Less
Andrew Sean Greer
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393338/bmid_less-y2e-393338.jpg
4
132
132
Žít dlouhou dobu v nesouladu sám se sebou se trestá i z medicínského hlediska. Ve dvaceti je to sice burcující a inspirující, jenže Arthur Less – druhořadý spisovatel a průměrný kalifornský gay – neochvějně míří k padesátce, kterou úkorně vnímá jako pomstu osudu. Nebude lepší, když se přibývajícím létům poddá a přestane marně brzdit nohama o koberec? Zrada dlouholetého partnera ho přiměje zařídit si dočasný odklad a zahrát si na světoběžníka, přestože do toho má taky daleko. Přes Mexiko a Itálii cestuje do Německa, následuje Francie a pak Maroko, Indie a nakonec jídelna starodávného japonského hostince. Poletuje při tom po letištích jako poděs, přednáší studentům v jazyce, který neovládá, flirtuje na pařížském balkonu, brázdí Saharu na velbloudovi a chystá si žaludek na kulinářskou reportáž…Nabarvené závoje i papírové masky postupně odpadají, směšně váhavý hrdina se zklidňuje a už si nestýská. Že by se konečně smířil s možností, že tu nebude napořád? A svět ho odmění: co bylo dosud pouťovým sklíčkem, nečekaně zkrásní.Kniha obdržela Pulitzerovu cenu za rok 2018.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Pro mě pitoreskní cestovní román s krásně zakomponovanou milostnou linkou. Bavilo mě to moc a užila jsem si čtení. Půjdu proti proudu, ale za mě je ten Pulitzer oprávněný a bavil mě i jistý úsporný minimalismus vyprávění, který ale dával dostatečný prostor vykreslení atmosféry a neochudil mě o čtenářský zážitek. Vyloženě mě zajímalo, co se Arturovi na jednotlivých zastávkách stane a bavilo mě vyvrcholení celé knihy, i když se dalo tak trochu předvídat. Taková poznámka, pro mě kniha skončila vlastně tím telefonickým hovorem s Robertem a Marion. V tom je tak nějak vše a k tomu to směřovalo, ten zbytek beru jako nutný epilog.
(SPOILER) Tak už vím, jak má vypadat kniha, která je hodna Pulitzera. A není to žádná paráda, to musím zdůraznit. Ačkoliv anotace doslova láká čtenáře na cestování a zážitky z cest, ničemu takovému se čtenáři nedostane. Less opravdu cestuje, ale spíš ve svých myšlenkách navštěvuje lidi z minulosti a zamýšlí se nad tím, jak mu bylo, když byl mladý. Valná většina děje se totiž odehrává v jeho minulosti, kdy vzpomíná. A opravdu ten děj převažuje nad současností a nad jeho cestami po světě. Tento román je popsaný jako "humorný", celou dobu jsem si říkala, kde ten humor je? Gaye jsem vždycky měla za milé a přívětivé lidi, ale Less ani na okamžik nepůsobí takovým dojmem. Spíš jako starý bručoun, který je věčně nespokojený s tím co má, a co zažil. Velice těžko na této knize hledám kladné stránky, a říkám si kde ty kladné stránky našli ti, kteří rozhodovali o Pulitzerově ceně.
Nemám moc ráda humoristické a satirické knihy, ale tady mě to nevadilo. Sice jsem se nesmála, ale bavilo mě to :-)
Knihu jsem četla na doporučení, sama bych však nedoporučila. Přestože se to četlo lehko, příběh mě nezaujal a do čtení jsem se musela trochu nutit. Konec překvapivý, a lá červená knihovna.
Hned po přečtení jsem byla v rozpacích. Tohle že dostalo Pulitzerovu cenu? A za co? Dobře, přečetla jsem to bez toho, že bych to odkládala. Občas jsem s hrdinou soucítila, ale to stačí tak na tři hvězdičky...
S ročním odstupem dávám čtyři. Příběh a hrdina mi opravdu utkvěli v paměti. Dokonce jsem se přistihla při myšlence, že si to někdy přečtu znova. Hodně dobře to vystihl ve svém komentáři uživatel Taťka Hraboš - Less je tak trochu jako Mevídek Pú.
Několikrát jsem knihu chtěla odložit. Nakonec, nevím ani proč, jsem jí dočetla. Nesympatický hrdina, věčně lítostivý nad svým životem a věkem. Cestuje si, píše, milenci se mu hrnou do postele a on pořád kňourá. Nějak jsem se do něj nemohla vcítit. Jako chápu, proč byl nespokojen, ale podání v knize bylo pro mne špatné. Navíc to skákáni do minulosti bylo zejména na začátku nesmírně matoucí. A proč kolem něj lidé pořád byli nemocní?
Nic tedy pro mne. Asi se začnu vyhýbat Pulitzerovým cenám :)
Kniha mě docela bavila, mnohdy jsem se při jejím čtení lehce pousmál (avšak žádné výbuchy smíchu se nekonaly).
Autor prokázal svůj vytříbený styl psaní, což patrně hrálo významnou roli při udělení Pullitzerovu ceny za tento román. Klasické téma krize muže středního věku bylo zpracováno osobitým způsobem, navíc nabídlo exkurs do života gayů a jejich komunity.
Knížku jsem si půjčil, protože vyhrála Pulitzera, ovšem vzhledem k tématu a homosexuální orientaci hlavního hrdiny (a svým předsudkům) jsem žádný extra zážitek nečekal. Nakonec to ale pro mě bylo nesmírně příjemné překvapení. Hlavní hrdina mi kupodivu nejvíce připomínal medvídka Pú - svou naivitou, neobratností, bezelstností a upřímností, s nimiž se snadno dostával do tragikomických situací. Jen to Púovo nenarušitelné sebevědomí mu chybělo. Výborná kniha, psaná se záviděníhodným nadhledem a plná skvostného humoru.
Mě se kniha moc líbila, na konci jsem i slzu uronila. Hold správná love story! :-)
Skvěle napsáno, opravdu zábavná kniha!
Arturovi bude brzo 50 a zrovna dostal pozvánku na svatbu, které se ovšem chce za každou cenu vyhnout. A tak se rozhodne cestovat po světě a souhlasí s každou pozvánkou, přednáškou, křestem knihy nebo účastí na konferenci či literárním festivalu, na které ho za posledních pár let někdo pozval. A tak s Arturem vyrážíme na cestu po Mexiku, Itálii, Německu, Maroku, Indii a Japonsku a bavíme se jeho putováním za sebepoznáním i jeho problémy a trapasy.
Kniha je psána ve třetí osobě a i když není hned jasno, kdo je vypravěč, o to překvapivější je konec. Styl psaní se mi strašně líbil, vtipné popisy, vtažení do atmosféry a dobře napsané postavy. Za mě určitě ano.
Bavily mě popisy a komentáře různých situací nabitých trapností. Bylo mi těžké se vžít se do vnímání homosexuálního hlavního hrdiny a jeho partnerských vztahů.
Kniha oceněná Pulitzerovou cenou o hledání ztraceného mládí je dost zvláštní, kdyby nebyl hlavní hrdina gay a Freddy byl žena, šlo by o klasickou tuctovou romanci stárnoucího nespokojeného muže a mladé milenky. Při čtení jsem měla dojem, že mi stále něco uniká, že knize třeba porozumím na další stránce a pak přijde i ten slibovaný mimořádně vtipný příběh. Dočetla jsem a prozření nepřišlo, kniha nebavila.
Páni, tahle kniha, páni... Nikdy jsem se nezaměřovala na knihy, které dostaly nějaké ocenění. Knihu Less jsem si nejdříve koupila v angličtině, aniž bych zaznamenala její překlad. Nakonec jsem dala přednost češtině, a jsem za to ráda.
Tahle kniha... z počátku se to jevilo jako pitoreskní cestovní román, plný vtipných zážitků chlapíka, co v životě neměl moc úspěchu. A jak se pak příběh pomalu vybarvoval, tak to vlastně byla kniha o lásce / láskách. Zamilovala jsem si příběh Arthura a Roberta. Jeho psaní o lásce ke géniovi - vždycky jsem snila o tom, že budu moct milovat génia. A tady je to dokonale vykresleno, všechny ty úchvatné i bolestivé stránky. Poslední kapitola byla teda... to bylo něco. Trochu mi to připomnělo konec Call Me By Your Name - jak život plyne, když se špatně rozhodneme. Když nemáme odvahu být šťastný.
Dechberoucí kniha.
No neviem, jedna hviezdicka za Pulitzera (ocenenym kniham davam sancu vzdy), druha hviezdicka za miestami ozaj usmevne spracovany dej (aj ked som sa casto stracala, podla mojho skromneho nazoru, v zbytocnych stranach) - tretia hviezdicka by bola za inakost (ale tu som zvazovala, lebo niekedy prave ta INAKOST prinesie Pulitzera a ine ocenenia). Druhy raz sa k tomu nechcem vratit ani nahodou.
Nestává se mi to... ale potupně přiznávám, že jsem se absolutně nechytala. Knihu jsem koupila s velkým očekáváním, Pulitzerova cena, 100procentni recenze na idnesu apod. Bohužel jsem se, přes veškerou snahu, na Lessovu duši, humor ani životni peripetie nedokázala naladit. Přečetla jsem to, mám knihu do čtenářské výzvy-kniha s "aneb" a během čtení jsem se cca 3x pousmála,ale to bylo všechno. Mrzí mně to. A opravdu jsou gayové tak neskutečně promiskuitní??? Zjistila jsem že jsem více konzervativní, než jsem původně myslela.Uf
Príbeh teplého amerického spisovateľa na pokraji päťdesiatky. Je tesne po rozchode s frajerom, ktorý má svadbu s iným a aby unikol z depresie, podnikne pracovnú cestu okolo polosveta. Zábavné čítanie. Dám aj spojler, aby som potešil, nebojte sa, napokon všetko dobre dopadne.
Dlouho mi trvalo se začíst, možná proto, že to byla moje první kniha po spoustě let čtená v angličtině, možná pro její téma, neboť k četbě jsem se dostala náhodou.
Je pro mě těžké číst knihu, kde se nedokážu vžít do žádné z postav, ať už kvůli jejich orientaci, tak věku. Neboť hlavním tématem knihy, jak mi připadlo, je vyrovnávání se s padesátkou, ten milostný příběh byl spíš takovým pojítkem.
Zaujalo mě, že všechny Lessovy knihy měly hlavního hrdinu stejné orientace, a vlastně jak je možné, že v reálu se s tímto běžně nesetkávám. Jestli to tak teda dělají všichni spisovatelé. Stejně tak ale přišla myšlenka, že já takové knihy číst nechci. Jejich svět je mi příliš cizí.
Také mě zaujalo, že uvnitř knihy je relativně často zmiňována Pulitzerova cena, a jaká to náhoda, že se tak stalo i v reálu.
Každopádně mi to připadalo moc dobře napsané. A rozhodně, až se přiblížím padesátce, si knihu ráda přečtu znovu a česky, určitě mi dá víc!
Spisovatel Arthur Less se potácí mezi úspěchem a neúspěchem. Když ale kalifornskému gayi začne táhnout na padesát, teprve ho chytá ta pravá panika. Chce dohnat, co se dá. A snaží se o to prostřednictvím knihy, která získala Pulitzerovu cenu.
Spisovatel Andrew Sean Greer se na začátku své kariéry živil jako reklamní textař a učitel v kalifornském Seattlu a rovněž přednášel na berlínské Svobodné univerzitě. Jakožto spisovatel si už před lety vybojoval významné literární ocenění za knihu Zpověď Maxe Tivoliho, jež získala Kalifornskou knižní cenu a prémii Young Lions Award, která se uděluje mladým tvůrcům do pětatřiceti let. Ovšem až jeho pátý román Less dosáhl ocenění nejvyššího. V roce 2018 Greer získal Pulitzerovu cenu. A když se nějaké dílo pyšní Pulitzerovou cenou, musím si ho přečíst.
Zapomněla jsem ovšem na to, že knihy oceněné `Pulitzerovkou` nejsou rozhodně nic, při čem bych si mohla odpočinout, nepřemýšlet a jen tak si prostě číst. Ani s Lessem to není možné. Každá chvilka nepozornosti vás totiž může ochudit o dramatický nebo úsměvný zážitek.
Být druhořadým spisovatelem může být výhoda i nevýhoda zároveň. Lidé vás poznávají, všude vás vítají s otevřenou náručí, ale na vytoužené uznání nikdy nedosáhnete. Arthur Less je toho živoucím důkazem. Ke všemu těsně před padesátkou na něj začínají dopadat chmury. Jeho životní láska ho opustila kvůli jinému muži a teď ho zve na vlastní svatbu. Lessovi je jasné, že na ni rozhodně jít nemůže, protože by si na něj všichni ukazovali prstem, litovali ho, anebo se mu vysmívali. A tak se rozhodne z Kalifornie odjet a hledat štěstí ve světě. Cestuje do Mexika, Itálie, Německa, Francie, do Maroka a také do Indie a Japonska. Nikde se pořádně nedomluví, ale přesto rád studentům přednáší o své činnosti a dílech, a to i přesto, že mu nikdo nerozumí. Potácí se odnikud nikam a přijímá vše, co mu osud postaví do cesty. Ovšem s myšlenkou na blížící se smrt si poradit nedokáže a přijmout ji odmítá. V jeho mysli je padesátka konečná a nic už ho po ní nečeká. Ale co když je to jinak a co když může být po padesátce naopak lépe?
Upřímně, s knížkou jsem měla tak trochu problém. Ztrácela jsem se v textu a kolikrát musela číst třeba celou stránku znovu. Neorientovala jsem se v čase a nebýt názvů jednotlivých kapitol, ani v prostoru. Není to autorova chyba, ale má. Nepřipravila jsem se na to, že Greer má zkrátka svůj styl. Který vám sedne, anebo už po žádné jeho knize nesáhnete.
Kniha Less nese podtitul Hledání ztraceného času. Že vám to něco říká? Jistě. Jestli jste někdy dokázali přelouskat Hledání ztraceného času francouzského spisovatele Marcela Prousta, gratuluji. K tomu já se zatím ještě nedostala, respektive jsem nenašla odvahu. Něco společného tyto dvě knihy ovšem mají. Jsou o hledání času, sebe samých, o spisovatelích, homosexualitě, lásce a žárlivosti. Lesse ale, troufám si tvrdit, přečtete za mnohem kratší dobu.
Navíc v případě nejnovější knihy Andrewa Seana Greera můžete začít číst odkudkoliv. Kniha je totiž rozdělena do jakýchsi obrazů, které nespojuje čas ani místo. Je jen na vás, kam se chcete s Arthurem Lessem vypravit. Ať to bude kamkoliv, bude to stát za to. A já si to jdu přečíst ještě jednou.
Štítky knihy
americká literatura cestování hledání smyslu života spisovatelé psychologické romány Pulitzerova cena stárnutí gayovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Less |
| 2006 |  Zpověď Maxe Tivoliho |
| 2010 |  Příběh jednoho manželství |
Velmi příjemné překvapení.
Základní dějová linka mi připomíná román Hostující profesoři od Davida Lodge, kde se s hezkou dávkou sarkasmu zobrazuje, jak mohou univerzitní pedagogové na cizí náklady objíždět svět, planě tlachat na výměnných pobytech a přitom vystupovat jako opory společnosti.
V příběhu pana Lesse - básníka a spisovatele - je to podobné: podnikne cestu doslova kolem světa, přičemž "téměř celou výpravu mu zaplatí honoráře od pořadatelů festivalů, literárních komisí, univerzit, stipendijních programů a mediálních korporací" (s. 27). ((Podobných spisovatelských nomádů bývá každoročně plný i náš knižní veletrh.))
Nejhezčí a nejautentičtější mi připadaly epizody z Berlína a Ósaky, a vůbec - na to, že jde o amerického autora, bylo překvapující, kolik lokálních reálií a typických jevů např. z Evropy (o které občané USA většinově netuší téměř nic) autor zná a dovede případně použít. Příběh je i zajímavou sondou do sanfranciského literárního života, vydavatelských praktik a zejména do sféry soudržnosti, hysterie a histrionství, žárlivosti a vydírání, vášní a zrad v komunitě literárně činných amerických gayů - některé epizody tohoto ranku byly dojímavé, některé zas groteskní.
Četlo se to snadno - nejen že mne zaujal obsah, ale tentokrát mi velmi příjemne vyšla vstříc i velikost písma a rozteč řádků (moc se přimlouvám za takovýto formát stránek a dávám jej do pozornosti i dalším vydavatelům).