Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují
Madlen Ziege
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451978/bmid_les-nemlci-jak-spolu-houby-rostliny-l5h-451978.png
3
21
21
Jak si lišky a jedle dávají dobrou noc • Věděli jste, že houby dokážou klást léčky? Nebo že ryby lžou? Nejen my lidé máme sklony k přehánění a nepravdám. Zvířata jsou mnohem nápaditější, jedná-li se například o to, jak získat partnera či partnerku. Etoložka Madlen Ziegeová nás zve do fascinujícího světa, v němž potkáme chameleonské rostliny, pavouky mávající lasem, ryby praktikující rybolov, ptáky, co tančí, a králíky, kteří stavějí navoněné ploty. Ukazuje nám přitom, že řeč přírody nám může pomáhat v každodenním životě - ať už jako inspirace, jak flirtovat, či jako návod, jak urovnat spory se sousedy.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
Kein Schweigen im Walde: Wie Tiere und Pflanzen miteinander kommunizieren, 2020
více info...
Přidat komentář
Pěkná knížka, i když podstata toho, co chtěla autorka říci, je na prních asi 50 stránkách. Ostatní stránky to jen dokumentují.
Knížka u mne navodila řadu otázek, určitě si budu víc všímat přírody.
Z knihy jsem zklamán, knih na podobné téma vyšlo několik i v nakladatelství Kazda (četl jsem Propletený život, Mech) nicméně tato je nejslabší. Nevím, co si mám myslet o překladu: zda je věrný a ukazuje, že německé vysoké školy trápí problémy doktorandů co neumí přednášet, ignorují standardní vědecká pravidla a zároveň jim při psaní chybí schopnost jednoduše vysvětlit složité problémy.
Autorka, přestože píše o komunikaci si neustále plete termíny: data, signály, informace. V různých částech knihy je používá v rozporu s předchozím textem. Pokud je chybný základ, je chybné vše co je na tomto základě postaveno. Název neodpovídá obsahu, kniha je snůškou všech zajímavostí, které se autorce podařilo shromáždit z desítek publikací uvedených na konci knihy. Autorka se ale nijak nenamáhá jednotlivé citace v textu označit, proto je na čtenáři, aby si veškeré knihy vypůjčil a zjistil co jsou originální myšlenky autorky a co citace. Výsledek na mě působí jako kompilát, bez jakékoliv hodnoty. Autorka je překvapena že, přestože žije v nám blízkém Německu, kde je stejná obliba psů jako u nás, si zvířata posílají vzkazy pomocí výkalů. Na to nemusí být člověk doktorand, stačí se projít po městě.
Jazyk, kterým je kniha psána, pokud je přeložena věrně, je určen adolescentům a čtenářům bulvárních časopisů. Stačí přečíst nadpisy: "Příroda je bomba!, Všechno je tu tak krásně pestré, Život seznam úkolů, Proč "vůbec" komunikace, Jak se vyměňují informace? Typicky zvíře"
Text je plný vycpávek a floskulí, ale to plyne z bulvárního stylu, kterým je kniha psána. Za lepší populárního popis komunikace považuji knihu "Vnímavá zeleň - citlivost a inteligence rostlinného světa", ta je ovšem bez životního příběhu autorky a psaná nebulvárním stylem, navíc je poloviční, což je v souladu s populární formou servírování myšlenek.
To vše by se dalo omluvit, ale špatná poezie je zločin, vydaná špatná poezie je nepromlčitelný zločin. Nakladatelství KAZDA, mimo nedostatečně odvedenou korektorskou práci, na svém webu filtruje kritické komentáře k dílům a uvádí i chybná hodnocení kvality děl.
Oproti jiným knihám od Kazdy, tahle se mi zdála taková... neohrabaná. Autorka píše hodně rozkouskovaně, což někomu, kdo nemusí dlouhé kapitoly, může vyhovovat.
Nicméně! pokud vás zaujala obálka hlavně slovem Les, sáhněte spíše po knihách od Wohllebena, neboť tato kniha se zabývá mnoha ekosystémy po celé planetě. Název Příroda nemlčí by byl na místě spíše.
Kolem a kolem, jednoduché poučné čtení, pokud jste v tomto tématu začátečníci, kniha bude stačit. Ilustrace byly moc pěkné.
Myslím, že ohledně knížky se hodí jedno zásadní upozornění: pokud vás nějakým způsobem aspoň nějak zajímá biologie, etologie a prostě oblast, čemu se tak laicky řečeno říká "propojenost přírody", tak je poměrně ztráta času tuto knížku číst.
Naproti tomu laici v oboru - lidé, kteří o biologii a celkově, chování živočichů, moc nezavadili, knížku ocení spíš a mohou si tímto oživit své dosavadní znalosti a rozhled: autorka to navíc podává takovým jakoby vypravěčským stylem a jednotlivé kapitoly na sebe celkem i navazují. Rozebírá se tu hodně věcí - smysly, jak spolu živočichové komunikují, jakých jsou schopny léček a obecně, prostě abyste si udělali představu, jak moc je příroda navzájem propojená a že některé vychytávky jsou poměrně pokročilé i na naše smýšlení.
Místy jsou v knize i černobílé ilustrace některých živočichů (nebo fotky, nevím jistě).
Autorovy knížky
| 2020 |  Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují |
Jak spolu zvířata „mluví“? Jak se dorozumívá rostlina s opylovačem? Jak jednobuněčný organismus pozná, jestli má před sebou něco k snědku, nebo naopak něco, co ho chce sníst? Autorka knihy si zvolila zatraceně zajímavé téma, které by se dalo shrnout větou: „Žádný organismus není ostrov.“ Každý tvor žije v prostředí tvořeném živými i neživými složkami a nějak se v něm musí vyznat. Přijímá informace z okolí, dešifruje je a interpretuje, aby přežil a dosáhl ultimátního cíle, kterým je předat své geny do další generace.
Nicméně zpracování maličko pokulhává, jak naznačuje zdejší nízké hodnocení (aktuálně 55 %), byť zas tak tragicky bych to neviděl (55 % u knihy o přírodě, navíc z produkce Nakladatelství Kazda se často nevidí). První problém patrně tkví ve zvoleném formátu. Text je rozsekaný do kratičkých podkapitolek, které připomínají aktuality z Vesmíru, což je chvíli fajn, ale začíst se do takového textu, navíc když se skáče od jednoho zvířete k jinému a od jednoho prostředí k dalšímu, není úplně snadné.
Potíž je patrně i v šíři záběru. Autorka nezůstává jen u miloučkých ochlupených či opeřených živáčků, ale bere to v podstatě od bakterie po plejtváka, což nemusí být každému po chuti. Příliš jsem nepochopil ani název, který čtenáře láká na les, ale ve skutečnosti se v knize podíváme na nejrůznější místa, od polárních oblastí, přes oceánské hlubiny a temné jeskyně po pouště. A občas knize nepomáhají ani některé stylistické či terminologické neobratnosti, které by se bývaly daly vyhladit pečlivější jazykovou i odbornou redakcí (jindy mě však překladatelka svými řešeními mile překvapila). Třeba termíny „procyt“ a „eucyt“ jsem v souvislosti s prokaryotickou a eukaryotickou buňkou v českém textu snad nikdy neviděl, a že jsem jich už pár četl. Hodně matoucí je i používat slovo „anténa“ pro tykadlo a podobných věcí se v knize najde víc. Osobně mě pak i hodně ruší psaní „z“ ve slově organizmus. Jinak času stráveného s knihou nelituju, přestože naprostá většina věcí pro mě nebyla nová (eh, to si zase někdo tahá triko, co?). Téma je to rozhodně skvělé a už vidím budoucí knihu Jaroslava Petra o komunikaci v přírodě pojmenovanou DESATERO ŘEČÍ.