Letný príbeh
Mieko Kawakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476779/bmid_letny-pribeh-MKa-476779.jpg
4
262
262
Jedného horúceho letného dňa sa na predmestí Tokia stretávame s tromi ženami – tridsaťročnou Nacuko a jej staršou sestrou Makiko, ktorá pricestovala do mesta s dospievajúcou dcérou Midoriko. Makiko ťažko znáša starnutie a premeny svojho tela a je rozhodnutá podstúpiť plastickú operáciu pŕs. Verí, že len tak sa jej podarí znovu získať šťastie a chýbajúci pocit príťažlivosti. Midoriko trpí matkinou posadnutosťou a v zraniteľnom čase dospievania prijíma každú zmenu svojho tela s rastúcim odporom, čo vyústi až do jej rozhodnutia prestať rozprávať a všetky pocity si zapisovať do denníka. Jej ticho celkom ovládne byt Nacuko, v ktorom všetky tri ženy zápasia s neistotami, úzkosťou a vzájomnými vzťahmi. S Nacuko sa stretávame aj o osem rokov neskôr. Stala sa spisovateľkou a vydáva sa na cestu späť do rodného mesta. Spomína na dávne horúce leto a premýšľa o minulosti svojej rodiny zoči-voči vlastným túžbam a neistej budúcnosti. Román Letný príbeh, ktorý v angličtine vyšiel pod názvom Breasts and Eggs, ponúka radikálny intímny portrét ženy v súčasnej japonskej spoločnosti. Prináša nezabudnuteľnú emocionálnu výpoveď o hľadaní vnútornej sily a rovnováhy. Z japonského originálu Nacumonogatari (Bungeishunju, Tokio 2008) preložil František Paulovič.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
夏物語 (Nacumonogatari), 2008
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelná kravina za neuvěřitelné peníze.
Koupil jsem si to, protože tam bylo napsáno, že to pro Murakamiho byla senzace roku nebo tak něco. Prvních 100 stran se tam řešilo, jak si zvětšit prsa u jedné dámy a u druhé dívky jak pracovat s vložkami a kam je dávat a tak podobně a pořád dokola. Pak jsem to zahodil. Fakt hrůza za 600 korun.
Beru to tak, že toto je doporučení pro pány, ženy a dívky a jiná pohlaví si tam možná něco najdou, ale já tam nic nenašel, aspoň tedy po prvních 100 stránkách, pak jsem to poslal do Reknih. Třeba si to čtenáře najde a já dostanu část peněz zpět.
Howgh!
Za těžký prachy trochu zklamání. Stylistika odpovídá blogu (však je autorka údajně populární blogerka), dialogy spíše v podobě šablon. První část moc pěkná, v druhé části rapidní sešup dolů korunovaný sentimentálním a banálním koncem. Překlad na jedničku, ovšem v porovnání s fenomenálním Murakamim autorka nevychází dobře.
Po celou dobu čtení mě provázely rozpaky a neopustily mě dosud. Téma znělo úchvatně vzhledem k jeho citlivosti a kosmopolitní povaze, těšila jsem se, že sama naleznu odpovědi na řadu vyřčených i nevyřčených otázek o mateřství a ženství vůbec. Očekávala jsem více úvah, nebo snad lepší kompozici i stylistiku... nicméně celý román vyznívá jako plochý dialog mezi ženami, a to nijak umný. Máte-li kolem sebe člověka velmi blízkého, pak jste jistě mnohokrát vedli sympozium o morálním odůvodnění chtít dítě, či zcela zavrhnout tuto myšlenku. Nechtěla jsem nějaké instantní řešení a univerzální odpověď, ale potřebovala jsem od této knihy intelektuálně víc... Bolí mě skutečnost, že Kawakami nevědomky podtrhla stereotypy o ženách a jejich "klevetění", absenci racionálních rozhodnutí a "divnosti". S nesmírným zklamáním přirovnám knihu jediným shrnujícím adjektivem: zbytečné.
Kniha je to zajímavá ( bezpochyby vytažená překladem : palec nahoru, možná i oba palce) ovšem z mého pohledu maličko překombinovaná. Po pocitové stránce by mi bylo lépe kdyby si autorka uměla vybrat téma trochu víc z rozmyslem, protože takhle to na mě působilo neurovnaně. 3,5/5
Douška : A možná už by Odeon mohl zapracovat na tom přeběleném papíře, zase jsme sto let pozadu. Já myslela že mu jde o čtenáře a ne o dojem.
Vůbec se nedivím, že Prsa a vajíčka doporučuje Haruki Murakami. Stylem je poměrně podobná. Prostě taková japonská divnost v nejlepším slova smyslu :) zaměřující se na ženská témata. Velmi zajímavý pohled na kulturu, která je sice technologicky velmi napřed, ale v některých otázkách naopak - z pohledu Evropana - vlastně dost pozadu. Nebo spíš odlišně...
Nutno podotknout, že moc nechápu vydání původně dvou novel v rámci jedné knihy. Hlavní hrdinka sice zůstává stejná, ale mezi první a druhou knihou zestárne o 8 let. Zatímco první kniha Prsa se zaměřuje na otázku zvětšení prsou, dospívání a sebepřijetí, ta druhá řeší hlavně touhu po mateřství. Jasně, to jsou všechno dost ženská témata a hodí se k sobě, ale obě části se od sebe liší stylem a působí prostě slepeně dohromady. Nicméně - a je to velké nicméně - je tahle kniha skvělá. Velmi intimní a zároveň otevřená, plná palčivých úvah a pohnutých osudů.
Tohle je zas uplně jinej pohled na japonskou literaturu než znám. Otázky ženství, umělého oplodnění, postavení žen v patriarchální společnosti Japonska.
Chvílemi se neděje nic, pak zase hodně přemejšlení a pak vás strhne napínavej děj.
Za mě super!
Som celkom prekvapená komentármi podo mnou, ktoré knihu hodnotia skôr priemerne. Neušlo mi, že často sú to práve muži, ktorí sa sťažujú, že im to kĺzalo na povrchu, a že ženy preberajú len klebety. Neviem, ako vy muži, ale verím, že vás farba vašich bradaviek nezaujíma a máte to v paži, pretože na vás spoločnosť nekladie nároky, aby ste boli navonok dokonalí bez odlišne sfarbených bradaviek, bez celulitídy, vždy upravení a pripravení slúžiť do smrti vašej rodine. A práve na toto, Kawakami, podľa mňa, upozorňuje- postavenie žien, ktoré je často a nielen v Japonsku, ešte vždy druhoradé a krásne sa to poukazuje na príklade Rii, ktorá sa sťahuje na vidiek, aby sa tam starala okrem manžela ešte aj o manželových rodičov, až do ich smrti, pretože predsa každá žena chce len to, kúpať a ošetrovať starých ľudí, lebo je to jej "povinnosť".
Súhlasím, avšak s tým, že kniha bola trošku akoby roztrieštená tým rozdelením na dve časti- v prvej sa teda riešia prsia a v tej druhej ženské vajíčka. Tá druhá trošku začína strácať dych či dynamiku a zbytočne sa na dlhej stranáži točí dokola.
Čo sa týka postáv, máme tu všetky ženské generácie a Kawakami nám ukazuje aj ich pohľad, čo sa týka materstva, ženstva ako takového, hľadanie identity a svojho ja. Každá z postáv má svoj názor, takže môžeme vidieť, že neexistuje jednotný prúd, ktorý by viedol každú ženu.
Mňa kniha bavila, priniesla to intímne, čo ženy riešia a veľmi často to iné autorky obrátia až príliš povrchne. Od Kawakami sa rozhodne chystám ešte niečo prečítať.
"Krása je dobro. A dobro vedie ku šťastiu. Šťastie môže byť definované mnohými spôsobmi a každá živá bytosť si pre seba hľadá, či už vedome, alebo nevedome, tú svoju podobu šťastia. Dokonca aj tí, ktorí sú v koncoch tak, až si prajú umrieť, hľadajú svoje šťastie v smrti. Šťastie vidia v ukončení svojho života. Šťastie sa nedá oddeliť od nášho vedomia, je jeho súčasťou, najväčšou ľudskou motiváciou."
"Žijeme vo svete, kde chápeme jednotlivé slová, ale nerozumieme obsahu komunikácie."
"Pripadala som si ako špagety, ktoré niekto mieša v hrnci s vriacou vodou."
"Matka uzatvára stávku, že dieťa, ktoré vrhne do sveta, bude minimálne rovnako šťastné, ale šťastnejšie ako ona sama, že z dieťaťa vyrastie človek, ktorý bude pokladať za šťastie, že sa narodil. To všetko je stávka matky. Prečo pochybovať? Keď niečomu verím ja, budú tomu veriť aj moje deti. Túto stávku nemôžem predsa prehrať. Ľudia v hĺbke duše, že sa im nič nemôže stať. Veria proste tomu, čomu veriť chcú. Sami kvôli sebe. Na celej veci je ale najhoršie, že do tejto stávky nevkladajú samých seba, oni si stavili na život niekoho iného."