Lhostejní
Alberto Moravia (p)
Morální rozklad společnosti ilustruje na příběhu ovdovělé ženy, jejích dvou dospělých dětí, jejího milence a přítelkyně. Matka zápasí o milence sdcerou, která se mu oddává v očekávání nového života, syn chce ztrestat sestru i jejího svůdce, ale rezignuje, je lhostejný a přece se nepřestává trápit. Všichni jsou poznamenáni lhostejností k životu, lidem i sobě samým, jsounuceni hrát komedii, groteskní a žalostnou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1933 , Rudolf Škeřík , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
Gli indifferenti, 1929
více info...
Přidat komentář
Lhostejní jsou příběhem úzké skupinky lidí, jimž je vlastní osud lhostejný, a proro tato kniha má všechny předpoklady být neskonale nudná. Nakolik by také mohl být poutavý a zajímavý příběh lidí žijících celý život v přetvářce s maskami na obličejích, kteří nikdy nejednají spontáně, nýbrž vždy promyšleně, lidí, kteří se neřídí nikdy svým citem, nýbrž vždy kalkulují, lidí stejně tak povrchních jako marnivých, lidí žijících pouze pletichařením a intrikami, jak by mohl takový příběh zaujmout čtenáře tak, aby právě jemu nezůstal příběh této knihy lhostejný? Pouze tak dokonalým popisem a empatií,kterou zde Moravia předvedl. Jediná chyba tohoto románu je ta, že Moravia jakoby vytrhl z grafu příběhu pouze dějovou přímku bez zlomů, bez nerovností a zapomněl na nějaké dějové zvrtay, ba i konec grafu padající strmě dolů, nebo rostoucí opačným směrem zůstává přímkou a kniha jaksi ani nijak nekončí, takhle by Moravia mohl pokračovat ve vyprávění do nekonečna a dalo by se to číst, to je jisté, ale brzy by to určitě omrzelo.
Jeden z nejslavnějších italských spisovatelů Alberto Moravia (1907–1990) se proslavil hned svým prvním románem Lhostejní (Gli indifferenti, 1929), který začal psát v 18 letech a vydal ho, když mu bylo 21. A ačkoli pak napsal takové slavné romány jako Římanka, Horalka, Konformista, Pohrdání či Nuda nebo cyklus Římské povídky, podle některých kritiků svoji prvotinu už nepřekonal. Každopádně napsal nebývale vyzrálý psychologický román, v němž vytyčil základní témata, která prolínají celou jeho tvorbou: neschopnost člověka (nejčastěji dobře situovaného intelektuála) nalézt smysl existence, vést "normální" život a vytvořit upřímný "autentický" milostný vztah, vymanit se z lhostejnosti a nudy, začít "nový život". Přízeň čtenářů i kritiky provázela v případě Lhostejných ale nepřízeň fašistického režimu pro příliš pochmurné vylíčení tehdejší atmosféry. Fašistická cenzura román dokonce posléze zakázala jako nemravný, škarohlídský a nerealistický. Moraviův záměr hodit svůj román společnosti do tváře jako políček se vydařil... Já jsem se k Lhostejným vrátil po mnoha letech, poprvé jsem je četl v červenci 1993.
Komorní drama líčí morální úpadek jedné římské měšťanské rodiny. Odehrává se během několika podzimních dní a vystačí si s pouhými pěti postavami. Mariagrazia je vdova, žije ve velké vile v dobré čtvrti a již 15 let má milence Leona Merumeciho, který rodinu drží v šachu tím, že je mu zadlužena. Leo chce vilu prodat, aby rodina splatila dluh. Stárnoucí a žárlivé milenky se dávno nabažil a jeho zrak se obrací k milenčině dceři Karle, která právě slaví 24. narozeniny. Karle není poměr či dokonce sňatek s Leonem proti mysli. Její mladší bratr Michal vše lhostejně pozoruje. Po Michalovi touží matčina přítelkyně Líza, dávná Leonova milenka. Tento vztahový propletenec rychle spěje k tragikomickému finále, když Michal cítí, že by měl přece jen něco udělat v zájmu rodiny a proti cynickému Leonovi, jímž pohrdá...
Román byl třikrát zfilmován, já jsem kdysi viděl televizní adaptaci režiséra Maura Bologniniho z roku 1988 s hudbou Ennia Morriconeho a hvězdným obsazením: Liv Ullmann, Peter Fonda, Sophie Ward, Laura Antonelli.