Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242949/mid_dite-cislo-44-93L-242949.jpg
5
2319
2319
Lev Děmidov série
1. díl >
Strhující kriminální příběh s reálným pozadím zasazený do Sovětského svazu 50. let minulého století. Brutální stalinský režim udržuje všechny občany ve strachu a přikazuje jim věřit, že socialistické společnosti se podařilo zcela vymýtit zločinnost. Mrtvý chlapec nalezený u železniční trati v Moskvě proto nemohl být zabit, jak tvrdí jeho příbuzní. Příslušník ministerstva státní bezpečnosti Lev Děmidov splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se společně s manželkou Raisou ocitnou ve vyhnanství na Urale. Zdá se však, že k vraždám dětí dochází i tam… Román Dítě číslo 44 vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Byl přeložen do 36 jazyků, nominován na 17 mezinárodních cen (mj. Man Booker Prize) a ověnčen sedmi z nich. Filmovou verzi – natáčení proběhlo v létě 2013 v Česku – produkoval Ridley Scott, v hlavních rolích se představí Tom Hardy, Gary Oldman a Noomi Rapaceová, známá ztvárněním Lisbeth Salanderové ve švédských adaptacích thrillerů Stiega Larssona.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Child 44, 2008
více info...
Přidat komentář
Zábavná kniha, popisy děsivých reálií Sovětského svazu jsou zajímavé a v rámci detektivek se jedná o vlastně docela originální počin. (Protože kterému detektivovi brání v práci vlastně celý systém, že? Většinou má naopak k dispozici celý Scottland Yard/forenzní oddělení tad. atp.)
Má to ale strašně moc problémů na to, aby se to dalo označit za kvalitní literaturu.
1) Je to v Rusku, ale vůbec to není ruský. Neříkám, že jsem nějakej znalec Ruska, ale ruských knížek jsem přečetla celkem dost, od klasiky až po Metro 2033. A všechny měly společný jistý rysy, jistou atmosféru, styl komunikace mezi lidmi. Když jsem četla Piknik u cesty od Strugackých, který se má odehrávat v Americe, rozhodně to nepůsobilo jako v Americe, ale totálně jako v Rusku. No, a tohle je naopak totálně západní. Autor si možná nastudoval reálie, ale samotné Rusy už moc ne. Úplně tam chybí jakékoli filosofické rozhovory, myšlenky o životě, vyprávění, všichni stroze řeknou jen to nejnutnější. Nikdo nepoužívá jméno po otci, což mi taky přišlo zvláštní, já měla pocit, že se někdy používá pomalu častěji než příjmení.
2) I přes autorovu očividnou snahu být originální (v situacích, které obvykle končí stejně podle šablony, se jeho hrdina zachová přesně naopak), to nakonec zas tak originální není. Lev má stejně jako každý druhý hl. hrdina utajený tragický osud, který na konci vyjde najevo, všechno mu zázračně prochází, všichni mu pomáhají (až na zavilého nepřítele, který je strašně zlý) a čirou náhodou je to právě on, Lev, kdo je v celém příběhu ten nejdůležitější.
3) Nevěrohodný přerod Lva z loajálního straníka na revolucionáře. Na začátku se několikrát opakoval, jak kvůli státu všechno, a o pět minut později po zatknutí náhodného veterináře mu najednou dochází, že je to špatně. Jakoby něco takovýho nedělal předtím už stokrát. Taky mi přijde divný, že o všech těch zvěrstvech, co se děly, věděl. Je jasný, že autor je musel nějak zprostředkovat (no, spíš chtěl, nemusel), ale osobně si myslím, že jeden člověk neměl šanci vědět takové penzum věcí, co se děly, i mimo jeho obor.
Na druhou stranu, líbil se mi ještě třeba ten vývoj vztahu mezi Raisou a Lvem, ne, že by byl věrohodný, ale bylo to milé.
Svým způsobem je to kniha otřesná. Tedy alespoň mnou otřásla určitě. Mnohokrát jsem si říkala: To jsi kapánek, chlape (autore), přehnal! Abych si hned vzápětí uvědomila, že kniha je inspirovaná skutečnými událostmi. Knihy, jako je tato, nebo jako je Bestie Dominika Dána, nemůže člověk číst často, tak maximálně jednu dvě za rok. A navíc by je měl prokládat něčím humorným, třeba Saturninem nebo tak něco, aby nepodlehl depresi.
" Proc tu si pta se jeden vezen druhyho ale chtel sem udat soused za spionaz a rikam si do zitrka je casu dost jenomze on si ten previt privstal a udal me driv nez ja jeho." stary proti komunisticky vtip.
" Ale to je hrozny kdyz svami budu spolupracovat pride tajna sluzba a sebere moji zenu a tchyni a zastreli je ……. ale to by v podstate nebylo vubec hrozny … ano to je vyborny … Ano udelam to " fil is a mad mad world.
Presne na tyhle dva vtiky sem myslel, kdyz sem cetl knizku dite 44. Jenomze to co sem cetl nebyl vtip nybrz syrova realita vsedniho zivota stalinistickeho Ruska. Teror - vlastni zivot, ktery byl stejne jako zivot obecne podrizen potrebam statu. Nejdrsnejsi scena byla ta, kde se Leo domlouva se svymi rodici jestli udat svoji manzelku jakozto spionku a nepritele statu ci ne a kdy Leovy rodice argumentuji s tim,ze 100% udat, ze tim si pomuze a zachrani nejenom sebe ale zaroven je tri zivoty prevazuji jeden. Pritom Leo si je jasne vedom toho, ze udani znamena okamzitou smrt zastrelenim nebo pomalou roky trvajici smrt v nejakem ggulagu. A potom jeste slyest ze jeho manzelka ten jejich rozhovor slysela…….
Knizka se mi velice libyla byla strhujicim zpusobem napsana - cetl sem ji pomalu v kuse ale je nutne - nebo bylo by rozumne pred tim nez ji clovek precte si precist treba souostrovy Gulag od Solzenicina -spousta veci clovek pak vidi preci jenom jinak….
Vůbec jsem se nemohla chytit. A musela jsem ji odložit. Asi veliké očekávání a nebo mi nesedl styl psaní. Je to veliká škoda, protože knizka má velice dobré hodnocení a s těžkým srdcem musím dát jednu hvězdičku.
Pozoruhodná kniha, ktorá ma uchvátila nielen svojim obsahom, ale aj spracovaním.
Kniha Dieťa číslo 44 je viacrozmerné literárne dielo, ktoré je možno vnímať ako spoločenský román, psychologickú drámu alebo aj detektívku.
Rusko v 50. rokoch bolo živnou pôdou na rôznorodé udalostí - bolo to obdobie prenasledovania, strachu, krutostí, nedôvery, zvratov, ale i nádejí a sklamaní, prekvapení alebo intríg, ale predovšetkým krutých a podlých zrád…
Autor toto všetko dômyselne využil a napísal kvalitný román na pozadí reálnych skutočností. Hlavne tento prvok dodal knihe ten najväčší punc kvality.
Román nie je iba dokumentárnym záberom zo života v období stalinizmu a po ňom, ale predovšetkým obsahuje hlavnú detektívnu líniu, pre ktorej spracovanie sa autor motivoval skutočným sériovym vrahom.
Príbeh mal napätie, nejednoznačnosť, pochybnosti, ale hlavne dokonale vyprofilovaného hlavného hrdinu, ktorý sa neustále konfrontoval či už sám so sebou, režimom alebo celým okolím.
Všetky tieto kladné stránky knihy ma nútili ponocovať a čítať.
Nakoniec musím túto knihu iba odporúčiť ako kvalitné "čítaníčko" a už sa teším, že si pozriem aj jej filmovú verziu.
Koupeno z jediného důvodu a to kvůli Andreje Čikatila, kterým je kniha inspirována. Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl psaní. Celkově jsme měla dojem, že tu knihu nedočtu. Ale jsem nyní ráda, že jsem vydržela. Asi v polovině začal být děj konečně poutavý a ke konci už jsem musela jen číst a číst, ať vím jak to dopadne. Těžké čtení a mnohdy až k neuvěření, jak to kdysi všechno bohužel fungovalo.
Pěkné 4 hvězdy, něco by se dalo i vytknout (Neuvěřitelné náhody v poslední minutě a tak trochu neuvěřitelnost Leova "přerodu"). Ale kniha je nejen detektivním příběhem ale i dost děsivou sondou do života v totalitní společnosti, kde důležitější je honění se za špióny než reálný zločin a zajímavé nahlédnutí do toho, jak taková společnost funguje.
Pro mě velmi rozporuplná kniha. Na jednu stranu se vším souhlasím s kap66. Na druhou stranu druhá polovina trochu červená knihovna. Nesrovnávám s fakty, jen mi místy přišly náhody, lehkost s jakou se Lev dostával k důkazům a relativní snadnost útěků velmi nepatřičná. Právě ve srovnání s šíleností té doby.
Odvážím se říct, že je to nejlepší kniha co jsem kdy četla, sice jsem film viděla dřív než četla knihu, ale jediný co mi to změnilo na pohledu bylo, že jsem Lva před sebou viděla jako Toma Hardyho (kterého miluje každý) a Vasilije jsem viděla jako Joela Kinnamana (můj nejoblíbenější herec). Kniha Vás nenechá vydechnout, to co ve filmu nikdo nikdy nezahraje - vnitřní pocity, to dělá tu knihu nad filmem, až tady pochopíte tu křehkost vztahu mezi Raisou a Lvem, až tady pochopíte jak Lev bojuje sám se sebou, jak musí být slepě věrný Stalinovi, jak jedno slovo, jedna věta dokáže zničit Váš život... až tady pochopí člověk, že Stalin byl stejné zlo jako Hitler možná i horší... Děkuju Smithovi za tuhle excelentní četbu, které se zatím nic nevyrovnalo!
Skvělá kniha, přesto nebo právě proto, velmi těžké čtení...srdce se mi mnohokrát málem zastavilo...
Vždycky mě zajímalo, co se děje uvnitř všech těch vyšetřovatelů, mučitelů, tyranů...a tady jsem měla možnost trochu poznat osobnost jednoho z nich. A bylo to hrozně zajímavé, protože existuje tisíc důvodů a každý má ten svůj příběh...a spravedlnost nakonec dohoní každého.
Autor nastudoval literaturu týkající se 50. let v Sovětském svazu a seznámil se s případem vraha a kanibala Čikatila z pozdější doby. Díky tomu prvnímu zachytil atmosféru nedůvěry, podezírání, každodenní nejistoty a obav o život. Vyšetřování vražd dětí (inspirované tím druhým, tedy případem ze 70. - 90. let) zasadil do těchto kulis.
Z komentářů cítím někdy zklamání - mnozí jste ke knize přistoupili jako k literatuře faktu a vyčítali jí nepřesnosti. Na druhou stranu - u mnohých z vás vzbudilo Dítě číslo 44 zájem o dějiny, o kterých třeba moc nevíte; velká autorova zásluha!
Pro mě to byla knížka s dobře zachycenou atmosférou; vymyté mozky, absolutní přijetí nejistoty (dnes jsi to ty, zítra to mohu být já), lidský život bez ceny. Horor s reálným podkladem. Samotné vyšetřování jsem brala celkem s nadsázkou a nechala se napínat. A k té "literatuře faktu" - kdyby se autor držel skutečnosti až do konce, měli byste z toho depresi dodnes; takže konec mu nevyčítám, všichni si někdy přejeme mít pocit, že jsou lidé v jádru dobří a nakonec aspoň něco dobře dopadne... Mně to přišlo jako dobrý pokus o nevšední detektivku.
Kniha je dle očekávání plná reálií z doby Stalinismu, děj odsejpá poměrně svižně. Ale něco mi přesto vadilo, abych dala plný počet hvězd.
Zejména první polovina, popisující odzbrojujícím stylem beznadějné poměry občanů ve stalinském Rusku mě neskutečně nadchla a navnadila jako už se mi dlouho nestalo, stejně jako nastavené nekompromisní jednotlivé postavy a krutost, ale STRAŠNĚ mě sere, že autor v podobném duchu nepokračoval a místo toho vykouzlil do druhé poloviny mrazíkovskou pohádku, kdy se vše zlé v dobré obrátí a snad radši ani nezmiňovat motiv Andreje a rozuzlení celé zápletky v závěru, to je prostě na ránu pěstí, takhle to pohřbít. S hořkostí tedy dávám lehký nadprůměr, protože i přes zmíněné nedostatky, doufám, že ve Smithovi ještě něco zajímavého zůstalo, a dostane od mě další šanci - 75 %
Štítky knihy
stalinismus Rusko zfilmováno politika 50. léta 20. století sérioví vrazi Sovětský svaz KGB státní terorismus podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2009 |  Dítě číslo 44 |
| 2016 |  Farma |
| 2011 | Utajovaný projev |
| 2013 | Agent 6 |
| 2009 | Čas pomsty / Vzpomínáš si? / Dítě číslo 44 / V šachu - zkrácené verze |
Zajimává knížka. Samotný příběh sériového vraha, inspirován skutečným vrahem Andrejem R. Čikatilem, je bezesporu zajímavý, ale myslím, že autor se v knížce snaží spíše přiblížit absurditu poválečného politického zřízení v Sovětském svazu. Kde pod heslem míru vládl strach a propaganda. Kde si nemohl být nikdo ničím jistý a za protistátní činost mohlo být považováno téměř cokoliv pokud se to někomu hodilo.