Lidé na křižovatce
Marie Pujmanová
Lidé na křižovatce série
1. díl >
Sociální román Lidé na křižovatce zachycuje obraz dvacátých let až do doby hospodářské krize. Pomocí svých hrdinů líčí autorka všechny hlavní vrstvy tehdejší průmyslové společnosti a jejich vzájemného střetávání. Námět čerpala ze skutečnosti, zaměnila pouze druh tovární výroby a jména (Úly-Zlín, Kazmar-Baťa, Gamza-komunistický funkcionář Ivan Sekanina).... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 1937 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Lidé na křižovatce, 1937
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha se mi vryla nesmazatelně do pamětí. Ještě dnes mi naskočí husina, kdykoli si vzpomenu na svou urputnou snahu ji dočíst. Ani už popravdě nevím, zda se mi to povedlo, ale ověřovat si to nebudu. Zvládla jsem církevní traktáty, odborné knihy o nudných tématech, dala jsem Foucaultovo kyvadlo a prodrala jsem se i Finkem... ale Pujmanová je kategorie sama o sobě. V době vzniku se v tom snad mohl někdo najít, za komunistů jste se v tom asi najít museli, ale... Brr! Je těžké číst knihu plnou balastu o vrcholně nesympatických hrdinech, kteří si postupně vlastní i nevlastní vinou kazí život, zatímco vy ne-ko-neč-ně-dlouh-ho-sle-du-je-te, až ten exkrement konečně dopadne.
Mně se líbilo. Ano, kniha obsahuje ideologický balast, na který se dnes můžeme dívat s odstupem, v roce 1937, kdy byla kniha napsána, to ale dost dobře nešlo. Život za první republiky nebyl žádná selanka, zvlášť pro tu chudší část obyvatel, není divu, že na tyto podmínky levicově smýšlející intelektuálové upozorňovaly... Hvězdička dolů za to, že místy je to občas trochu hnáno do krajnosti, a i když to z dnešního pohledu chápu, působí to naivně.
Dlouhé popisy mi na rozdíl od ostatních přispěvatelů nepřišly nikterak dlouhé (Jirásek byl za mě jiná liga!, viz příspěvek od mosem) a nijak mě nerušily.
Je to rozhodně jeden z dokumentů své doby, který asi nemá předpoklad nějak výrazně působit na dnešní čtenáře. Ale autorce nelze upřít, že tehdejší dobu vystihla poměrně mistrně a ideologické zaměření z toho až tak moc nečiší.
Četla jsem v mládí a kniha se mi líbila. Zachycuje období života mých prarodičů a dětství mých rodičů. Dějově mě zaujala. Vzpomněla jsem si na ni po nynější probírce mé knihovny. Z celé trilogie mám jen druhý díl Hra s ohněm, který nyní znovu čtu. Ten se mi zdá i jazykově bohatý, Zřejmě byl stejně kvalitní i tento díl.
Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21
kniha se mi četla výborně, jakož i celá série, jazyk paní Pujmanové je větvený , podněcuje představivost
Mám rád detailní a podrobné popisy situací, míst či postav - jako to například dělal Kerouac - avšak paní Pujmanová to posunula na zcela jinou úroveň. Té omáčky a naprosto nepotřebných informací, které neměli na děj vliv bylo tolik, že jsem měl problém se nakonec orientovat v samotné dějové lince a dokonce se mi těžko rozpomínalo proč se co vlastně děje, či událo.
Kniha samotná je napsána na můj vkus velmi zmateně, nečekané přechody mezi jednotlivými postavami - zabalené v hoře omáčky - opravdu kazily dojem z celého příběhu, který by nakonec zas tak špatný nebyl.
Časté ignorování uvádění přímé řeči - tudíž se člověk musí vracet zpátky, kdy že ona postava vlastně začala mluvit a hlavně neskutečně dlouhé odstavce.
Někdy jsem měl pocit, že by vynechání věty, či odstavce pomohlo, v některých pasážích mi však přišly zbytečné celé strany - kupříkladu popis průvodu na prvního máje - snad tři strany, které kdyby nebyly, vůbec bych se nezlobil.
Nevím zda bylo záměrem autorky tak natahovat, ale tady to opravdu škodilo a to, že mi ke konci knihy zhnusila i samotného hlavního hrdinu, ze kterého se stane namyšlený a sebestředný člověk, myslící sice na dělníky, ale už ne na rodinu, přátele, či přítelkyni, to už tomu opravdu dalo jen korunu.
Skvělý román plný napětí, který se na dvacátá léta první republiky, kdy se Lidé na křižovatce odehrávají, nedívá idealistickýma očima. Je to psané v některých pasážích dosti jadrným jazykem, díky čemuž se mi to dobře četlo a úplně jsem se do té doby ponořil. Hodně mi taky pomohlo, že nepatřím k lidem, kteří na první republiku hledí s nábožnou úctou. To bych chápal těsně po sametové revoluce, dnes ani omylem. Levicově smýšlející lidé by si ten román určitě měli přečíst. Už teď se těším na pokračování první dílu, který Marie Pujmanová nazvala Hra s ohněm.
Pokud se čtenář oprostí od ideologického balastu, který provází recenze snad víc než samotný obsah knihy, najde román, ve kterém se proplétají příběhy několika skupin lidí. Z nich každá má odlišné životní osudy, jiné životní cíle, volí jiné formy jejich dosažení. Myslím, že kniha bez uvedeného ideologického kontextu by měla i dnes naději na úspěch - představme si ji, jak se odehrává v Americe o 30, nebo ve Francii o 60 let později. A máme tady trhák. Bohužel je tato kniha často právě z výše uvedených důvodů (a přiznejme, s ohledem na dvě další pokračování, napsaná v 50tých létech, která už nesporně ideologicky účelová jsou) je stejně jako její pokračování a autorka sama odmítána.
I přes dějovou linku a samotný nápad autorky kniha pro mne ztratila mnoho ze svého půvabu pro svoji "jiráskovost". Tedy pro schopnost autorky detailně na mnoha stranách popisovat jednotlivé události (třeba návštěvu baru). Může to být na jedné straně působivé, na druhé straně to pro mne ubíralo na čtivosti. Ale v době vydání knihy to mohlo být vnímáno celkem odlišně.
komunistická propagandistická kniha, kdy je zde vykreslena doba dvacátých let. Postavy jsou zde naprosto černobílé, kdo byl dělník je jednoznačně bílý, kdo byl továrník, je jednoznačně černý. Jediná hvězda za celkem slušně popsanou atmosféru té doby, ale jinak za mě naprosto zbytečná kniha
Knihu si původně koupil můj manžel v antikvariátu,ale já jsem jí chtěla taky dát šanci. Četla jsem už totiž Pacientku doktora Hegla, která se mi líbila. U této knihy to byl bohužel opak, při čtení jsem se nudila, nějak mě to téma neoslovilo.
Hezky napsáno a také se znalostí problematiky.Doba sice není pro dnešní mládež příliš atraktivní,ale myslím,že by bylo dobré kdyby jí četli.Jsou to přece dějiny naší země.A hlavně ukazují,jak se v tehdejší době žilo a to se dá srovnat s dnešní dobou celkem dobře.
Četla jsem už kdysi dávno, takže to ani dlouho netrvalo; a Pujmanová je stejně mistr charakteristiky postav a analogie z první republiky jsou velmi výstižné. Stejně je to svým způsobem nadčasová kniha...
Celkově zajímavý popis osudů hlavních postav, žijící v této pro mě nepříliš atraktivní době. Analogie Kazmara a Bati se povedla, stejně tak vystižení dobové nálady a ducha. I přesto ve mně však kniha nevzbudila chuť přečíst si další díly trilogie.
Lidé na křižovatce je typickým příkladem dnes již nečitelné a nicneříkající knihy. Příběh je poměrně banální, atmosféra první republiky se autorce vytvořit podařila. Stylové prostředky dnes nikoho nepřekvapí, a to i přesto, že Pujmanová důsledně používá dobové trendy. Dokument doby, který bude mít navždy místo ve veřejné knihovně. Dnešní čtenář ji číst nebude a nemá k tomu ani důvod.
pokračování posta z knihy Hry s ohněm některý postavy se rozvíjejí jiné se uzavírají- smrt v koncentračním tánboře, popravY lidi v Kobylisích, je tam i zakomponované upalení Lidic, i jmena osob, které jsou dnes zapomenuty jako rodina Zdenka Nejedlého.
Autorovy další knížky
1971 | Předtucha |
1940 | Pacientka doktora Hegla |
1973 | Lidé na křižovatce |
1953 | Život proti smrti |
1957 | Básnický almanach 1956 |
Neviem, čo napísať o tomto románe. Miestami sa mi zdal úplne v pohode a zaujímavý, páčili sa mi podrobné popisy (áno, aj mne v tomto autorka pripomínala Aloisa J.), Naopak veľa častí ma rozlaďovalo, zdali sa mi zbytočne rozťahané alebo úplne navyše celé. Ideologický podtext som extra nevnímal, resp. nezdal sa mi extra rušivý. Čítal som ako e-knihu. Myslím, že tlačený formát zháňať nebudem.