Lijavec
Zdeněk Svěrák , Ladislav Smoljak , Jára Cimrman
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455560/bmid_lijavec-kci-455560.png
5
208
208
Divadlo Járy Cimrmana série
< 9. díl >
Devátý sešit souborného vydání Seminářů a her Divadla Járy Cimrmana. Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec.... celý text
Přidat komentář
Docela zajímavá hra Járy Cimrmana. Téma anekdot mi není cizí. Co se týče příběhu, myšlenku má (déšť shromažďuje lidi pod střechu) a celkově se jedná o povedený počin.
Velká klasika z pera pánů Svěráka a Smoljaka. Lijavec jsem dlouho opomíjel, přestože jsem všechny hry měl zkouklé několikrát.
Beseda i hra jsou výborné a vtipné. Parádně jsem se pobavil. Doporučuji!
Lijavec mám se záskokem z Cimrmanových dramat snad nejraději. Jeho zvláštní atmosféra a některá specifika, tak pro mistra netypická, činí z něj naprosto geniální počin.
Jednak je zde metacharakter hry. Úvodní závěrečná beseda uvede divákovi potřebné informace a ten pak hraje takovou jednoduchou detektivku – při prvním průchodem musíte zjistit, jak se věci vlastně mají. Stejně jako Záskok, i Lijavec je o divadle. Proto je meta. Divadlo stává se předmětem divadla; to navíc divadlo, které je už samo o sobě utilizováno, je to tedy ještě trochu meta navíc. Pravda, aluze neprobíhají směrem ven, k jiným literárním dílům, probíhají dovnitř – to je ale nečiní méně zajímavé.
Vedle toho je hra specifická absencí semináře. To má podobné s Němým Bobešem, trochu to má v krvi i Posel z Liptákova. Lijavec nemá seminář, má besedu, Závěrečnou besedu v úvodu hry. Je to samozřejmě jen takové polospecifikum (beseda jako seminář vlastně funguje), ale přeci jenom tento formát umožnil hercům trochu jinou dynamiku, než je pro „profesionální“ semináře typické.
Zde je ale třeba vyjádřit se smutně k jedné věci – písemná forma zde víc než u jejích sester, páchá na hře mnoho nedobrého. Lijavec je hrou snad nejkontaktnější. Postavy (meta)metadramatu, i účastníci besedy mají zde větší, těsnější vzájemnou vazbu, než v ostatních hrách. A v psané verzi tohle prostě dost dobře nejde. Formánek a inspektor nemají tu správnou vazbu učitele a snaživého nešikovného žáka, Pihrt a správcová (a správcová vůbec) zase nejsou dostatečně aktivní. Ostatně ani v besedě řevnivost mezi Weiglem a Svěrákem (a alternujícími) nemůže být dána. A to je škoda, hře to ubírá opravdu hodně. Rozhodně stojí za to, vidět hranou verzi.
Specifikum hry je i atmosférické. Blíží se snad v něčem Švestce a Českému nebi. Víc než jinde, snad krom dvou zmíněných, je zde přítomna jistá pochmurná atmosféra. Přiblížit se to snad dá ještě Smrťákovu loučení z Vizionáře. V Lijavci, Švestce a Českém nebi je však ten vážný tíživý pocit tak nějak všudypřítomný. Jakási sklíčenost, bolest, kterou zakrývá humor. Opravdu zvláštní věc.
Všechno dohromady to ze hry činí opravdový poklad. Ale ten poklad opravdu vynikne pouze v hrané podobě.
Lijavec je rozhodně jedna z těch her, která mne baví. Nemám ji sice tak moc nakoukanou jako jiné kusy (Třídní kniha, Záskok, Afrika, Blaník), ale ten cimrmanovský humor tu je znatelný, dobře patrný a umí pobavit i opakovaně.
Opět se nám tu objevují narážky na rakouskou monarchii - je to jeden z takových těch cimrmanovských motivů, co se objevuje napříč Cimrmanovým dílem - už jsme to viděli třeba Dobytí severního pólu ("Tak pravda, pod Rakouskem ještě trochu úpíme...") nebo ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. A i tady je to vyvedeno v humorném duchu a je to tu docela zásadní. Baví, hodně.
Ubohý Cimrman!
Toho se dočkal na starý kolena!
No, já už si s ní poradím.
Já jí dám uzel na utěrce!
Jen co přestane pršet.
Lijavec – Hra s opravdovým deštěm
Příběh o anegnotách, starobinci a dešti u kterého jsem se moc nezasmál. A i lijavec neměl takový účinek, jak jsem čekal. Moc toho nespláchnul. Akorát rum, ten byl dobrej. A zpívání herců mě také neochromilo. Jedna z těch horších her, u které jsem spíš cítil smutek. Hra ve které hraje v zastoupení Jára Cimrman. Na druhou stranu je zase perfektní úvodní seminář, který se jmenuje Závěrečná beseda. Komentář k úvodní „Závěrečné besedě“ najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/lijavec-79798
Citát: Já nejsem Karel. Karel je tady Alois.
Takový herberk, nesmíte si ho idealizovat. Jednoznačně lepší seminář než samotná hra.
Tuto hru jsem prvně viděla v televizi.... a bavila mě .... i v tištěné podobě je stejně dobrá ....
Zakončit rok s autorskou dvojicí Smoljak-Svěrák, byl dobrý tah, bujaré oslavy se letos nekonaly, a tak mi na chvíli zpestřilo večer Divadlo Járy Cimrmana a jejich (původně zakázaná) hra Lijavec, resp. opět další z geniálních myšlenek Járy Cimrmana - na léčebné divadlo! :-) ...
"Znám člověka, který by vám pomohl. Žije tady nedaleko ve starobinci. Každý si tam nese na hřbetě nějaké trápení. A on přišel na to, jak jim ulevit."
Správcová: "Blázen."
Inspektor: "Sednou si kolem stolu. ... ty Pejřile, pořád bys někoho komandoval, ale nikdo tě neposlouchá. A ty, Fafejto, tys chtěl být doktorem, ale na studie nebyly peníze. Každý se o tom stydíte mluvit, dusíte to v sobě ... pojďte kamarádi, zahrajeme si o tom divadelní kus ... každý se bude jmenovat jinak, a z toho trápení se vypovídá."
Správcová: "Ale v deset hodin se zhasne a šlus."
Pokud dáte přednost tištěné verzi (64 stran) určitě půjde o příjemně strávenou hodinku, kterou strávíte v jedné nehostinné místnosti jednoho nejmenovaného starobince kdesi v Čechách v posledních letech vlády Františka Josefa I. ...
"Takovej liják snad Rakousko ještě nezažilo."
"A také už nikdy nezažije."
"Jak to myslíte? To myslíte, že už nikdy nebude takhle pršet?"
"Možná, že bude, ale už ne na rakousko-uherskou monarchii."
Nj, monarchie má na kahánku, a ani ve starobinci není zrovna veselo, ... každý máme nějaké to trápení ... ale když si přečtete, nebo shlédnete tuhle satirickou hru nabitou podtexty /vlastně kteroukoliv z geniálních her páně Cimrmanna/, ve které. prozradím ještě, svou významnou roli hrají anekdoty, zejména ty prostistátní a podvratné, tak se vám zaručeně uleví! :-)
Další přečtená hra odškrtnuta. Viděla jsem i naživo v divadle a byl to super zážitek
Lijavec jsem si hrozně užila a smála jsem se snad pořád :). Skvělá je "beseda o hře", kde se hovoří o Cimrmanově práci ve starobinci a tvorbě anekdot. Hlášek je tu neskutečné množství, pro ilustraci uvedu ty nejzdařilejší:
-"A nebude vadit když to bude takové pánské, košilaté?"
-"Vy si mě pořád pletete, já se jmenuju Brukner, pane Smoljak.
-"A ty neznáš nějakou anekdotu?" - "Ani ne!"
Zajímavá a vtipná hra. Bohužel, ale nepatří na Cimrmanovu špici. Nejlepší hlášky:
"A nevadí, když to bude takové pánské, košilaté? ... Tak to asi sneseme."
"Možná že si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že já to organizuji."
"Možná že si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že já to organizuji."
"A nevadí, když to bude takové pánské, košilaté? ... Tak to asi sneseme."
Parádní seminář i hra, vyvážený humor v průběhu celého čtení/poslechu/dramatu.
Další z řady naprosto brilantních her DJC. Od vymýšlení anekdot, přes rozbor pojmu Herberk po vynikající hru odehrávající se v rakousko uherském starobinci, vše funguje tak jak má. Smoljak a Svěrák jsou zkrátka géniové, kteří vždy uměli servírovat laskavý humor s "příměsí" kritiky životních poměrů a v Lijavci se jím to daří dokonale.
Jedna z posledních her "Největšího Čecha", kdy jsem měl to štěstí, že jsem si příběh ze starobince Rakouska-Uherska "vychutnával" přímo v divadle. Až do onoho dne mi bylo divné, proč se LIJAVEC tak "málo" hraje. A hned na začátku bylo zřejmé, proč tomu tak je. Inu soudruhům vadilo ono donášení, tak aktuální v oné době. A když jsem si vychutnával herecký výkon pana Miloně Čepelky jako Pihrta, celkový dojem byl "jako vždy" !
Kdysi dávno kdesi ve starobinci žil, byl, dožíval a o své místo u okna bojoval nedoceněný génius národa Jára Cimrman...a jestli ho Pejřil v noci nezamordoval, bojuje tam dodnes.
Lijavec je divadelní hra Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Takhle si představuji legraci!