Lidická vzpomínání
Eduard Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95500/bmid_lidicka-vzpominani-7YW-95500.jpg
5
17
17
Kniha osobních výpovědí a vzpomínek lidických žen a dětí, které unikly smrti ze spárů nacistů. Autor osobně hovořil s většinou těch, kteří se v této knize představují. Svědectvích těch, kteří již zemřeli, vyhledal v archívech i v dávno zapomenutých novinových článcích. Kniha je unikátním svědectvím nejen o zkáze Lidic a jejich obyvatel, ale i o budování nové obce. Kniha obsahuje 399 fotografií.... celý text
Přidat komentář
Přehledná kniha, sestavená podle vzpomínek přeživších lidických matek a dětí - a částečně i pilotů RAF, a náhodných svědků, či prostudovaných nebo přiložených souvisejících souvisejících dokumentů (včetně fotografií) v časové posloupnosti od vzniku obce, přes průběh její likvidace a její obnovy, až po současnost. Vzpomínky jsou věnovány vždy konkrétní osobě, rodině, domku a události. Při čtení si dávám do souvislosti klíčové momenty v životě každého vypravěče a uvědomuji si, jak to měli v životě těžké a co vše museli překonat, za války i po válce, aby mohli dál hledat smysl života a chuť žít. Autorovi patří obrovský dík!
(SPOILER) Tato kniha byla psychicky náročná, pro mě o kapku více, šílená svědectví děti, které jsou již dávno po smrti, schvátila je nacistická mašinerie a Chelmnno... Pamětníci, kteří vzpomínají na poslední pohled na vzdalující se domov, který o pár hodin později už byl jen prach.
Kniha vypráví příběh Lidic a jejich obyvatel, který by měl znát každý Čech. Bohatý obrazový materiál představuje nejen podoby lidických mužů, žen a dětí, ale i místa a události, která jsou s nimi spojena.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Upřímně, tuto knihu by si měl poslechnout/ přečíst každý!!!
Není to jen takové nějaké vyprávění. Je to kus historie, kus strašlivé historie a drásající vzpominky těch několika málo lidí, kteří tuto hrůzu prožili a přežili..
Doporučuji si knihu dávkovat.. ačkoliv já ji vyposlechla na pouhé dva poslechy.. Pokud nejste bez citu, tak vám Lidická vzpomínání rozervou srdce na milion kousků a celou tu dobu si opakujete jen jedinou větu.. ,, Proboha, proč..,,
Kvůli takové blbosti, kvůli jednomu hloupému dopisu bylo zničeno tolik životů..
Strašné... Je mi z toho úzko, jsem naštvaná i zlomená..a to je dobře.. nenechme tato poselství padnout do hlubin zapomnění...
Podle mě je velmi důležité si všechny tyto krvavé šrámy naší (a nejen naší) historie připomínat. Nesmíme dovolit, aby se taková zvěrstva opakovala..