Lidé z maringotek
Eduard Bass (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69841/lide-z-maringotek-69841.jpg
4
109
109
Eduard Bass se po svém velkém úspěchu s knihou Cirkus Humberto rozhodl vydat soubor volně vázaných povídek z cirkusového prostředí. Sám v předmluvě píše o postřehu bystrého čtenáře Cirkusu Humberto: „Při jeho tesání jistě létaly třísky na všechny strany - asi by se v nich ještě našel všeliký dobrý materiál.“ Připouští ale, že sepsat tuto knihu bylo možná těžší, protože chyběla nit spojující vyprávěné příběhy. Příběh vysloužilého voltižéra: Cirkusový jezdec Vincek poznal mnoho žen. Nezabýval se jimi ale. Až přišla Ninočka. Malé patnáctileté stvoření, které ho okouzlilo. Než dospěla, musel na vojnu. Těsně před odchodem si přísahali lásku. Když se vrátil z vojny, dozvěděl se, že rodiče se s Ninočkou vydali na východ, aby jí našli bohatého ženicha. Dlouhou dobu Vincek usilovně pátral po jejich stopách. Přišel ale pozdě. Jakmile Ninoččin ženich spatřil nebezpečí v podobě Vincka, vzal nevěstu a odjel s ní na svá panství. Nezvítězil však nadobro. Za několik let se Ninočka vrátila s dítětem na rukou. Vincek se na nic neptal a ona nic neříkala. Znovu účinkovala jako krasojezdkyně. Neklid z ponížení v ní ale zůstal. Několik let se snažila být Vinckovi dobrou ženou, ale cosi ji stále pronásledovalo. A tak jednoho dne po svém vystoupení zmizela. Vzala si několik kusů oblečení a kufírek, do kterého předtím bez zájmu odhazovala všechny šperky, jež jí muži posílali. Dítě - holčička Věrka zůstala u Vincka. Aby se i jí nestal cirkus osudem, odvezl ji Vincek do Čech ke své setře, kde se šťastně provdala za mladého mlynáře a mají spolu krásnou dcerušku. Jen Vincek nenašel klidu. Stále jezdí po světě a v skrytu duše doufá: “...co kdybych přece jen... kdyby Bůh dal ... a já ji někde ve světě spatřil ... stařenku Ninočku ... tu moji carevnu krásnou!“... celý text
Přidat komentář
zajímavé a úsměvné příběhy a vzpomínky lidí od cirkusu, uvítal jsem na konci knihy i slovníček některých výrazů a slangů používaném v cirkusovém prostředí které autor v knize použil,oddechová četba
Knihy od pana Basse mně nikdy neoslovily, stejně jako filmová zpracování. Působily na mně těžkopádně. Ale jistě je to krásná literatura pro všechny milovníky tohoto žánru.
Krásné povídky z cirkusového prostředí. Moc mě bavili před lety a i dnes. Je to kočovní život, to musí mít lidé v krvi, aby takto žili. Jenže mi jim svým způsobem můžeme závidět, na druhou stranu však uživit se tímto způsobem života, je nesmírně těžké.
Další moje srdeční záležitost, hned po Cirkusu H. Chvíli sice trvá než se člověk začte, je to něco jiného než román. Ve druhé půlce mě to začalo konečně bavit, proto jsem se vrátila zase na začátek a četlo se to skoro samo. Jen jsem si musela tak nějak zvyknout.
Kniha i film byly velmi dobré.Není to sice Humberto,ale samostatně se mi to líbilo asi víc.Myslím,že bylo dobré,že se tyhle povídky do Humberta nevešly.
zajímavé a poetickým stylem psané povídky. Autor využívá hodně "nářečí" a lidové mluvy artistů..ze začátku jsem měla problém se začít, hned úvod je totiž květnatým výlevem zamilovaného muže-...nicméně postupně se akce rozjížděla. podle mně úplně nejlepší je povídka "příběh vysloužilého voltyžéra", a další 3 následující do konce knížky. Cirkus Humberto byl jiná liga. Nicméně i u lidí z maringotek se dobře sedělo u táborového ohně a dobře se popíjelo, klábosilo a vykládali historky...
Byla tady ještě patrná noblesa, spojená s artisty, artistkami, obdiv ke kumštu...(autor i odhaluje taje některých kouzelnických triků...) takové ohlédnutí za slávou a dobrodružným životem cirkusáků počátkem 20století....
Deset povídek z cirkusového zákulisí, ale tak trochu s jiným nadhledem - s lehkým úsměvem na rtech (...deset let zpátky jsem president klubu atletů John Žižka...) a malou nostalgií ("Láska, můj hochu . . . láska sama není věrná, jako vítr není stálý a oblaka nejsou pevná. Vděčnost, obdiv, úcta, to jsou štítonoši věrnosti, neboť ctnost se řadí k ctnosti a láska není ctnost . . . ")
Nejprve jsem se do knihy nějak nemohla začíst. Mé myšlenky bloudily někam jinam, ale tak od třetího příběhu se vše ustálilo a já dočetla skoro jedním dechem.
Od Basse jsem čekal mnohem víc. První půlka knížky mě nezaujala. Druhá už se blížila mému očekávání. Celkově dávám tři hvězdičky.
Svým komentářem se od předešlých budu lišit. Oproti Cirkusu Humberto, který mne bavil od začátku do konce, jsem u těchto povídek měla vždy problém se do nich pořádně začíst. S tím, že cca první polovinu každé povídky jsem vždy louskala děsně dlouho a vždycky mě to začalo bavit až zhruba od druhé poloviny. Nevím, asi bych si tu knihu znovu nepřečetla. Jen netuším, jestli je to mnou nebo knihou. Možná spíš mnou...
v případě " Pana Spisovatele " Eduarda Basse nemá snaha tyto krásné lidské osudy a příběhy zfilmovat moc velkou šanci proti páně Bassově brilantním slohu a síle v knize. je to svět sám pro sebe a já ho vždycky rád prožívám zas a znova. Ne že bych si nevážil perfektních výkonů herců, režisérů, kameramanů - to ne - , ale, pan Bass a jeho knihy mi dávají víc než podstrčené obrázky z filmu. To samé platí i o Cirkusu Humberto a jiných
Autor toto dílo mínil jako poděkování čtenářům za pozornost, kterou věnovali knize Cirkus Humberto. Řekl bych však, že v především v popisu charakterů postav jednotlivých povídek Cirkus Humberto ještě předčí.
Znám jen film, který se docela povedl, až na několik "nereálností", či těžko si představit, že by tomu právě tak jak to autor napsal i bylo.
Skvělý Jan Tříska, a v menší roli výrazný Josef Hlinomaz.
Štítky knihy
zfilmováno cirkus tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Část díla
- Doslov mudrujícího excentrika 1942
- Historie manéžního šaška 1942
- Podotknutí mistra těžké váhy 1942
- Povídka krále střelců 1942
- Příběh vysloužilého voltižiéra 1942
Autorovy další knížky
| 1955 |  Cirkus Humberto |
| 1963 |  Klapzubova jedenáctka |
| 1948 | Lidé z maringotek |
| 1983 | České humoresky |
| 2000 | Na lodi za pohádkou |
Další kniha z dávné povinné četby, mám jí stále v knihovně. Eduard Bass vypráví krásné příběhy lidí kolem cirkusu a té doby.