Líbali jsme se
David Levithan
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/287262/mid_libali-jsme-se-CGP-287262.jpg
4
366
366
Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě. Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky. David Levithan je autorem mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Dále pak knihami Nick a Norah: až do ochraptění a Dash & Lily – Kniha přání, které napsal společně s Rachel Cohnovou.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno:
2015
,
CooBoo
Originální název:
Two Boys Kissing, 2013
více info...
Přidat komentář
Do knihy se mi vůbec nechtělo, poté co jsem zjistila, jakým zvláštním stylem je psaná. Po čtyrech letech co mi ležela v knihovně, jsem doslova šla kolem, náhodně jí otevřela, začetla se a už jí nezavřela. Kniha předčila má očekávání, především mnoha svými myšlenkami a poselstvími.
Knížka se mi trefila do vkusu. Některé pasáže jsem si i založila abych se k nim mohla kdykoli vrátit. Pokud se zajímáte o LGBT tématiku, tahle knížka je podle mě povinnou četbou!
Hmm... nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem čekala.
Chci říct, když jsem knihu rozečetla, trpěla jsem. Fakt se mi protivil styl vyprávění a teatrálnost autora, často až přehnaná. Už dříve jsem se spálila s Willem Graysonem, který mě absolutně nebavil, ale tam mi Levithan přišel jako ten lepší z autorů. Tak jsem dala šanci tomuto...
Nakonec jsem se docela začetla, ale přesto se nad mými pocity z knihy vznáší jakýsi temný stín. Zvykla jsem si na autorův styl psaní a chvílemi se mi až i líbil, oblíbila jsem si snad všechny postavy, přetékání příběhů jeden do druhého a zase zpátky bylo velice povedené. Ale ten vypravěčský hlas. Ten to kazil. "My." "My, co se na to všechno díváme zvrchu." "My, co jsme tohle nemohli zažít." "My, co jsme zažili něco jiného. Vy byste měli být vděční." My přehnaně dramatičtí a až otravně příliš sentimentální. To mi kazilo ten celkový dojem, a fakt hodně, už od začátku.
Jak tady už někdo psal, vycházel z toho pocit, jakoby AIDS byla jen nemocí gayů a jakoby být gay zpravidla znamenalo mít AIDS.
Nevím, no. Co jsem tak vypozorovala, je to buď a nebo. Buď toho autora zbožňujete, nebo nedáváte. Pokud jste už dříve četli něco od něj a nelíbilo se vám to, tohle se vám taky líbit nebude. A naopak. A pokud je tohle vaše prvotina od něj, zkuste to. Sto lidí, sto chutí. Uvidíte.
Líbilo se mi prolínání příběhů. Problematika LGBT zachycená vcelku vkusně a bez přikrášlování - přesně tak, jak ji teenageři prožívají.
Místy mi velmi nevyhovoval autorův styl psaní, ale dalo se na to zvyknout.
Doporučuji přečíst těm, kteří se do LGBT chtějí ponořit a pochopit pocity lidí, jež tímto žijí, s tímto žijí.
Tohle je úžasná knížka. Možná že vypravěč je neobvyklý a tak se forma malinko nepovedla, ale obsah je naproto úžasný. Otevře oči lidem kteří je chtějí otevřít. Pro ostatní ale nemá cenu. Člověk zde nahlédne jak na problematiku xenofobní společnosti tak na krásné příběhy gayů. A navíc knížka nabízí poselství, že by se člověk nikdy neměl vzdávat a skoro vždy tu pro něj někdo je. Rozhodně si to přečtěte. Stojí to za to! :)
Nádherná kniha, která mě přivedla na spoustu zajímavých myšlenek. Líbilo se mi, že příběhy postav byly pouhým závojem, zatímco skutečný příběh se odehrával pod ním.
Tak tohle bylo něco neskutečnýho. Nejsem úplně cílová skupina, je mi už přes dvacet, ale takovou autentickou pecku jsem dlouho nečetla, David je geniální! Ten úspornej styl, bez zbytečný omáčky, všechno na plnou hubu, nebojí se sprostejch slov ani filosofickejch myšlenek, všechno odsejpá, skvěle se to čte, no prostě jedna báseň. A to téma, ah. Nebylo to vůbec přeslazený jako třeba lgbt Muffin a čaj, podtrhla jsem si tam snad dvacet citátů, David mi mluví z duše, ze srdce, popisuje přesně, jednoduše. Občas jsem slzela, občas se smála, ale nejdůležitější je, že tahle literatura člověku dá hodně, hodně moc, pokud je naladěnej na přijímání. David píše ojediněle a dokonale mi padnul do noty.
Doporučuju!
Inu, byt na holky, asi by me knizka zasahla vic, verim, ze pro LGBT komunitu je to jiste uzitecne cteni plne podpory. Me vsak nijak extra nezaujala. Ano, ukazuje slozitosti spojene s tim byt gay (ano, jeste dnes v 21. stoleti to spousta lidi bere jako udesnou vec, nechapu), ale jinak je to celkem o nicem. Gay komunite fandim, na dvou libajicich se klucich mi neprijde nic spatneho, zaroven vim, jake predsudky spolecnost ma, takze knizka mi neprinesla nic noveho.
Kniha se mi příliš nelíbila a je pro mě trochu záhadou, jakto, že má mezi lidmi takový úspěch. Příběhy mě příliš neoslovily, ale hlavně mi vadilo to, jak autor bere za automatické, že AIDS je chorobou (snad jedině) gayů a tak nějak k jejich životům a vztahům prostě patří. Tak to přeci není a nikdy nebylo... Je to skoro jako kdyby srovnával homosexuály s feťáky. AIDS je přeci otázkou především promiskuity. Rozhodně bych tuto knihu nedoporučila číst mladistvým, kterým takové věci nejsou zcela jasné. Pokud tedy nechceme, aby si mysleli, že být gay znamená mít AIDS a hledat partnery na erotických seznamkách.
Autor psal knihu neobvyklým stylem a to, že to bylo napsané z pohledu "my". A to se mi líbilo. Ale se zpracováním mám problém jiný.
Nejdříve mi vadilo, že to nebylo napsané v kapitolách. Někomu, kdo je perfekcionista, by to mohlo vadit. Ale později už jsem to tak nějak nevnímala a soustředila jsem se na děj. Moje poprvé s LGBT tématikou odstartovala kniha Muffin a čaj, která mě neskutečně bavila. Hlavní postavy a jejich linky:
Cooper:
I když někteří píší, že by tam linka o Cooperovi vůbec nemusela být, já měla opačný pocit. Dobře, jeho linka nebyla dvakrát zábavná ani pozitivní, ale pořád měla něco do sebe.
Harry a Craig:
Jelikož je tahle kniha postavena na jejich lince, bylo by asi blbé, kdyby to bylo špatné a nikomu se to nelíbilo. Mně se tahle linka neskutečně líbila. Fandila jsem jim. (jak v tom, aby překonali ten rekord, ale hlavně, aby se k sobě vrátili :(). Prostě zamilovanost :3 Miláčci moji.
Avery a Ryan:
Nevím co jiného napsat, že se mi to líbilo. Prostě modrovlasý a růžovovlasý kluk. :3
Tariq:
Jelikož tam toho nebylo z Tariqovy linky moc, tak bohužel nemohu posoudit :/ Ale jinak mi Tariq přijde jako sympatický kluk.
Neil a Peter:
ÁÁÁCH... Shipuju Neila s Peterem :3
Ke knize se skvěle hodí, jak je psána z pohledu "my", všechny postavy jsou originální a jedinečné. Tuhle knihu bych nejradši dal do škol jako povinnou četbu. Ukazuje, jak to doopravdy chodí, když je někdo gay.
Z téhle knížky mám hodně smíšené pocity a nevím co si o tom mám myslet. Knížka se mi ze začátku vůbec nelíbila a můj názor se po dočtení knihy moc nezměnil. Bylo tam příliš moc postav, plno dějů a to mi přišlo trošku zbytečné. Chvilkama jsem se v těch postavách ztrácela. Nemůžu ani říct, že jsem si nějakou postavu oblíbila. Na knížku jsem četla plno pozitivních ohlasů a tak jsem se na ní těšila, ale nakonec je kniha pro mě zklamáním.
Kniha se četla dobře a rychle. Ale já jsem z knihy zklamaná. Čekala jsem něco víc.
Problematika LGBT je mi vzdálená a proto jsem se nedokázala moc vcítit do postav. Knížka je ale psaná zvláštním stylem, který určitě vybízí k zamyšlení.
Mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu, než nám obálka ukazuje. Ačkoliv styl psaní autora mi moc nesedí, tak k této knize nemám jedinou výtku. Je plná emocí a myšlenek a mrzí mě, že jsem se musela přemlouvat k jejím přečtení. Kdybych patřilo do LGBT komunity určitě bych si z ní, ale dokázala vzít ještě mnohem více. Tuhle knihu bych nedoporučila zdaleka jen náctiletým, ale snad všem ať alespoň trochu obohatí svou mysl.
Tak mám pocit, že jsem četla snad jinou knihu než někteří tady. Mně styl psaní Levithana prostě sedne, vůbec jsem se v tom neztrácela, ba naopak tomu ten jeho styl přidává originálnost a takovou lehkost. Psaní z pohledu "my" tomu prostě sedí a mně se to hrozně líbí. Bavilo mě to, přečetla jsem celou knížku za jedno odpoledne. I přeskakování mezi jednotlivými příběhy je skvělé, protože autor tím podle mě ukazuje, čím jsou si ty příběhy podobné, bere z nich ta ponaučení, která v nich jsou vepsaná. Jsou tam některé skvělé myšlenky, co se týče sociálních sítí a internetu a vůbec dnešní doby americké mládeže. Jsou to perly, co by se měly do kamene tesat :-D Jednu hvězdičku ubírám za to AIDS. To mi tam upřímně hrozně vadilo a nějak mi to kazilo dojem z knihy. Chápu, že gayové minulých dob to měli těžké, ale AIDS přece není záležitost homosexuality, ale záležitost promiskuity, a to jsou dvě věci, které mně se v mozku oddělují, tak jsem je tady nedokázala zapracovat do sebe. Prostě psaní na jedné straně o mladistvé a krásné lásce a do toho nějací zemřelí gayové, kteří si stěžují na společnost, která snad může za to, že onemocněli nevyléčitelnou nemocí? To mi prostě nesedí nebo jsem to nějak nepochopila. Naštěstí to tam bylo zmíněné jen párkrát.
Zmatené, hektické. Nehodnotím téma/obsah, to mi vyhovovalo. Ale to samotné zpracování? Často jsem se ztrácela, spousta postav/dějů a vyprávění z pohledu "my" mi vůbec nesedělo.
Děláme to všichni. Vypisujeme si úryvky (no v době technologické si je fotíme alespoň do mobilu:-) a to místo zabírající na paměťové kartě tentokrát vybojovaly dvě krátké věty, které mi zůstanou v podvědomí celý život - doufám.
"Nemůže to přece být s větový rekord, když jsou to dva kluci. To pak není světový rekord."
A víte proč? Protože tyhle dvě věty svou hloubkou (i hloupostí) definují nejen celou tuhle knihu, ale i mě samotnou. Protože po přečtení téhle knihy záleží jen na jednom, jestli s těmi slovy souhlasím nebo ne.
Kniha Two Boys Kissing (originální název mi sedí lépe, než překlad) není pro každého. Jenže zároveň by si ji měli přečíst všichni. Zejména rodiče.
Je psána z velmi zvláštního pohledu - my, co jsme zemřeli (generace homosexuálů, která umírala při největším vypuknutí AIDS) se dívá "zvrchu" na pár kluků žijících v současnosti, prožívá s nimi jejich životy a komentuje je. Musíte si zvyknout, že kniha je členěná na odstavce, které představují jiný článek celkového příběhu a střídají se víceméně nadhodile.
Harry a Craig - pokouší se pokořit rekord v nepřetržitém polibku (inspirováno skutečným příběhem Mattyho a Bobbyho), a zároveň Craig řeší svůj vztah k rodině, která neví, že je gay.
Cooper - pro většinu ta nejnudnější a nejotravnější postava, ale nepřeskakujte ji, zkuste s ním jeho život přetrpět, on se taky necítí v pohodě, tak proč byste měli být vy, jež si o něm čtete - jeho příběh je důležitý, myslím, že to pochopíte jen když ho s ním prožijete až hořkého konce. Koneckonců, nemáte někdy i vy pocit, že vám svět nerozumí?
Avery a Ryan - růžovovlasý a modrovlasý, snad láska na první pohled? Sledujeme jejich poznávání, no není krásné?
Peter a Neil - už jsou nějakou dobu pár a milují se, jenže co když něco chybí? A nebo nechybí? Vždyť láska není dokonalá...
Štítky knihy
homosexualita rekordy pro dospívající mládež (young adult) podle skutečných událostí LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Dash & Lily: Kniha přání |
| 2016 | Will Grayson, Will Grayson |
| 2015 | Líbali jsme se |
| 2018 |  Den co den |
| 2016 | Ještě jeden den |
Trvalo mi než jsem se začetla. Říkala jsem si, že ji musím dát šanci, když ji spousta lidí chválí. Nakonec jsem byla ráda, že jsem to nevzdala, je krásná a smutná zároveň...