Leviatan a jiné prózy
Joseph Roth
Povídkový soubor z pera Josepha Rotha obsahuje celkem čtyři na prvním pohled rozdílné povídky: Leviatan (1934), Falešné závaží (1937), Přednosta stanice Fallmerayer (1933) a Legenda o svatém pijanovi (posmrtně, 1939). Avšak přesto se najdou společné rysy, které jednotlivé povídky pojí dohromady. Jejich společným jmenovatelem jsou důvěrně známá prostředí, která Roth popisuje. Ať už se jedná o Paříž, či odlehlá zákoutí Rakousko-Uherské monarchie, jsou tato místa vykreslena s důvěrnou znalostí. Roth velmi působivě popisuje realitu, která je konfrontována s příchodem nového, cizorodého živlu, jenž zcela naruší všední dny hlavních hrdinů. Jejich nový pohled na svět, zapříčiněný vpádem cizorodého prvku, v nich vyvolá nedůvěru vůči zažitému řádu, pravidlům a existenčním jistotám. Hnáni vášní a touhou po něčem novém, exotickém, se hlavní postavy ubírají za svým snem. Po přečtení poslední povídky vzniká v mysli čtenáře ucelený obraz. Jak vyplývá z Rothova pohledu na život v řádu a zákonu, pořádek znamená násilí na jedinci, jeho odosobnění přináší rovněž smrt, ale pomalou a tristní.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1994 , Mladá frontaOriginální název:
Das falsche Gewicht, 1940
více info...
Přidat komentář
Joseph Roth je pro mě takový polozapomenutý literární drahokam. Hned u první povídky Leviatan jsem si nemohl nevzpomenout na jinou Rothovu knihu, a to Antikrist, míchat pravdu se lží vždy skončí tak, že zůstane už jen ta lež, a ve falši se těžko žije. Druhá delší povídka, no spíše novela, byla zajímavá exkurze do duše dalšího typického "hrdiny" Rothových próz. Někdy i na konci šikmé cesty čeká překvapení. Třetí próza byla pro mě asi nejzajímavější, příběh přednosty stanice, který se zblázní do šlechtičny až tak, že ho napadne, že by válka nemusela přece nikdy skončit, aby si mohl odskakovat na statek šlechtičny, jak zvrhlé smýšlení. Poslední povídku jsem kdysi četl v krásném vydání od nakladatelství Petrkov, a jelikož jsem už tehdy ji velmi cenil a zapsal do paměti, necítil jsem, že už je opět čas znovu povídku číst. Paradoxně možná nejznámější dílko i v rámci tohoto výběru povídek jsem proto vynechal. Ale ze svých vzpomínek mohu jen doporučit, možná víc než kdy jindy v tomto předvánočním čase.
(SPOILER)
Soubor povídek s hlavním motivem postav, ocitajících se v situacích, kdy se jejich doposavadní (často přehledný a spořádaný, až nalinkovaný) život velmi radikálně proměňuje a nabývá zcela odlišných podob. Dalším společným prvkem povídek je hledání vlastní identity a víry, tváří v tvář všem osobním slabostem a pochybení. Hrdinové povídek jsou konfrontováni s něčím novým, neznámým a dosud nepoznaným (a navýsost přitažlivým) pročež opouští svoji doposavadní zajištěnou existenci - hledají tedy svoji možnou duchovní spásu. Děj povídek se odehrává v autorově rodném Haliči a v Paříži, kde Roth prožil závěr svého krátkého a pohnutého života.
Leviatan
Příběh vesnického židovského obchodníka s korály Nissena Piczenika. Jeho obchodní úspěch a oblíbenost v širokém okolí jsou ovšem v kontrastu s postupně rostoucí vnitřní nespokojeností (nešťastné manželství a především touha poznat a porozumět světu moří a oceánů jako místa, která jsou místem původu korálů a také domovem Leviatana, bájné starozákonní mořské nestvůry). Vlivem několika situací (setkání s námořníkem, který pochází ze sousedství, návštěva Oděsy a jejího přístavu, nástup obchodní konkurence - obchodníka s umělými korály) a sílící touhy po životní změně, doprovázenou krachem obchodu a odlivu všech zákazníků a následném úmrtí manželky, se Nissen rozhoduje navždy opustit svoji rodnou vesnici a vystěhovat se do Kanady. Parník, kterým se plaví, se však potápí a Nissen umírá situace je vykreslena jako návrat k něčemu, co bylo hlavnímu hrdinovy zdánlivě vzdálené, ale přece tak blízké a přirozené - návrat k sobě samému a své duchovní podstatě. Povídka je parafrází na starozákonní legendu o Leviatanovi, strážci všech moří.
Falešné závaží
Státní cejchovní úředník Eibenschütz, rodák z Mikulova, je po dvaceti letech vojenské služby přeložen do Haliče k ruské hranici kontrolovat obchod. Svojí služební nesmlouvavostí si brzy v kraji pašeráků a nepoctivých obchodníků udělá řadu nepřátel. Postupem času se ovšem vlivem několika zásadních událostí (nevěra manželky, zatčení a odsouzení místního mocného zločince Jadlovkera a úřední správa jeho hostince a především milostné vzplanutí k milence Jadlovkera, cikánce Eufemii) stává z Eibenschütze postupně alkoholik, který ztrácí chuť žít. Navíc propukne v kraji epidemie cholery, na kterou umírá i manželka hlavního hrdiny a její dítě. Vlivem nesrovnalostí počas epidemie se Jadlovker dostává na svobodu a s pomocí svého kumpána Kapturaka osnuje vraždu Eibenschütze. Po jejím vykonání upadá mezi lidmi velmi neoblíbený úředník Eibenschütz rychle v zapomění.
Fallmerayer
Přednosta c.k. Jižní dráhy Fallmerayer se v předvečer první světové války při řešení železniční nehody seznámí s ruskou šlechtičnou, do které se zamiluje. V touze po ženě se přihlásí jako dobrovolník do války a ocitne se po určitých peripetiích na Ukrajině. Zde se, koncem války, opět shodou náhod setkává s hraběnkou Walevskou a stane se jejím milencem. Podaří se jim únik přes Istanbul do západní Evropy, kde začínají nový život a zplodí dítě. Obratem v tomto novém začátku je ovšem návrat manžela hraběnky, kterému se podařilo uniknout bolševické revoluci. V ten okamžik Fallmerayer svoji milenku opouští.
Legenda o svatém pijanovi
Poslední Rothova povídka, napsaná krátce před jeho předčasnou smrtí. Slezský rodák Andreas se po době, kdy se živil jako horník v Quebecu a po odpykání trestu za vraždu, ocitá jako žebrák a alkoholik v Paříži. Jednoho dne se setká s člověkem, který mu daruje dvě stě franků s tím, že je má vrátit, až bude mít na splátku, do kostela panny Marie batignolleské. Následuje šňůra podivuhodných setkání (s ženou, kvůli které se ocitl ve vězení, s bývalým spolužákem - známým fotbalistou, kamarádem z dolů) a další zázraky v podobě nabytí dalších peněz. Slib splatit půjčených dvě stě franků však zůstává (i přes několik neúspěšných pokusů) nenaplněn. Při posledním pokusu dostát svému slibu Andreas umírá.
Výborná je především povídka Fallmerayer, která má náhlý, ale vlastně logický i když překvapivý konec. Jedna z nejlepších prací autora. Závěrečná Legenda je svým způsobem takovou labutí písní za člověkem, který se nedokázal smířit s nastalými podmínkami, a tak se v tom životě tak nějak plácá, což asi i odráží autorův bezprizorní život v posledních letech. Doporučuji.
"Cítil se nejistě. Velmi nejistě. Občas si už nepřipadal jako člověk, ale spíš jako dům, a dokázal si představit, že se jako dům nebo zeď brzy sesype: něco v něm pukalo a drolilo se, jen tak tak se ještě držel na nohou. Otřásal se, celý dům se otřásal, otřásala se i židle, na niž si sedl, aby posnídal."
Pocity pana cejchmistra z "Falešného závaží" by se daly snadno vztáhnout i na další hrdiny tohoto povídkového souboru. Jejich životní zvraty jsou spíš symptomem než příčinou onoho "otřásání", proto v nich nemohou najít nové východisko.
Autorovy další knížky
1974 | Pochod Radeckého |
1969 | Kapucínská krypta |
1934 | Job |
2011 | Legenda o svatém pijanovi |
2011 | Filiálka pekla na zemi |
Hluboká sonda do lidské duše, až mě z toho občas jímal strach - jakoby to psal čaroděj.