Agent 6
Tom Rob Smith
Lev Děmidov série
< 3. díl
Lev Děmidov, hlavní postava kriminálních bestsellerů Dítě číslo 44 a Utajovaný projev, už není členem moskevské tajné policie. Poté co byly jeho žena Raisa a dcery Zoja a Jelena zařazeny do delegace nazvané Mezinárodní mírové turné studentstva a vyslány do Spojených států, však znejistí. A právem: bez možnosti jakkoli zasáhnout sleduje, jak politická mašinerie šedesátých let nemilosrdně zničí jeho rodinu. Lev však není z těch, kdo se s tím smíří. Na vlastní pěst se vydává po stopách člověka, který ví, co se v New Yorku té tragické noci odehrálo. Člověka označovaného jako Agent 6.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Agent 6, 2011
více info...
Přidat komentář
Líbilo se mi to nejméně, asi moc smutné, ponuré. Vadilo mi dlouhé přeskakování v čase (o 8 let později...). Ano, líbila se mi část v Afganistánu (nevěděla jsem, že tam SSSR také "působil"), líbila se mi Raisa v NY, ale to propojení, jsem nějak nechápala, nechápala jsem oč v tom přípěhu vlastně běží. První dva díly super!!!, tento mě moc nebral a chvílema jsem se mu nutit to číst...
Poslední díl trilogie, se mi určitě líbil víc než druhý. Sice častokrát poskakuje v čase a chvilku to trvá, než se zorientujete, ale celkově všechno dává smysl do posledního puntíku. Nemyslela jsem si, že se mi bude líbit pasáž v Afgánistánu, nakonec mě bavila asi nejvíc. Akorát maličko Smithovi vyčítám ten konec-nekonec.
Třetí díl se mi určitě líbil víc než díl druhý, avšak jedničku nedokázal předčit. Myslela jsem si, že mě pasáž z Afgánistánu nebude bavit, a překvapivě mě bavila z celé knihy nejvíc. Lev už je starší, pomalejší, ale pořád držák. Konec - nekonec, tak sbohem Děmidove!
Pochybuji o své soudnosti, jestliže dávám knize čtyři hvězdičky. Nevím totiž proč a čím mě ten příběh zaujal. Jen takový vnitřní neurčitý pocit. Rozum mi říká, že celý děj i zápletka jsou slabé, spíše psychologické, chybí efektní rozuzlení. Ale nějaký podvědomý hlas mi napovídá, že je v té knize něco víc. Lev Stěpanovič Děmidov je tragická postava. Studená válka v šedesátých letech, lživá ideologická propaganda, tajné služby schopné zničit životy lidí, manipulace mladých idealistů a veřejného mínění, zahraniční invaze - a jedno zda v Sovětském svazu nebo USA. Tato stejnost praktik na obou stranách bylo něco nového, zarážejícího. Je v tom příběhu plátno plné barvitosti, pocitů, obrazů, bezmoci, myšlenek, které jakoby byly překresleny a překryty vlastním napínavým, dobrodružným osudem bývalého agenta KGB, který má jediné přání - zjistit, co se stalo tenkrát v New Yorku...
Stejně tak jako v předchozích dílech i tady mi vadí spousta nehorázných historických chyb. Pokud autor chce zasadit děj knihy do minulých let jakékoliv země (a myslím Rusko, USA, Maďarsko nebo Afghánistán), pak je nutností vycházet z faktů, nikoliv se vézt na aktuálně populární vlně. Knihy jsou tak plné nelogičností .Mrzí mě, že je nedohledatelný podrobnější životopis autora a prameny, ze kterých čerpal.
Skvělá knížka, tak jako obě předchozí.
Tom Rob Smith prostě umí psát. Nikdy by mě nenapadlo , že takové téma, Rusko v období 60tých let , by mě vůbec mohlo bavit. Ale kniha je skvěle napsaná , velice čtivě , velmi napínavě. Rozhodně za sebe doporučuji přečíst si všechny 3 knížky postupně. Je překvapivé jak je každá knížka napsaná, jak se v každé knížce propracovává to, co bylo v prvních dvou jen trochu popsáno , ale zdálo se, že to stačí. A přesto sem nadšená , když zjišťuji, že se mi rozkrývá do větších podrobností například zamilování se Lva do Raisy až v tomto díle.
No prostě nemůžu než chválit Pana Spisovatele!
Jsem prostě ze všech 3 knih nadšená jak dlouho už sem nebyla. Určitě bych litovala, kdybych si je nepřečetla všechny a myslím, že je to několik z mála knížek,které si ráda přečtu vícekrát. Opravdu mě knížky dostaly,mají co říct a ještě jsou napínavé, čtivé. konec každé knížky je uzavřený. Hodně sem je prožívala. Doporučuji rozhodně ženám i mužům. Detektivka to není, ale nedokáži žánr zařadit.
Plně se shoduji s komentářem, který zde napsal Jack Bauer a více lidí tu má komentáře , které se plně shodují s mými pocity . Dlouho sem nic tak dobrého nečetla.
Jsem moc zvědavá na novou knížku Farma.
Nevím jestli se plánují zfilmovat i tyto dva následující díly. Film Dítě číslo 44 se dá s odstupem času a s hodně tolerantním přístupem zhlédnout. Ale bez předchozího přečtení knížky je těžko pochopitelý. Manžel knížky nečte , tak sem mu doporučila film, ale musela sem mu spoustu toho dovysvětlit a úplně nejlepší bylo mu říct obsah knížky.
Agent 6 sice zdaleka nedosahuje hutné a temné atmosféry a opravdové deprese Dítěte č. 44, ale pořád je to velmi slušný thriller. Pravda nechápu, proč ho v knihovně měli v detektivkách - detektivka to rozhodně není.
Můj názor na knihu se neshoduje s některými komentáři níže. Pro mě byl Agent 6 lepší než 2. díl Utajovaný projev. Nicméně 1. díl nepřekonal. Každopádně knihu doporučuji.
Popsané scenérie (Afghánistán) a postavy jsou fajn. Jenže to je asi tak všechno. Autor píše sice hezky, ale bohužel na mě moc dlouze a hlavně zbytečně podrobně. Navíc Dítě i Projev měli alespoň nějaký děj a pocit momentu překvapení, který hnal čtenáře kupředu. Zde to chybělo. Pointa mi byla jasná již v první třetině knihy a kdybych nechtěl vědět, jak to všechno dopadne se Lvem, mé hodnocení by šlo asi ještě níž. Ovšem doufám, že se s Děmidovem neloučíme, a pan Smith vytáhne nějaké eso z rukávu.
Lev Děmidov je ojedinělý hrdina - lidský příslušník KGB, fetující poradce v Afganistánu a zrádce SSSR se v literatuře jaksi nevyskytuje o reálné životě nemluvě. Příběh je rovněž originální a za tím vším je vidět spoustu práce se zdroji. Nenechte si ujít.
Ale jo... když se v tom nebudu moc rýpat, tak jako příběh to není špatný... jsou tam samozřejmě zarážející momenty, ale na odreagování dobrý...
... stále jsem čekala, kdo je ten agent 6. I tento třetí díl se mi líbil, napínavý příběh Lva Děmidova.
Celá trilogie Lva Děmidova je naprosto dokonalá.. Každá kniha je odlišná u této jsem měl pocit jako bych četl dvě knihy, první polovina se odehrává v USA a druhá v Afghánistánu. Nezáleží mi na přesných historických faktech, ale aby kniha pobavila a ani trochu nenudila a tyto tři splnily svůj účel. Trilogii doporučuji hlavně těm, kteří neustále říkají „zlatí komunisti", aby si uvědomili, jaký to byl zrůdný systém. I když takovým prostoduchým lidem je to jedno, ti nic nepochopí a ani takové „blbiny" nebudou číst. Takže všem ostatním čtenářům, kteří mají rádi skvělou napínavou literaturu Lva Děmidova, Raisu , Zoju a Jelenu vřele doporučuji. Už se těším na zfilmování a další autorovy knihy ať jsou očemkoliv.
Končím na straně 105... to fakt nedá!
Už Utajovaný projev byl hrozný, říkala jsem si, že horší to být nemůže, ale spletla jsem se... může. Autorovi zjevně došla šťáva při vymýšlení zápletky v moskevských reáliích a tak to prostě přesunul do NY a my všichni samozřejmě věříme, že by se Raisa mohla stát ředitelkou školy a organizovat zájezd do prohnilé imperialistické země a ještě tam vzít s sebou dcery. Panebože... taková blbost!
A stejně jako kolega v jednom z předcházejících příspěvků nevěřím tomu, že stejný autor, který napsal tuto slátaninu a Utajený projev... to byl také "majsrtštyk"... napsal Dítě číslo 44. Prostě nevěřím!
Štítky knihy
Afghánistán detektivní a krimi romány Rusko 20. století USA (Spojené státy americké) 80. léta 20. století Sovětský svaz studená válkaAutorovy další knížky
2009 | Dítě číslo 44 |
2016 | Farma |
2011 | Utajovaný projev |
2013 | Agent 6 |
2009 | Čas pomsty / Vzpomínáš si? / Dítě číslo 44 / V šachu - zkrácené verze |
Příběh třetí knihy je rozkročen přes tři dlouhá desetiletí, začíná v roce 1950, kdy se Lev seznámil s Raisou, a končí na sklonku roku 1981. Absolvujeme několik mohutných skoků v čase i prostoru, ale vůbec to nevadí, díky tomu kniha neztrácí na dynamice, ve chvíli, kdy je zbytečné detailně popisovat další děj, autor nás přenese o několik dnů nebo i let později a následuje jakési shrnutí. Musím řici, že ač mi postava Lva na začátku trilogie nebyla příliš sympatická, během třetího dílu mi vcelku přirostl k srdci a loučil jsem se s ním velmi těžko. Stejně jako předchozí díly i tato kniha se čte velmi lehce, autorův styl mi prostě sedí, snad jen afghánské období se všemi těmi odbočkami od hlavní dějové linie nemuselo být tak dlouhé, nechápal jsem jeho smysl a marně si lámal hlavu, kam autor celý příběh vlastně směřuje. Ale naprosto logicky se ke konci vše uzavřelo a zaklaplo do sebe. Za ještě jeden díl, na který však nezbývá příliš prostoru, bych se vůbec nezlobil. Celou trilogii, i když se mě samotnému do ní zpočátku vůbec nechtělo, mohu vřele doporučit.