Líbali jsme se
David Levithan
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/287262/mid_libali-jsme-se-CGP-287262.jpg
4
366
366
Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě. Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky. David Levithan je autorem mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Dále pak knihami Nick a Norah: až do ochraptění a Dash & Lily – Kniha přání, které napsal společně s Rachel Cohnovou.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno:
2015
,
CooBoo
Originální název:
Two Boys Kissing, 2013
více info...
Přidat komentář
Přehršel postav s jejich příběhy, což při čtení občas působilo zmatky. Kniha však odsýpala. Nápad zajímavý. Vývoj postav bezva, jejich myšlenkové pochody též. Některé myšlenky zemřelých výborné a inspirativní. Cením téma lgbt skupiny, které je velmi důležité.
3/5
Príbeh pojednáva o dospievajúcich homosexuálnych chlapcoch, ktorí poukazujú na predsudky vládnuce v spoločnosti, riešia problémy, ktoré im ich orientácia prináša a hlavne sa snažia nájsť to svoje miestečko na tomto svete.
Kniha sa čítala rýchlo a čítala sa dobre, i keď sem-tam som mala problémy odlíšiť o kom ktorá časť je, pretože sa nezaoberáme životom jedného chlapca, ale hneď šiestich (zdá sa mi). Takže som sa občas v texte strácala a musela sa vracať, aby som sa opäť nahodila do deja.
Spôsob, akým je príbeh písaný, mi prišiel na jednu stranu zvláštny, ale na druhú stranu originálny a mala som z neho pri čítaní aj zimomriavky. V texte som tiež objavila veľa trefných komentárov či zaujímavých myšlienok, nad ktorými som sa vždy potrebovala chvíľku zamyslieť. Ale aj tak sa mi to páčilo.
Síce podľa názvu by človek povedal, že v knihe nerobia nič iné, iba že sa bbozkávajú. To ale nie je pravda. Technicky vzaté. Bozkávajú sa iba dvaja zo spomínaných chlapcov. A tí ostatní sa pri tom bozku ocitnú tiež. Až na jedného. Ale to už prezrádzať nebudem, pretože by som toho povedala viac než dosť.
Na to, že to bola teda moja úplne prvá kniha s LGBT tématikou, nemôžem povedať, že som sklamaná, to teda nie. Aj mňa, ako heterosexuála, prinútila zamyslieť sa nad mnohými vecami a nad tým, akí ľudia sú/dokážu byť. A niekedy to až zabolelo.
Každopádne, ak sa Vy radi hlboko zamýšľate a táto téma Vás zaujíma/baví, určite toto dielo vyhľadajte.
Kniha, na kterou ráda vzpomínám. Spousta lidí říkala, že ty komentáře a pohledy již zesnulých lidí byly nudné a otravné. Já mám názor právě opačný. Moc mě to bavilo, celá kniha byla fajn. Myslím, že někdy přečtu znovu.
Hrozně mě rušil po celou dobu ten pohled již mrtvých lidí. A bylo tam tolik postav, které se objevily na pár vět a pak zas na několik stran zmizely, že jsem měla problém se furt orientovat. Pak už jsem to nechala tak, přeskakovala text mrtvých duši, skoro celý příběh Niela a jeho přítele, jehož jméno si ani zrovna po dočtení nevybavím, ale mám pocit že snad Peter, nebo nějak tak…
A asi nejvíc mě zajímalo, jak skončí Cooper a průběh lámání rekordu. Příběh mě ničím neobohatil, škoda. Původně jsem si představovala úplně jinou fajn knihu.
Tak se mi kniha aspoň hodila do letošní výzvy no. A tímto to končím a už se k tomu nebudu nikdy vracet. Kniha poputuje o dům dál.
Kniha vybraná do čtenářské výzvy. Ze začátku mě nemile překvapily komentáře shůry, nakonec jsem si ale zvykla a staly se pro mne zpestřením. Kniha se mi četla opravdu snadno, všechny postavy mi přilnuly k srdci. Největší problém mi dělal Cooper. Chápu ale, že život není vždy jen obláčkový a ty těžké dny prostě přijdou.
Hodně jsem si u knihy vzpomínala na příběhy z knihy Holky s holkama, kluci s klukama.
Milá oddechovka. 4*
Osobně , me to nejak nenadchlo..jak bylo v knize více postav, měla jsem velký problém si je nějak vybavovat a potom celkové problém, kdo je kdo..Ale jinak to bylo takové odpočinkové a krátké čtení:)
Líbali jsme se je ve své podstatě velmi výjimečná kniha. Velice se mi líbil "dvojí" pohled, v první řadě vypravěčů, zemřelých gayů z dob vrcholu HIV, a pak dnešních mladých kluků, i když dnešních asi není úplně správně, protože kniha už je přeci jen pár let stará a v tomhle ohledu si myslím, že je každý rok znát. Mnoho prostoru je věnováno právě utlačování a šikaně homosexuálů, na druhou stranu si nikdy nejsem jistá, proč vlastně tyhle knihy vznikají, aby ti, kteří to prožívají nebo ti, kteří s nimi sympatizují pocítili ještě větší beznaděj a bezmoc? Protože, co si budeme povídat, lidé, kteří by tohle měli číst, aby viděli gaye jako "normální lidi", tak ti to pravděpodobně číst nebudou a když, tak jen, aby se utvrdili v tom, že mají pravdu a zrovna tahle knížka jim k tomu dá určitý prostor. Já osobně bych uvítala větší hloubku, ať už v příbězích jednotlivých párů, tak i u příběhů zemřelých vypravěčů a v neposlední řadě by mě zajímal pohled pana učitele. Škatulka young adult, jak už tady píší lidé přede mnou, je zcela mimo. Kniha plná moudrých vět a hlubokých myšlenek, mě ale nijak zvlášť k srdci nepřirostla.
Ano, vypravěči ze svého "my pohledu" dodávali do románu citlivý nadhled a spoustu mouder a zamyšleníhodných úvah, jenže zároveň tím to poselství knihy tak trochu shazovali: z jejich pohledu to totiž vypadalo, jako kdyby si i dnes ještě většina společnosti myslela, že být gay je něco divného a špatného... Přišlo mi to v tomto směru takové zastaralé nebo jak to říct - tu zastaralost tam dodávali právě vypravěči, protože za jejich doby tomu tak ještě bylo. Asi to mělo být poučné a jak říkám, bylo to citlivé až dojemné, ale mě to tam rušilo, připadalo mi to, že čtu 50 let starou knihu. Zvlášť, když ti "dnešní kluci" tam byli popsaní bez přímých řečí a v er-formě, takže se do nich nedalo ani vžít.
Myslím, že škatulka "young adult" knize škodí. Jednak vzbuzuje očekávání silného romanticky laděného líbivého příběhu, díky kterému vám na pár okamžiků bude svět zase připadat krásný. A jednak zase může odradit od čtení ty, kteří si na "příběhy pro náctileté" připadají už odrostlí. Byla by nesmírná škoda knihu zatratit kvůli nenaplnění prvního očekávání či ji přehlídnout kvůli očekávání druhému. Síla tohoto díla netkví v jednotlivých menších příbězích, ale v nevídaně rafinovaném způsobu vyprávění, který se snaží především o vyvolání emocí: a daří se mu to s přehledem.
Tahle knížka se vymyká skoro tak jako Dej mi své jméno. Je vyprávěna z pohledu předchozí generace homosexuálů, která už odešla. Nejde ani tak o příběhy jednotlivých hrdinů, které se splétají do sebe, ale o zprávu, kterou chce kniha předat. A myslím, že se to povedlo výborně. Dotýká se témat od přijetí homosexuality, přes násilí a šikanu až po sebevraždu (TW). A já prosím všechny, kdo jsou ochotni se tématu přijetí homosexuality alespoň trošku otevřít, aby si knihu přečetli.
Zajímavě napsaná a tak trochu neprávem přehlížená LGBT kniha. Moc se mi líbila. Doporučuji.
Wow..velice originální pojetí. Generace již zemřelých gayů komentuje mladou generaci žijících gayů. V čem jim tak rozumí, v čem je chce podpořit, ale nemůže, je mrtvá.
Někdo tuto knihu srovnával se Simonem Spierem a to bych vůbec nedělala. Toto je vážné sociální drama. Simon je veselý příběh z růžového plyše. Moc se mi líbil, všechna čest, ale toto je úplně jiné.
Člověk si musí chvíli zvykat na styl vyprávění, ale pak objevíte tolik krásných myšlenek. Moc jsem jim všem fandila!
Nejlepší "queer" kniha, jakou jsem mohl číst! Samozřejmě až po Acimanových Dej mi své jméno a Najdi mě. Vlastně když to vezmu kolem a kolem Probuzení Simona Spiera za Líbali jsme se mě najednou malinko zaostává...
Nevím. Možná jsem čekala trochu víc? Bylo to takové nijaké. Trochu měmrzelo, že jsem z každého toho příběhu věděla jenom úlomky a chtěla jsem vědět víc, nebo to možná bylo vypravěčem? Nevím. Ovšem nelituji, že jsem si knihu přečetla. Získala jsem mnoho nových pohledů.
Příběhy jednotlivých kluků byly sice zajímavé a čtivé, ale díky vyprávění v er-formě a pro mě nízkému počtu přímých řečí se nedalo s žádným z hrdinů nějak sžít, oblíbit si ho, procítit jeho starosti nebo radosti. Naopak, pohled vypravěčů (duší) byl velmi citlivý, jemný, dojemný, ale přitom moudrý; pro mě právě ten nadhled zemřelých neboli "nás, kteří jsme to nemohli/nestihli zažít", pozvedl úroveň knihy o hvězdičku výš :).
Musím říct, že jsem od této knihy čekala úplně něco jiného, ale mile mě překvapila. Ze začátku mi to úplně nedávalo smysl. Musela jsem pochopit styl psaní, rozlišit jednotlivé postavy... Žádný závratně překvapivý konec se nekonal, ale to ani nebylo smyslem knížky. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Štítky knihy
homosexualita rekordy pro dospívající mládež (young adult) podle skutečných událostí LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Dash & Lily: Kniha přání |
| 2016 | Will Grayson, Will Grayson |
| 2015 | Líbali jsme se |
| 2018 |  Den co den |
| 2016 | Ještě jeden den |
Trochu zdlouhavé monology „pozorovatelů“. Musel jsem se trochu nutit, abych to vůbec dočetl. Ale jinak docela pěkné příběhy a slyšení hodná životní moudra.