Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují přehled
Madlen Ziege
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451978/bmid_les-nemlci-jak-spolu-houby-rostliny-l5h-451978.png
3
21
21
Jak si lišky a jedle dávají dobrou noc • Věděli jste, že houby dokážou klást léčky? Nebo že ryby lžou? Nejen my lidé máme sklony k přehánění a nepravdám. Zvířata jsou mnohem nápaditější, jedná-li se například o to, jak získat partnera či partnerku. Etoložka Madlen Ziegeová nás zve do fascinujícího světa, v němž potkáme chameleonské rostliny, pavouky mávající lasem, ryby praktikující rybolov, ptáky, co tančí, a králíky, kteří stavějí navoněné ploty. Ukazuje nám přitom, že řeč přírody nám může pomáhat v každodenním životě - ať už jako inspirace, jak flirtovat, či jako návod, jak urovnat spory se sousedy.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
Kein Schweigen im Walde: Wie Tiere und Pflanzen miteinander kommunizieren, 2020
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Pěkná knížka, i když podstata toho, co chtěla autorka říci, je na prních asi 50 stránkách. Ostatní stránky to jen dokumentují.
Knížka u mne navodila řadu otázek, určitě si budu víc všímat přírody.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 24x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Mé knihovně | 10x |
| v Chystám se číst | 37x |
| v Chci si koupit | 9x |
Autorovy knížky
| 2020 |  Les nemlčí: Jak spolu houby, rostliny a zvířata komunikují |
Jak spolu zvířata „mluví“? Jak se dorozumívá rostlina s opylovačem? Jak jednobuněčný organismus pozná, jestli má před sebou něco k snědku, nebo naopak něco, co ho chce sníst? Autorka knihy si zvolila zatraceně zajímavé téma, které by se dalo shrnout větou: „Žádný organismus není ostrov.“ Každý tvor žije v prostředí tvořeném živými i neživými složkami a nějak se v něm musí vyznat. Přijímá informace z okolí, dešifruje je a interpretuje, aby přežil a dosáhl ultimátního cíle, kterým je předat své geny do další generace.
Nicméně zpracování maličko pokulhává, jak naznačuje zdejší nízké hodnocení (aktuálně 55 %), byť zas tak tragicky bych to neviděl (55 % u knihy o přírodě, navíc z produkce Nakladatelství Kazda se často nevidí). První problém patrně tkví ve zvoleném formátu. Text je rozsekaný do kratičkých podkapitolek, které připomínají aktuality z Vesmíru, což je chvíli fajn, ale začíst se do takového textu, navíc když se skáče od jednoho zvířete k jinému a od jednoho prostředí k dalšímu, není úplně snadné.
Potíž je patrně i v šíři záběru. Autorka nezůstává jen u miloučkých ochlupených či opeřených živáčků, ale bere to v podstatě od bakterie po plejtváka, což nemusí být každému po chuti. Příliš jsem nepochopil ani název, který čtenáře láká na les, ale ve skutečnosti se v knize podíváme na nejrůznější místa, od polárních oblastí, přes oceánské hlubiny a temné jeskyně po pouště. A občas knize nepomáhají ani některé stylistické či terminologické neobratnosti, které by se bývaly daly vyhladit pečlivější jazykovou i odbornou redakcí (jindy mě však překladatelka svými řešeními mile překvapila). Třeba termíny „procyt“ a „eucyt“ jsem v souvislosti s prokaryotickou a eukaryotickou buňkou v českém textu snad nikdy neviděl, a že jsem jich už pár četl. Hodně matoucí je i používat slovo „anténa“ pro tykadlo a podobných věcí se v knize najde víc. Osobně mě pak i hodně ruší psaní „z“ ve slově organizmus. Jinak času stráveného s knihou nelituju, přestože naprostá většina věcí pro mě nebyla nová (eh, to si zase někdo tahá triko, co?). Téma je to rozhodně skvělé a už vidím budoucí knihu Jaroslava Petra o komunikaci v přírodě pojmenovanou DESATERO ŘEČÍ.