Letnice
Miroslav Hlaučo
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531620/bmid_letnice-65c368d902ae6.jpg
4
187
187
Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být. Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho.... celý text
Přidat komentář
Mě osobně styl vyprávení nezaujal, knihu jsem odložila a tak nemůžu úplně hodnotit. Představuju si ale, že cílovka nosí barefooty, je členem dobrovolných hasičů, má děti Františka a Antonii, peče doma kváskový chleba a poslouchá Čechomor.
Příjemné, eskapistické a trochu pohádkové čtení. Jak zaznělo v předchozích komentářích a četných recenzích, v knize je mnoho motivů a postav jen načrtnutých, aniž bychom se o nich dozvěděli více. Rovněž styl a tok vyprávění je poněkud kolísavý. U debutu je to však pochopitelné. Závěrem mi bylo toho snaživého notáře von Rechnitze i trochu líto.
Po čase se mi zase rozrostl seznam Nedočtených...zkoušela jsem se začít 4× a kniha putuje dál. Možná jsem teď zahodila perlu a Knihu roku,ale můj seznam knih ke čtení je příliš dlouhý. Toto je naprosto mimo moji náladu a vkus. Neuvěřitelná nuda.
Knížka nás zavede do městečka Sv.Jiří, které je odlehlé od ostatního světa. Lidé tu mluví s anděly, chodí po vodě, lámou kámen pískáním na flétnu a komunikují s vlky. Všechno v městečku hezky plyne, co je jinde zázrak, tady je normální. Příběh se skvěle čte, chvíli mě to bavilo, chvíli dojímalo, občas jsem byla napnutá, co se stane..., vůbec nevím, kam bych tu knížku zařadila - fantasy? pohádka? humor? ... je tam všechno. Za mě paráda.
Nádhera! Styl vyprávění, vybroušená, krásná čeština, prostě skvost. Jak už někdo psal, je to most mezi minulostí a budoucností. Chtěla jsem tam být taky.
Nechtěla jsem, aby toto úžasné vyprávění kdy skončilo. Už vím, že zázraky a anděly potkávám každý den. Jen je musím umět vidět... Děkuji, děkuji, děkuji...
"Změny těch, co jsou nám nejbližší si málokdy povšimneme, když je vídáme každý den a dennodenně nám zapadají do našeho, možná už dávno neplatného obrazu o nich samotných."
...
"Miloval ji rád, protože mohl věřit tomu, že ji bude moci milovat navždy, jenže ono navždy u člověka trvá jen do smrti. Nebo je to až do smrti?"
Je to kniha, která mě po letech uchvátila. Postavy se neustále snaží porozumět tomu, co se kolem nich děje, ale skutečnost je často nedosažitelná. Snaha najít smysl ve znameních – zápas mezi racionalitou a mystikou. Přijmutí toho, že žádná éra netrvá věčně, ač minulost nelze zcela opustit, budoucnost si stejně najde cestu. Je to most mezi světy – proměna a rovnováha, přirozené a nadpřirozené se v Letnicích prolíná natolik, že mizí hranice mezi nimi, vytváří to zvláštní atmosféru. Díky za ni. :-)
Nechci se nikoho dotknout, ale po ohlasech, které jsem o knize slyšela, jsem čekala jinou jízdu. Nevím, jestli mi něco uniká, ale text se mi strašně špatně čte, a to od první věty románu, která je neúnosně dlouhá a předznamenala v mých očí charakter textu jako celku. Ani obsahově mě kniha neoslovila, nepřijde mi vtipná, ani hluboká. Ale jak říkám, možná mi něco uniká.
Tohle je pravděpodobně ta nejlepší kniha od současného českého autora, kterou jsem kdy četla. Prvotina - cože? Ať se na mě dámy Mornštajnová, Lednická nebo Dvořáková nezlobí, ale Letnice jsou opravdu jiný level. Akorát možná ne úplně mainstream. Žádná srdceryvná story, ale přesto se vás kniha hluboce dotkne - jen ne prvoplánově.
Možná nejsem úplně objektivní, protože já prostě miluju magický realismus - Marquéze, Rusdieho, Murakamiho, no a teď i Hlauča :-) Jeho styl vyjadřování je úsporný, promyšlený, občas hravý, důvtipný. Jazyk bohatý. Děj plyne pozvolna a s lehkostí, a nadto je dokonce vtipný! U popisu pokusů obyvatel vesnice učinit se alespoň na oko normálními nebo u řádění "bláznivého" notáře jsem se smála nahlas.
Jestli bych něco málo změnila, tak by to byl konec - na můj vkus příliš prozaický. Ale to nic nemění na tom, že jde o skvělou knihu a na české poměry opravdu nevídanou.
Úžasné. Tento skvost jsem četla na zasněžené chalupě, zachumlaná pod dekou kýčovitě u krbu a nechtěla jsem, aby to skončilo.
Fantastická kniha s pečlivě vystavěným světem, ze kterého se čtenáři nechce po dočtení utíkat. Hlavní předností románu je jeho čtivost a nápaditost (v dost šedém poli české literatury je to docela zjevení) která vázne jen opravdu zřídka kdy (Tomášovo kolísání s anděly). Všechny postavy jsou něčím zajímavé a atraktivní, každá situace má v ději své důležité místo. Pokud chcete mít na chvíli pocit že se česká literatura má po dlouhé době čím pyšnit - fiktivním příběhem, co dokonce (dle mého názoru) má co říct i ve světě - přečtěte si Letnice a prožijte neopakovatelné mystery z českých končin.
Letnice mě zaujaly svou nevšední atmosférou a poetickým stylem, který dokonale vykresluje prostředí i postavy. Autorův jazyk je bohatý a plný detailů, což příběhu dodává hloubku, ale zároveň vyžaduje od čtenáře větší soustředění. Některé pasáže byly z mého pohledu zbytečně rozvláčné, což zpomalovalo děj, ale celkové vyznění knihy to nijak zásadně nenarušilo. Je to kniha, která si žádá čas a pozornost, ale za to nabízí unikátní pohled na lidské osudy a magickou atmosféru.
K Letnicím jsem se dostala díky členství v jednom literárním klubu, sama bych po knize s podobnou anotací nikdy nesáhla, protože slátaniny číst přece nebudu...
Letnice jsou jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední roky četla. V rámci české literatury úplné zjevení. Žádný terapeutický kroužek, kterých je současná česká literatura (bohužel?) plná, prostá radost ze čtení, z literatury. Hromada vtipu, intertextových odkazů... Jen ta hra se jmény sama o sobě je za 100 bodov!
Bezesporné Seslání Ducha svatého, název nelže ;)
I když se kniha "dobře" čte, výsledek zůstává spíše rozpačitý. Autor snad po vzoru spisovatelů magického realismu uvádí čtenáře do obce plné zázraků na začátku 20. století, jako to podobně udělal Márquez ve svém Macondu. Ačkoli obec zalidnil občany s různými zázračnými schopnostmi, většina z nich se románem jen mihne a nedozvíme se tak o nich mnoho. Stěžejní úlohu tak v celém románu má trojúhelník Tomáš, jeho bratr Odysseus a dívka Jůlie. I jejich příběh nakonec dospívá do spíše unaveného a rozpačitého konce.
V tom spočívá problém celého románu, autor z lákavě rozehraného románu vytvoří jen vztahovou banalitku a závěrečná fraška inspekce do zázračné vsi s opakujícím se vtipem také po chvíli nudí.
Kniha jako by se bála dramatičtějšího děje a větších emocí. Čechovův revolver sice vystřelí, ale také mine cíl...
Moc hezká kniha, krásně se mi četla, až je mi líto, že nebyla delší... Krásný květnatý jazyk, pěkný příběh, pro mě kniha, na kterou se nezapomíná. I pro tu historii, jak se ke mně dostala. :-)
Milá oddechovka s nostalgickým nádechem, přiznaně skládající poctu klasikám magického realismu. Městečko Svatý Jiří připomene Marqueze, závěrečné řešení úřední návštěvy zase eskapády suity z Bulgakova.
Trochu natahovaná a opakovaná mi přišla zápletka s Tomášem, její vyústění by si pro mě zasloužilo zase víc času.
Konec knihy hořskosladký. Člověka při něm snadno napadne Nohavicův verš "...celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století..."
Tahle knížka mě asi nejvíc zaujala svým stylem. Opravdu jsem si užívala ta dlouhá souvětí s trochou jemné nadsázky a s vyšperkovanou pointou. Už dlouho se mi nestalo, že bych si některé odstavce četla znovu a znovu a hledala v nich skryté narážky. Příběh o tom, jak se do zapadlé vesničky v horách na začátku 20. století vkrádá civilizace plyne pomalu, bez velkých zvratů, asi i trochu očekávatelně, ale rozhodně ne po povrchu. A do toho dva bratři, jedna krásná dívka a špetka magického realismu. A ten nedefinovatelný předěl mezi tím, co je pravda a co vlastně není a fakt, že s touto nejistotou se všichni v životě musíme smířit, mě bavil moc.
Nádherná knížka, která stojí za přečtení. Jak by možná vypadal svět, kdyby nepřišla průmyslová revoluce.
Chvilku jsem si musela zvykat, ale pak me to opravdu hodne bavilo. Je to teda blaznivina, ale hezka. Byl by to super film.
Letnice
já jí odložila několikrát...čekala jsem asi něco víc, druhá polovina knihy je supr, zajímavá, alemusíte přetrpět tu nudu na začátku