Liána smrti
Jarmila Loukotková
Dobrodružný román odehrávající se v pralesích Amazonky. Český cestovatel a vědec profesor Cobar se při cestě za Indiány do amazonského pralesa dostává do složité a rafinované pavoučí sítě. Netuší, že rostlina ayahuaska, kterou má na přání jednoho ze svých mecenášů hledat, ho bude stát málem život. Tajemná liána smrti totiž může být zázračným lékem, ale také vražedným jedem, a tak se o ni vede nemilosrdný boj. Populární autorka historických románů v tomto autenticky vzrušujícím příběhu z nedávné minulosti čerpá z odkazu svého otce, proslulého amerikanisty a etnografa Čestmíra Linharta.... celý text
Přidat komentář
Dobrodružství z Jižní Ameriky o hledání léčivých rostlin a zkoumání života původních obyvatel se m líbilo. Příběh obsahuje všechny náležitosti této literatury – zlé bělochy, hodné Indiány, záhadné vraždy, nelítostné boje a krásné ženy. Přestože je to dost známé téma s očekávaným koncem, není to marné.
Četla jsem vydání z osmašedesátého a bavilo mě to mnohem víc, než leckterý současný bestseller. Pár slovy se postavy přímo zhmotňovaly. Don Ramon mluvil přerývavě, připomínal mi Mao Ce-tunga, a čím více těch jeho pomlček jsem přečetla, tím mi byl protivnější a odpornější.
Kniha mne velice mile překvapila. Četla jsem ji sice dávno a v rámci povinné četby, ale příběh je opravdu napínavý a nevadí mi ani, že je zasazen do exotického prostředí.
Nádherný dobrodružný příběh pro mládež, který je zasazen do reálného prostředí a kde neteče krev proudem. Knihu jsem s odstupem let četl několikrát a stále pro mně neztratila kouzlo.
Dobrodružná próza ze současnosti, odehrávající se v exotických končinách, to by asi stálo v obecné charakteristice. Nu, Loukotková patří léta mezi mé favoritky a Liána smrti byla už jedna z posledních jejích knih, co jsem četl. Snad právě proto jsem se v závěrečné třetině nutil (nudil?), abych to vůbec dorazil, neboť autorčin naléhavý, jazykově květnatý a dialogově peprný styl důvěrně znám, a s hnacím motorem dobrodružné expedice (ano, liána smrti, kdo by to byl řekl) se moc nenamáhala. Čili nic nového pod sluncem, ledaže tohle žhnulo dusně tropicky. 31/15
Liána smrti paní Loukotkové je jakýmsi vybočením z její tvorby. Jde o dobrodružnou novelu pro mládež, sice s českým vědcem jako s ústřední postavou , ale zasazenou a odehrávající se v prostředí jihoamerických pralesů v horní části Amazonie. Jde o klasickou dobrodružnou knihu, na rozdíl od dřívějších autorčiných románů (zejména Spartaka) nezatíženou ideologickou tendenčností, která se velmi dobře čte a přitom si zachovává autorčinu "lehkou a vypsanou ruku" a i na poměrně malém prostoru dokáže dokonale popsat jak svoje postavy, tak i "amazonské reálie" - je poznat, že je z rodiny amerikanisty, etnografa a lingvisty.
Přestože od 1. vydání uběhlo více jak půl století (během té doby vyšlo 4 - 5 vydání), kniha neztratila svoji schopnost pobavit čtenáře - jako ostatně celá řada knih jiných autorů podstatně starších (mám na mysli knihy pro mládež, nikoliv klasiku, u které je to tak jaksi samozřejmé, že vycházejí v nových vydáních i po staletích). Ono totiž až tak moc nezáleží na tom, kdy byla kniha napsaná, ale spíš na tom, jak je napsaná. A tahle je napsaná docela dobře - i když to není žádný krvák. A to prosím Loukotková neabsolvovala žádný kurz tvůrčího psaní(!!!).
Jediné, co mohu knize vytknout, je zařazení milostné písně v indiánském nářečí bez uvedení původu a druhu (asi kečua - znám ale jen slova kokain a kondor a tím moje znalosti kečuy končí), možná je to ale jen autorčina invence. Netuším a tak přidám ukázku překladu (?) :
Kam prchla líc tvá kvetoucí,
před níž samy hvězdy bledly?
Kde je tvůj zrak jiskrný,
podobný jitřence jasně skvoucí?
A přidám ještě malou akční:
Vešel do Stožáru. Aniž se rozhlédl zaplněnou jídelnou, přistoupil k nálevnímu pultu a bez úvodu zasadil Antoniovi ránu zprava.
"Jsem přítel Luíse Mitamóna," dodal na vysvětlenou a zasadil mu druhou ránu zleva.
Pak rozvážně odešel.
To, že byla kniha napsáno v těch a těch letech automaticky znamená, že byla špatná? Asi jsem to moc nepochopila...
Do textu jsem pouze nahlédl. Je na něm zjevné, že byl napsán koncem 60. či začátkem 70. let 20. století. Proto se dost divím, že ho ještě někdo vydal v roce 2006.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Kniha je svižná, děj odsýpá, občas se najde i vtip. Od autorky jsem četla jen historické romány a nepovedenou knihu Lhůta prošla. Liána mě velmi mile překvapila.