Lešení
Mario Benedetti
Co se zachytilo v představě, kterou si o vlastní zemi utváříme? Co uvízlo ve vzpomínce, kterou na ni chováme, když se do ní po dlouhém vyhnanství vracíme? Javier Montes se po dvanácti letech nuceně prožitých v exilu vrací do své rodné Uruguaye. Jeho návrat je zatížen břemenem stesku, předsudků, naděje a samoty. Postupně do sebe splétá jednotlivá lešení, díky nimž si stvoří nový svět, do něhož vkládá veškeré své naděje. Fragmentární struktura vyprávění – jedná se o dílo v neustálém procesu výstavby (stejně tak, jak říká sám autor, je tomu i s demokracií…), v němž jsou jednotlivé stavební prvky (rozhovory, reflexe, sny, básně, dopisy, statě) volně poskládané, umožňuje čtenáři, aby v něm sám nalezl konstrukci dokonale dovršenou: velkolepou stavbu pojednávající o jednom návratu z vyhnanství. Opravdové mistrovské dílo dýchající ironií, sociální kritikou, nostalgií, něhou a vtipem, které autor čtenáři předkládá v jeho pro něj tak typické vytříbené próze.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
exil psychologické příběhy smutek společenské romány uruguayská literatura Uruguay hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
1967 | ![]() |
2000 | ![]() |
2005 | ![]() |
2015 | ![]() |
2017 | ![]() |
Moje první setkání s autorem a hned úspěšné. Vlastně jsem nevěděla, co od knihy čekat, ale anotace zněla zajímavě. A jelikož se snažím objevovat autory z různých zemí, které třeba ještě neznám vyzkoušené, vyzkoušela jsem a bavilo mne to dost.
Ve výsledku je tohle pro mne kniha hlavně o hledání toho, kým člověk je, kam vlastně patří a kde jsou jeho kořeny. Je možné se vracet do rodné země po několikaletém odloučení a cítit se tam pořád doma? Je možné navázat na zpřetrhané vazby, obnovit mezilidské vztahy? A naopak lze si vytvořit své "doma" někde jinde?
Autor tu nabízí příběh muže, které se po 12letém exilu vrací do své domoviny. Líbilo se mi, že to autor řeší jakousi mozaikou - jednotlivé kapitoly na sebe nenavazují vždy na těsno, ale obsahem se to pojí do jednoho velkého silného příběhu. Líbilo se mi, jak se tím vlastně tvoří určitý prostor pro čtení mezi řádky, kdy čtenář hledá střípky informací, které autor neříká přímo, a člověk má tak určitý prostor pro své vlastní interpretace.
Kniha není úplně dějová, je to spíše mozaika vzpomínek, myšlenek, pocitů, hledání sebe sama, svých kořenů a snahy o zakotvení ve světě, který není vždy úplně přátelský. Ale mně to ve výsledku dost sedělo.
Byť mi kniha zabrala víc času k přečtení, nakonec jsem si ji užila. Je třeba počítat s tím, že si čtení této knihy vyžaduje určitý čas a pomalejší tempo, ale stojí to za to. Za sebe určitě doporučuju.