Less
Andrew Sean Greer
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393338/bmid_less-y2e-393338.jpg
4
132
132
Žít dlouhou dobu v nesouladu sám se sebou se trestá i z medicínského hlediska. Ve dvaceti je to sice burcující a inspirující, jenže Arthur Less – druhořadý spisovatel a průměrný kalifornský gay – neochvějně míří k padesátce, kterou úkorně vnímá jako pomstu osudu. Nebude lepší, když se přibývajícím létům poddá a přestane marně brzdit nohama o koberec? Zrada dlouholetého partnera ho přiměje zařídit si dočasný odklad a zahrát si na světoběžníka, přestože do toho má taky daleko. Přes Mexiko a Itálii cestuje do Německa, následuje Francie a pak Maroko, Indie a nakonec jídelna starodávného japonského hostince. Poletuje při tom po letištích jako poděs, přednáší studentům v jazyce, který neovládá, flirtuje na pařížském balkonu, brázdí Saharu na velbloudovi a chystá si žaludek na kulinářskou reportáž…Nabarvené závoje i papírové masky postupně odpadají, směšně váhavý hrdina se zklidňuje a už si nestýská. Že by se konečně smířil s možností, že tu nebude napořád? A svět ho odmění: co bylo dosud pouťovým sklíčkem, nečekaně zkrásní.Kniha obdržela Pulitzerovu cenu za rok 2018.... celý text
Přidat komentář
Zdržím se komentáře, jestli tato kniha měla či neměla dostat Pullitzerovu cenu.Opravdu je mi srdečně jedno i sexuální orientace hlavního hrdiny. Ten týpek mě bavil.Jeho bolístky, problémy, jeho trapasy.Nakonec jsem si oblíbila toho roztržitého spisovatele a jeho cesty po světě.
Možná i díky zvláštní formě jazyka knihy, plné přirovnání a metafor.Kniha mě pobavila.Víc v tom nehledám.
Ani já tedy nechápu, proč zrovna tento příběh dostal Pullitzerovu cenu... že by "pozitivní diskrimace"? Nicméně velmi čtivé ze zajímavého akademického/gay prostředí, o kterém toho běžný čtenář tolik neví. Plus vnímavý psychologický vhled do postav a jejich jednání.
Už dlouho mě kniha tak neoslovila, přestože jsem ji po přečtení několika prvních stránek odložila s údivem, jak tohle mohlo dostat Pulitzera.
Avšak šestitýdenní uzavření pražské knihovny mě přinutilo dát ji druhou šanci. Nevím, co se v mém postoji změnilo, snad jsem neměla mozek tak moc zastřený únavou, či skvrny na slunci byly méně intenzivní, zkrátka Arthura Lesse jsem se zamilovala. Jako bratra, pochopitelně.
Rozuměla jsem Jeho bolístkám a bolestínství. Společně s ním jsem nad nimi během jeho cestování získala nadhledem, až mi stejně jako jemu připadaly směšné. Potěšilo mě, že autor svého hrdinu nechal zmoudřet a za všechny potíže ho odměnil.
Trochu som sklamaná. Neustále rozoberanie intímnych vzťahov-ako, kedy a kde , ma nebavilo./a nejde o to, že hlavná postava je gay/. Príbeh začal byť zaujímavý a sem-tam s dávkou humoru až od cesty Lessa v Nemecku. Každopádne niektoré opisy vecí, ľudí a situácií sú pozoruhodné... napr. kávovar: kávovar v jeho hotelovej izbe je hladný malý mäkkýš, otvára čeľuste, žerie kapsuly a potom vylučuje do hrnčeka kávu...
Tak toto získalo Pulitzerovu cenu?
Další důkaz, že ty ceny snad vyhrávají autoři, kteří si umí pěstovat správné vztahy a chodí na společenské večírky.
A nebo jsou součástí tajného teplého spolku, jak o něm svého času mluvil Merleho Fogacer (to je skoro urážka zmiňovat Dědictví otců v souvislosti s tímhle škvárem, ale budiž).
Aby bylo jasno, sice jsem nebyl dvakrát nadšený z milostných avantýr hlavního hrdiny, ať už je jeho sexuální orientace jakákoliv, ale kvůli nim bych ještě tu jednu hvězdu nedal.
Ale jestli někdo tvrdí, že budu číst "vtipný, přemýšlivý a vynikající román", a já nakonec skončím se splácanou nudou, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem se stal obětí jakési konspirace.
Samozřejmě, že Greer není úplný břídil; narozdíl od autorky Saecula, které jsem hodnotil nedávno, má švih, něco načteno a napsáno. Ale to, že se nechová jako slon v porceláně, z něj poctivého autora neudělá.
A pokud literární kritici nedokáží rozpoznat, jak povrchní dílko vlastně hodnotí, pak je opravdu lepší, že jejich době už odzvonilo, když je nahradily automatické doporučovací systémy.
Ať žije umělá inteligence. Hurá!
Vtipné, zajímavé, neotřelé..ale asi jako mnoho ostatních bych podotkla, že jsem čekala přece jen trochu větší "ponor" do psychologie hlavní postavy-
Není to špatné, ale není to ani nijak výjimečné. Tedy jen do 3/4 knihy. Kdo je vypravěč mi došlo poměrně brzo, a tak mi kniha žádné překvapení nepřinesla. Jenže možná to ani nebyl její záměr. Na začátku mi hodně vadilo, že kapitoly vlastně skončí před všemi hlavními momenty (rozhovor s H. H. H. Mandernem, rozhovor v Mexiku, udílení cen ve Španělsku), jenže pak člověku dojde, že o to v tomto příběhu vůbec nejde. Od cestování pouští začíná být příběh naprosto kouzelný (Japonsko je třešnička na dortu) a hlavní hrdina si konečně získává mé sympatie. Nakonec jsem k němu pociťovala takovou soucitnou shovívavou lásku. Podívejte se, tak podívejte se na něj. Jak bych ho mohla nemilovat?
Kniha mě naprosto nadchla. Příběh není neobyčený, pojednává o obyčejném padesátiletém spisovateli, který cestuje po světě, aby se vyhnul svatbě svého bývalého partnera. Je to vlastně obyčejný laskavý romantický příběh ve stylu Jíst, meditovat, milovat... Ale ten jazyk! Strašně se mi líbil autorův styl psaní, jeho vtipné popisy, glosy, po jazykové stránce jsem si knihu hrozně moc užila.
Tohle číst, to byla čistá radost.
Řečeno slovy autora - "Je těžké litovat bělocha ve středním věku." Ale je možné, tak jak se to děje v této knize, projevit vlídnost a pochopení pro drobné pošetilosti i obavy ze stárnutí. Tenhle román na mě působil jako generační záležitost, a proto ho vřele doporučuji všem padesátníkům i těm, kteří to mají za pár...
Nedokázala jsem se do knížky začíst...neoslovil mě ani hlavní hrdina...prostě jsem se netrefila...
Jsem trochu na vážkách. Less je dobře napsaná kniha, s úžasným hlavním hrdinou. Ale to putování po světě, které se vždy letmo dotkne kultury, ale i emocí a osudů hlavních hrdinů. Ano, takhle to obvykle je, když člověk cestuje. Ale já pořád čekala nějakou větší existenciální hloubku. Ne že by tam nebyly ty emoce, ta osamělost, ale nějak jsem každým dalším řádkem čekala, že to přijde a ono nepřišlo (už když to vypadalo, že do té niternosti autor zabrousí, tak se pomaličku zase začal vzdalovat). Každopádně stojí za přečtení, už jen díky té atmosféře a skvěle napsaným postavám. 70%
Naprosto báječná kniha. Opravdu zábavná. Tahle nespoutaná cesta Arthura Lesse napříč světem je podána úžasným svižným jazykem, tak živelným a tak reálným. Adnrew Sean Greer je vynikající vypravěč, který se nebojí podávat myšlenky, tak jak mu příchází na papír. Přeskakuje, vzpomíná, míří do budoucna. A to vše tak hladce, až z toho čtenářovo srdce plesá. Kniha stejně nádherná, jako Lessova jízda. Až se skoro nechce věřit, že na tak málo stránkách jsme se o tomhle padesátníkovi dozvěděli tolik věcí a poznali tolik výjimečných momentů jeho života. Svobodné a nespoutané. Jsem rád, za výbornou reklamní kampaň, kterou Leda v prosinci spustila. Bez ní bych nevěděl ani o knize, ani o tom, že Leda vydává spoustu zajímavé beletrie.
Vždycky se držím zásady nekupovat knížky, které získaly významné ocenění. Jednou jsem to porušila a tu to mám. Že prý je to vtipné, originální, že to je netypický nositel Pulitzerovy ceny. Kdepak. Tohle je přesně typ knížky, které ceny získávají. Shrňme si to. Způsob vyprávění: pořád se skáče z jednoho časového okamžiku do druhého, dvacet let zpátky, deset let dopředu, snad každé dvě tři stránky se ocitnete někde jinde, takže nemáte šanci se pořádně začíst do jedné linie - psát "normálním" způsobem by asi bylo známkou obyčejnosti. Jazyk: plný klišé a sentimentu, rádoby moudra a vznešenosti, nejlépe podpořené větami bez sloves, nechybí četné hloubání se v hrdinově nitru. Hrdina: samozřejmě homosexuál, s heterosexuálem by totiž naplno vyvěrala plytkost celé knížky. Od poloviny knížky víte, jak to dopadne, a věděl by to i hlavní hrdina, kdyby někdy někoho nechal domluvit. Mimochodem hrdina je pěkně nesympatický mamlas a ty jeho patálie vůbec nejsou roztomilé, je to prostě jen blb. Humor se skoro nekoná, a když, tak není moc vtipný (záměna slova v cizím jazyce, kdy jedno chybné písmeno udělá z nevinného výrazu sprosťárnu - chacha, to jsme se nasmáli). Obdivuhodný je také fakt, že kamkoli přihřátý hrdina vstoupí, tam najde okamžitě alespoň jednoho parťáka nejen stejně orientovaného, ale dokonce svolného k souloži. To rozhodně nevypadá jen na 4% menšinu. Bohužel je marné i schéma cesty kolem světa, protože jednotlivé lokace jsou absolutně bez atmosféry (snad jen s výjimkou pouště). Kdyby se to celé odehrálo dejme tomu v NY a hrdina chodil do divadla, do obchodu nebo do parku, mohly by se tam udát stejné zápletky a vyšlo by to nastejno. Pochybnost jsem měla i ohledně překladu, jestli je tak neumělý, nebo tak geniální (viz loužil se ve vaně; dali si lampu tequily). Bože, já jsem tak zklamaná. Přitom ke konci byl takový záblesk, že by autor byl schopen napsat něco zajímavějšího i vtipného, ale proč to tedy neudělal? Vůbec jsem se nemohla začíst a dočíst to, taková nuda. Prostě klasický držitel literární ceny. Nejradši bych dala odpad, ale v zájmu objektivity je to za dvě hvězdy.
Jen pro zamyšlení: Kdyby hrdinou nebyl homosexuál, ale obyčejný chlap, který pustí k vodě dlouholetou přítelkyni kvůli pitomosti (kterou však umí sám pro sebe povýšit na ušlechtilý důvod), následně se babrá ve vlastní sebelítosti a klátí cizí ženské na potkání - taky by to byla tak skvělá knížka zasluhující obdiv, nadšení a významnou literární cenu? To bych se fakt divila.
(P.S. Kdyby si snad někdo myslel, že jsem homofobní, tak nejsem - to bych si tu knihu vůbec nekoupila.)
Pěkná a oddychová knížka, která se na lásku a vztahy dívá s nadhledem, ale i střízlivou dávkou ironie a trpkosti. Přesto není přehnaně sladkobolná nebo moc nadnesená, zkrátka všeho dávkuje tak akorát. A to je fajn. Hlavní hrdina je sympaťák, jako snad všichni, které na svém putování za znovunalezením sebe sama potkává. Trochu mě překvapuje, že taková docela prostá knížka dosáhla až Pulitzerovu cenu, ale je to vlastně příjemná změna.
Lessovo putování je tak bohatě vylíčeno, až jsem byl nakonec tak přesycen dojmy, že se mi obsah knihy strašně vzdálil. Nakonec si z celého díla pamatuju jen dvě definice lásky, které na mě udělaly takový dojem, že knihu nemůžu úplně zavrhnout, i když mě vlastně vůbec nebavila.
Je to dobrá kniha. Vlastně moc dobrý příběh. Krásný román o lásce. Ale nevím, jestli to stačí na Pulitzerovu cenu.
Hodně zajímavé čtení, je tedy třeba se víc soustředit, ale stojí to za to :-) cestopis nejenom po světě.
Štítky knihy
americká literatura cestování hledání smyslu života spisovatelé psychologické romány Pulitzerova cena stárnutí gayovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Less |
| 2006 |  Zpověď Maxe Tivoliho |
| 2010 |  Příběh jednoho manželství |
Queer variace na Pninovské téma.