Plavba Jitřního poutníka
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76749/bmid_plavba-jitrniho-poutnika-rQA-76749.jpg
4
1903
1903
Letopisy Narnie série
< 3. díl >
Narnie… kde se probouzejí draci… kde hvězdy kráčejí po zemi… kde se může stát cokoli… Král a několik nečekaných společníků se vydávají na plavbu, která je dovede za hranice všech známých končin. Jak plují stále dál a dál neprobádanými vodami, zjišťují, že jejich výprava přinese více, než očekávali, a že konec světa teprve začíná…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1992 , Orbis pictus (ČR)Originální název:
The Voyage of the Dawn Treader, 1952
více info...
Přidat komentář
Shodou okolností jsem četla knihu v době, kdy dávali v televizi stejnojmenný film Letopisů Narnie. Samozřejmě jsem se nemohla nedívat a nesrovnat děj filmu a knihy (viděla jsem ho už předtím, ale většinu jsem zapomněla). Film je za mě trochu propracovanější, je tam přidána linka o šířícím se zlu, které si žádá lidské oběti a pronásleduje i naše hrdiny, kteří tak bojují i se svými vnitřními běsy, což přidává filmu psychologický rozměr (za mě velké plus). Kniha mi připadala trochu uspěchaná a trochu jako inventář ostrovů, na které děti narazí.
Ale tak jooo, byla to nostalgie, bylo to krásné, bylo to magické. Sice tento díl (a asi už žádný další) nedosáhne na první díl, ale i tak se mi moc líbil.
Ta lehkost, se kterou Lewis vypráví, je opravdu neuvěřitelná a i v dospělosti mě to táhne do Narnie, abych také mohla prožít taková dobrodružství.
Začala jsem číst jen proto, že jsem se chtěla podívat na film. Později jsem se začetla a už jsem od knihy nechtěla odtrhnout oči.
Tahle kniha mě překvapila v tom, že se vlastně do Narnie vrací jen Lucinka s Edmundem. Zamrzelo mě to, protože oni jako čtyřka byli nejlepší. Jen škoda, že Petr a Zuzka tam už nebyli. Naopak tam byl s nimi jejich bratranec Eustas, kterého jsem nemohla vystát.
Musím říct, že mě tento díl bavil. Bylo to čtivé, zajímavé a něco zase nového. Příběh vás zavede na plavbu lodí, což se autor musel inspirovat cestopisy.
Ze začátku mě Eustas štval, jak byl zlý, ale později se poučil a uznal své chyby. Králi Kaspianovi občas ujely nervy, což se dá chápat na takové cestě.
Aslan byl opět na každém jejich kroku, ale oni o ničem nevěděli. Bylo opět milé ho vidět. Opět skvělá práce. Konec byl smutný i za bolel u srdíčka, ale dalo se s tím počítat.
Tento díl má i filmové zpracování. Musím říct, že kniha má s filmem podobné jen názvy míst a postav. Takže v knize se dozvíte mnohem víc, a dokonce i určité věci pochopíte podrobněji.
Plavba Jitřního poutníka se veze na vlně klasických dobrodružných příběhů, jako jsou Odyssea nebo Sindibád a vlastně se to ani nebojí přiznat. Hrdinové totiž putují z ostrova na ostrov a na každém zažívají jiné podivné dobrodružství, což pochopitelně odpovídá i zmíněným literárním předchůdcům. Lewis kromě toho opět vychází také z Bible a v závěru Aslana ještě více přibližuje figuře Krista. Četlo se to hezky, ale osobně fanda podobných dobrodružství moc nejsem.
Či už je to loď Demeter (Dracula), Stevensonov Ostrov pokladov, Martinov Červený smäd (v češtine Sen Ockerwee) alebo "len" herný Assassin's Creed IV: Black Flag, prípadne stolovka Catan: Námorné objavy; plavby a objavovanie si fakt užívam.
Kaspian a myšiak Rípčíp (zabite ma - stále to čítam ako "Ričpič"...) sú tradične skvelí, prekvapila a nakoniec aj potešila postava Eustáca, no tak trochu zamrzí absencia Petra a Zuzany.
Aslan v tejto sérii už regulérne funguje ako deus ex machina, len zavše zašomre čosi hlboké, čo snáď bude mať význam v ďalších častiach.
Celkovo sa jedná o najvtipnejší diel, napríklad nad takými Ťulpíkmi sa usmievam aj teraz, keď píšem tieto slová. Narnia (a jej zámorské deržavy) sa mi páči čoraz viac.
Matně si vzpomínám, že mi v dětství knížky o Narnii někdo předčítal. Filmy mě nijak nezaujaly, takže mě celkem minuly. Dnes už jsem asi dost stará na to, abych začala pohádky číst znova... a tak jsem se do světa Narnie konečně odvážila vypravit sama...
Knížky jsem četla chronologicky, podle roků vydaní. Co se mi líbí je fakt, že pokud chceme, najdeme ve všech knihách přesah náboženský či filozofický. Pokud nechceme, ať jsou pouze příběhem dětí v kouzelné zemi.
Tenhle díl patří k mým nejoblíbenějším. Líbí se mi objevování ostrovů na nichž čeká pokaždé nové dobrodružství a jiná výzva. Z původní čtveřice hlavních postav nám zbývá už jen Lucinka s Edmundem, což mě velmi mrzelo, ale i na Eustace si holt člověk zvykne.
Tak tady jsem se opravdu nechytla. I když jsem se snažila, prostě mě příběh tolik nebavil, protože vlastně nebyl jeden, ale několik opravdu kraťoučkých dobrodružství, ve kterých byli hrdinové se vším moc rychle hotoví a měli až obří štěstí na hodné lidi.
Forma textu se nijak zásadně nemění, takže si užíváme příjemnou dětskou knihu. Princ Kaspian měl tedy na můj vkus v této knize až moc pubertálních výlevů, vzhledem k tomu, jak se choval v díle předchozím.
Knihu jsem poslouchala jako audio namluvené panem Táborských, bez kterého už si sérii nedokážu ani představit. Příběh jsem kdysi četla a poslech je opravdu fajn zpestření, když nestíháte mít v ruce fyzickou knihu.
Další nostalgický návrat do světa Narnie. Pro mě zase čteno v pořadí dle časové osy namísto pořadí v kterém byli knihy napsány. Platba Jitřního poutníka za mě patří k těm poutavějším příběhům z Narnie, kde je děj poměrně svižnější a zápletka o něco zajímavější. Stále mě udivuje jak jinak nyní příběh vidím oproti svému prvnímu čtení v dětství. Autor si drží svou úroveň a kniha je napsána čtivě. Na textu je znát, že je určen pro mladší čtenáře, ale přesto stále umí zaujmout i ty starší.
Jitřní poutník byl pro mne lepší průměr. Takový Kaspian + Kůň a jeho chlapec mne bavili více, ale ani tohle nebylo vůbec špatné. Opět fajn zápletka, trochu tajemna, nějaká akce tu byla také... ale trochu mne tu iritovaly dvě určité postavy, které mi ten dojem z knihy kazily. Ale tak stane se, že člověku někteří hrdinové nesednou...
Znovu uvádím, že je třeba počítat s jednodušším stylem psaní, ale ani u tohoto dílu mi to nepřipadalo nějak rušivé...
Knihu jsem opět poslouchala jako audio, opět namluvil skvělý Miroslav Táborský. Mám vždycky radost, když jednu sérii nechají namluvit tím samým interpretem. Mám to pak s tím člověkem vždy spojené. A pan Táborský byl v tomto ohledu prostě dobrá volba.
Kvůli Čtenářské výzvě jsem se zase vrátila zpátky do dětství, ke své nejoblíbenější knižní sérii. Teď na mně příběhy dětí Pevensových samozřejmě působí úplně jinak, ale je to tak krásné, když na vás opět dýchne ta známá atmosféra narnijského království.
Děkuji za připomenutí.
Jako audiokniha se mi moc líbila, jinak jako čtení před spaním se mi jiné díly líbily víc.
Odysseia v pohádkové verzi, kde se hlavním hrdinům vlastně nic nemůže stát. A i kdyby něco hrozilo, vždy je tady dohled všemocného Aslana, který v případě nutnosti zakročí ve stylu "deus ex machina". Samotný příběh už bohužel není tolik vtipný, spíše jde o jakýsi roa..., ehm, boat trip plný tajemných ostrovů, kouzel, divotvorných tvorů a námořnická cti. A i když je v celém příběhu jednotící prvek - pouť za pěti ztracenými pány - chybí nějaký hlavní protivník a vývoj příběhu. I závěr je tak jen velmi zvláštním - až ad absurdum - na sílu ukončením celého putování.
Tenhle díl se mi zatím líbil nejvíce. Bavilo mě objevování nových magických ostrovů i samotná plavba na konec světa. Ocenila jsem i kresbu a popis Jitřního poutníka. Stejně jako ve filmech i v prvních třech knichách je má oblíbená postava Lucka, ale nevím jestli ji ještě někdy uvidím. Akorát musím uznat, že film a kniha jsou úplně o něčem jiném. Také k filmu Plavba Jitřního poutníka nemám takový vztah jako k prvním dvěma filmům, protože mě v dětství jaksi minul a poprvé jsem ho viděla asi před dvěma měsíci.
Teď si ale od Narnie dávám pauzu, protože musím čekat, až budou v knihovně dostupné další díly.
Plavba Jitřního poutníka má spád, ale celkově mě neoslovila tak jako předchozí knihy ze série. Tím však nechci říci, že se jedná o špatnou knihu, naopak, jen oproti vysoce nastavené laťce v předchozích dílech zde došlo k drobnému poklesu kvality a osud Jitřního poutníka a jeho posádky pro mě nebyl až tak zajímavý jako postav v předchozích knihách ze série. I přes uvedenou kritiku se však stále jedná o velmi kvalitní fantasy a určitě tuto sérii absolvuji s C. S. Lewisem celou.
(SPOILER)
Tohle je můj oblíbený díl. Připadá mi ze všech tří, kde jsou Pevensiovi nejvíc nabitý dobrodružstvím.
Jako malá jsem vždycky nejvíc zbožňovala Lucinku, ale čím jsem starší, tím více dokážu docenit postavu Eustace, který je opravdu skvělý! Věta, kterou celá kniha začíná: "Byl jednou jeden chlapec, a ten se jmenoval Eustace Clarence Scrubb, a skoro si to zasloužil." Už totiž na konci neplatí. Eustace projde podobnou změnou, jako dříve Edmund.
Štítky knihy
přátelství děti křesťanství zfilmováno dobrodružství rozhlasové zpracování fantasy mluvící zvířataAutorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
V tomto díle samotná Narnie nemá žádnou roli. Díky plavbě Kaspiána se člověk seznámí s okolním světem a neprobádanými ostrovy a trochu fungování světa. Je to hlavně dobrodružný příběh v klasickém duchu série. Vyprávění se opět velmi pěkně poslouchalo. Má v sobě tak trochu předzvěst konce série. I když je to vydáním třetí díl, dějově spadá až do druhé poloviny série.