všichni pracovali?“ Jak podobné dnešní době, kdy o užitečnosti práce některých lidí mohu silně pochybovat! Naproti tomu stojí primitivní Les, z kterého není úniku, odmítající jakýkoli pokrok, plný nebezpečí, denně se přeměňující, absurdnější ještě než celá ta byrokratická Správa. Mám-li to krátce shrnout, i po letech úžasný zážitek a pestré rozjitření temných koutů představivosti.
Na čítanie tejto knihy, resp. kníh od týchto autorov, to chce osobitný "šmrnc" ΄;)
(Četl jsem vydání z roku 1983, Svoboda.)
Hodnocení dávám tak nízko, protože se přiznávám, že jsem knihu vůbec nepobral. Narovinu jsem to nedal. Omlouvám se tak všem intelektuálům nebo já nevím komu je kniha vlastně určená. Její smysl, důvod a účel mi prostě uniká.
Osobně zažívám kvůli hodnocení značný rozpor, protože kniha ve mě vybudila spoustu až téměř šílených pocitů jako snad žádná jiná kniha. Jenže její čitelnost byla pro mě mizivá. Protože se do knih vžívám, bylo čtení regulérně psychedelický zážitek. Osobně lituju všechny, kteří nemají žádnou zkušenost s lysohlávkami, LSD a schizofrenními stavy, protože si knihu neužijí tak jako já. Já mám totiž zkušenost se vším a při čtení jsem občas zažíval tak schizofrenní návaly až mi bylo fyzicky zle. (Nejsem normální, to jen aby nedošlo k nedorozumění.) Už čtení druhé kapitoly bylo něco tak psychedelického, že se to dá srovnávat snad jen s nájezdem psychedelik, kdy člověk ztrácí schopnost rozlišit, zda už došlo k intoxikaci a nebo je pořád střízlivý. V onom okamžiku nastupuje ta nejistota, kdy člověk neví. Napoprvé jsem přečetl 80 stránek - 3 kapitoly a byl jsem mimo.
Nevěděl jsem.
Kniha obsahuje dva nezávislé příběhy, které spojuje existence tajemného a nepřístupného Lesa. První se odehrává mezi výzkumníky a druhý mezi domorodci žijícími uvnitř Lesa. Co to však mělo znamenat? Nevím. Čeho to je alegorie? Nevím. Výzkumníky totiž víc než samotný Les zaměstnává byrokracie a domorodci zase žijí bez jakéhokoliv pokroku. Oba hrdinové se snaží vyřešit svou zoufalou situaci, ale neví. A já jsem nevěděl s nimi.
Jedna z nejvíce bizarních a absurdních knih, které jsem četl. Tohle se myslím dá doporučit jen lidem, kteří rádi čtou podivnosti. Protože já nevím. Hodnotím tak nízko, protože z příběhu jsem si nedokázal nic vzít a byl bych raději kdybych to nečetl. Byl to jen bláznivý zážitek. Kdyby autoři dali do knihy více smyslu, mohlo by to být velmi dobré, ale tahle? Psycho. 55%
Po vynikajícím Pikniku u cesty jsem se pustil do Lesa, a ač nechci snižovat filosofickou, humanitní apd. hloubku románu, nemohu dát vyšší hodnocení. Čistá fantasmagorie s významem, který jsem bohužel nepochytil. Dobře napsáno, vlastně výtečně napsáno, vzhledem k tomu, jak složitě představitelné věci a situace v knize jsou.
Ze začátku to vypadá vcelku normálně ale dál je to jako nějaký ujetý sen. Geniální, pobavil jsem se dobře.
Nemůžu těmto autorům přijít na chuť, ani tato kniha ani Piknik u cesty mě prostě neoslovili....
Vysloveně divná, těžko čitelná kniha. Člověk musí nad každou větou nekonečně přemýšlet a stejně si ještě musí domýšlet. Nápad může být veskrze geniální, ale je tak strašně nepřístupný, že je otázka, jestli ona domnělá genialita knihy nepředčila její čtivost.
Už jsem pár ujetých knih četla. A tahle byla jedna z nejujetějších, co se obsau týká. Nicméně skvělá forma, jazykově neskutečně zábavné.
Les je místo duchovní,andělé tam prší z kury,brzdí v něm sny,duch svatý z mury,les je místo mý !
Tak se zpívá v písni od kapely Vltava,nečekejte však tolik jednoznačně lehkou cestu.
Kdo chce poznat otázky podhoubí v prorustajícím trnový ostružiní mohl by narazit na mrtváky u nedalekého močálu,což by mohlo vést k zjištění,že dojdete ještě k větším nechápajícím otázkám. Čím déle čtěte a našlapujete v mechový,tím více se stáváte obětí větších absurdit tohoto živoucího organismu a to ze dvou pohledu na zrcadlo,který samotný les skýtá. Koexistující dvě lesní stezky v jakémsi bezčasí ze kterých se nedá uniknout,na druhou stránku není to právě snad tak jednoduše pohodlnější ? Každý přeci usiluje o lásku,jídlo,moc ... Strugačtí mají dar,zdánlivě jakoby vynechávali odstavečky s pár řádky,ale vy se mimoděk vypletete z houští a stejně se chytáte,vše si domyslíte ve svojí labyrintní složité šišce,aniž by vás obtěžovaly mury a komáři,možná dostanete pocit,jako při sledování němémo filmu,navíc oni tak rádi pouze naznačují.
Svobodní jsme jen krátce po našem narození,pak už je jen otázkou,kde se octneme i jestli budeme chtít do nitra vysokých hvozdu,nebo jim naopak uniknout. Na výběr se vám stejně nic jiného nedostane.
Tak moc mimo haluz, jakou Les je, jsem vskutku nečekal, rozhodně však má své syreální dada kouzlo. Les je syrovátku pouštějím, kvasným, tvarohovitě houbovitým místem plným kvasných, rozměklých, tvarohovitě houbovitých lidobytostí připnutých k nějakým těm zbytkům smyslových orgánů. Les je snad komůrkou naší rozbředlé budoucnosti (ulitka na sklone?) do které můžou hrdinové knihy, a jejich prostřednictvím i laskavý čtenář, nahlédnout. Závěrem jeden ústřední, z díla jasně trčící citát: "Myšlení není zábava, myšlení je povinnost!"..tak ten dar, co jsme jako lidé do vínku dostali, aspoň jednou denně použijme. Asi tak to sem si vzal, musím jít za 5*****
Skvělá kniha. To je tak osvěžující číst něco tak odvážného, kde nic nedává smysl, ale nakonec vlastně ano. Kde si člověk vymyslí vlastní svět, ale není to fantasy. Autor odkazuje ke Kafkovi. Nesnaží se ho ale napodobit, to nejde. Ale i tak píše dobře a každý si v té jeho alegorii najde něco, co ho pálí.