Léto bez mužů
Siri Hustvedt
Provokativní, vtipný a neotřelý román o ženách a dívkách, lásce a manželství a otázce staré jako lidstvo samo: v čem jsou muži a ženy stejní a v čem se diametrálně liší? Zčistajasna vám manžel po třiceti letech oznámí, že si dává pauzu. Ta pauza je o třicet let mladší Francouzka s bujným poprsím. Vaše reakce: a) usoudíte, že je to jen bezvýznamný románek, a přistoupíte na jeho hru; b) nasupeně prohlásíte manželství za ukončené; c) zhroutíte se; d) odklidíte se do bezpečného útočiště a dáte se dohromady? Mia Fredericksenová se nejprve zhroutí a potom na léto přesídlí do prérijního městečka svého dětství, aby mohla zuřit, vztekat se a truchlit nad svým ubohým životem opuštěné manželky. Pomaloučku je ale vtahována do životů, které ji obklopují: její matky ve společnosti čilých vdov; mladé sousedky se dvěma malými dětmi a hlučným, výbušným manželem; a ďábelských puberťaček v kurzu poezie, který ve městě vede. Na konci léta bez mužů už moudřejší, ale nikoli smutnější Mia ví, za co chce bojovat. Provokativní, břitký a sofistikovaný román Léto bez mužů je úžasně vitální tragikomedií o ženách a dívkách, lásce a manželství a odvěkém konkurenčním boji mezi oběma pohlavími — román příhodný pro naši dobu od jedné z nejuznávanějších amerických spisovatelek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
The Summer Without Men, 2011
více info...
Přidat komentář
Musím souhlasit s dalšími komentáři, že kniha není vůbec taková, jak se slibuje na obálce. Žádný vtip ani neotřelost. Pasáže s Abigail byly celkem fajn, ale zbytek nic moc. Ani se pořádně nedalo začíst.
Kniha byla velkým zklamáním. Čekala jsem vtipný příběh a dostala jsem kopu filozofie.
Úlovek z knihobudky jako čtení na dovolenou. Pokud se člověk začte a odmyslí si všechnu chválu, co stojí na obálce, jde přelouskat až do konce. Někdy ke konci se dokonce i (možná jednou) zasměje.
Marně jsem čekala, kdy na mne vybafne ta slibovaná provokativnost a břitkost. Místo toho jsem se prodírala ubrečeným styskáním nad hrozným životem a nevěrným manželem a celkově mne to dílo tak otrávilo, že jsem zbytek jen prolistovala. Ještě že ji mám jen půjčenou....
Na obálce knihy je uvedeno: provokativní, břitký a sofistikovaný román.
Podle mne je to patlanina. Jednoduchý příběh, do toho filosofické úvahy a hodnocení literárního díla.
Dočetla jsem, protože jsem čekala, že něco přijde. Ale nechápu, co tím chtěl "básník" říci.
Nebylo to jednoduché čtení a věřím, že mladším čtenářům (mně je 59 let) se nečetla moc dobře. Nicméně to je zajímavá kniha, navíc se mi velmi líbil překlad.
Musím souhlasit s komentáři, kniha mi nepřišla ani provokativní ani vtipná, ale nakonec se četla poměrně dobře, jen jsem musela občas přeskočit "pseudofilozofické zamyšlení" a najít, kde pokračuje příběh.
Podle obálky, názvu a komentářů přímo na knížce čeká potenciální čtenář něco úplně jiného, než co mu pak samotné dílo nabídne. Román není provokativní a určitě není vtipný nebo humorný. Také je na knize uvedeno, že se jedná o beletrii pro ženy s nadhledem - to jsem si také vysvětlovala úplně mylně, než jsem se pustila do čtení. Je to spíš beletrie pro trpělivé ženy, které se dobře zorientují ve spleti myšlenek a odkazů na nejrůznější filozofy. Nakonec mě to docela vtáhlo a výsledný pocit mám vlastně dobrý, což mě samotnou překvapuje, protože si jasně vzpomínám, jak mi text přišel často úmorný a jak jsem se těšila, až už to budu mít za sebou a budu se moct pustit do něčeho jiného.
jsem zhruba 80 stránek před koncem knihy, ale zatím se jen nudím. Dle mého soudu to nemá hlavu ani patu, vyjma několika kratičkých pasáží. zatím se kniha jeví jako ztráta času
Nejenže jsem se v textu občas ztrácela, ale hlavně mi to přišlo strašně nudné. Pro mě je to druhá knížka, kterou jsem nedočetla...
Celou knihu jsem čekala na nějakou logickou pointu, ale nepřišla. Myslím, že jsem se ztrácela v textu nejen já, ale i autorka sama... Na to, že byla kniha oceněna kritikou... nevím, nevím..
Štítky knihy
nevěra americká literatura učitelé, učitelky mezilidské vztahy padesátka (věk) básnířky partnerské rozchody
Léto bez mužů je vynikající román, jehož modelovými čtenáři bohužel věru nejsou většinoví konzumenti nakladatelství Jota, což se ostatně neblaze podepsalo i na místních komentářích. Výjimečně bych ani předem neodepisoval škatulku „román pro ženy“. Myslím, že pro ženy by mohl být skutečně vhodný, tedy za předpokladu, že stejně jako hlavní hrdinka mají alespoň doktorát z komparatistiky nebo jim nevadí netriviální romány o hledání vlastní identity, mimochodem reflektující smrt a stárnutí, postavení žen, povahu skutečnosti či smysl umění.
Takovýhle text mělo publikovat třeba Argo v edici AAA a je věčná škoda, že vinou tohohle nakladatelského úletu (nicméně překlad je poměrně dobrý, byť rozhodně ne dokonalý) tu něco dalšího od Siri Hustvedt nejspíš jen tak nevyjde. Přitom třeba její románová prvotina The Blindfold by si české vydání nepochybně zasloužila a obohatila by kontext u nás již vydávaných amerických autorů s podobným tvůrčím naturelem, jako jsou Paul Auster (mrk mrk) či Don DeLillo.
„Je to ‚hudba náhody‘, jak to vystihl jeden prominentní americký spisovatel.“