Lidé lesních stínů
Martin Kuška
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505214/bmid_lide-lesnich-stinu-mVq-505214.jpg
5
13
13
Dramatická sonda do křivoklátského venkova druhé poloviny 19. století. Románově zpracovaná kniha letmo navazuje na části úspěšné autorovy fotoknihy „Křivoklátsko – cesta do duše krajiny“. Je inspirována jak skutečnými střety mezi pytláky a lesním personálem, tak životem uhlířů a proměnou venkovské společnosti v době před velkou hospodářskou krizí v roce 1873. Syrově zachycený děj, vzdávající hold zapomenutým časům a řemeslům, se z velké části drží faktických historických souvislostí. Zavádí čtenáře do lesů v okolí Karlovy Vsi, Broum, Nového Jáchymova, Roztok, Křivoklátu, Skryjí nebo na hrad Týřov a skalnaté svahy nad Úpořským údolím. Některé lokace zůstaly dodnes téměř stejné, jiné v tehdejší podobě zanikly, ale příběh je nechává znovu oživnout. Druhá polovina 19. století. Křivoklátské lesy. Nebo spíš to, co z nich zbylo… Z milířů na mýtinách pomalu stoupá dým a halí člověkem poznamenanou krajinu. Stromy, které padly na dřevěné uhlí do vysokých pecí, změnily se v chléb na stoly rodin, které sem přišly žít a dřevo zpracovávat. Nebyli ale všichni tací – pracovití lidé s rukama udřenýma lesním řemeslem – uhlíři, drvoštěpové. Každý sem nepřišel jenom pro pár zlatých. Nebezpečná vášeň lovit, hlava plná vzdoru a pocit, že není co ztratit – i tací byli. A takovým se měl každý raději vyhnout… Do zdejšího kraje, do nově založené uhlířské osady Karlova Ves, po smrti své ženy přichází za prací i František Kos se synem Antonínem a matkou Alžbětou. František se v sobě znovu snaží najít muže, jakým byl, a vědomě se ničí těžkou prací u milířů a v železárnách. Antonín po svobodomyslných studentských letech v Rakovníku zjišťuje, jak rychle si musí najednou vybrat, kým se má stát. Nikdo z nich ale netuší, jak se mohou osudy náhodných lidí zde, mezi dubovými háji, mýtinami a skalnatými svahy, střetnout a vyústit v neštěstí, na které by nikdo nepomyslel. Především Antonín Kos se bude muset později rozhodnout, jestli zůstat neprůbojným chlapcem, nebo dospět, najít odhodlání, víru v sebe sama a vykročit nalézt spravedlnost.... celý text
Přidat komentář
Někdy se prostě zamiluješ do postavy v knížce, i když víš, že z toho bude jen krátkodobý platonický románek. O to s větší nedočkavosí obracíš stránky.
Díky Martinu Kuškovi za Černého Rysa (tajuplného, svobodomyslného, odvážného), za jeho divoké temné oči a za nečekaně dramatické dobrodružství z krásných Křivoklátských lesů. Znovu objevovat krajinu, kde jsem vyrůstala, očima někoho jiného, s příběhy z dob již dávno minulých, byla nezapomenutelná cesta, kterou jsem hltala každým řádkem.
Román z prostředí, které velmi dobře znám. Líbil se mi příběh zasazený do historie, kterému jsem věřila, že se tak mohl stát. Čtení mě bavilo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne a za sebe musím říct, že mě konec překvapil. Ráda bych třeba někdy v budoucnu četla volné pokračování...
Krásně a věrně popsaná krajina. Vnější i ta vnitřní. Krajina jednotlivých postav. Mapka na konci knihy. Lesy, skály, kameny, potok, řeka, ale také drobná architektura, zříceniny, hrady, paměti, sakrální památky, historie. Z knihou je Vám hezky. Uklidňuje, je z ní cítit pokora, klid, láska. Na nic si nehraje. Je opravdová, žádná klišé, žádné efekty, zbytečná šokování za každou cenu. Nic, co by jste možná od mladého autora očekávali. V nitru postav jsou cítit různá pnutí, úvahy, paměti, příběhy. Každá postava je jedinečná a obohacuje knihu. Poskytuje další a další hladiny příběhu. Pnutí, konflikty, pohyb, život, pomíjivost, koloběh. Pěkná, promyšlená kompozice, názvy kapitol, architektura myšlenek. Absence zbytečných berliček. Tah na branku a přitom v koncovce ponechání prostoru pro vlastní aktivitu čtenáře, vlastní úvahy. Kniha proniká do vědomí, ikdyž zrovna nečtete. Mám přání navštívit tuto krajinu.
Za mne velmi dobře napsaná kniha o životě na venkově v 19. století. Zároveň mi rozdrásala nitro, osudy některých lidí bych potřeboval doprožít.. Ale pro děj knihy to není důležité, jen pro mě.
Moje poslední letošní kniha a skvěle jsem si početla.Příběh z křivoklátských lesů z druhé poloviny 19.století,kam nás autor zavede na tehdejší venkov v okolí Karlovi Vsi,Nového Jáchymova,ale také do Roztok a Křivoklátu.A skvěle popsal tehdejší život lesníků ,kteří zde měli velké problémy s pytláky .Představí nám i zdejší, těžký život uhlířů.Na knize se mi také líbilo,jak dobře autor popsal zdejší atmosféru a i přesto zde mezi lidmi panovala vzájemná soudržnost. Pěkné čtení na konci roku.
Velmi působivý románový pohled do tvrdého života uhlířů (a také pytláků, hajných a četníků). Detaily téměř zapomenutého řemesla před vámi plasticky ožijí, doslova cítíte kouř milířů, houstnoucí jako mlha na lesních stráních. Teprve při četbě Kuškova románu si uvědomíte nebezpečnost a náročnost uhlířské práce, třeba riziko strašlivé smrti, pokud se uhlíř, přidávající polena na vrcholu milíře, propadne dovnitř, do ohnivého pekla! Rodinné drama uhlířské rodiny prolíná s prvky detektivky a s téměř westernovými přestřelkami mezi hajnými a pytláky. Důležitou roli hraje v románu příroda, její barvité proměny v průběhu dne i ročních období, svým způsobem je vlastně příroda dalším hrdinou příběhu. Jako prvotina začínajícího autora je to velmi vydařené. Časem přidám obšírnější recenzi.
Štítky knihy
19. století venkovské romány historické romány český venkov Křivoklát Křivoklátsko české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Lidé lesních stínů |
| 2020 | Křivoklátsko cesta do duše krajiny - Netradiční průvodce po zapomenutých příbězích královských lesů |
| 2024 | Až pak můžeme zapomenout |
Velmi pěkné čtení.. Prostředí, historie, postavy.. příběh jsem doslova "hltala". Navíc se příběh odehrává v mnou známých místech, v krajině mých předků. Autorovi tleskám!