Likvidace
Imre Kertész
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16473/bmid_likvidace-mCv-16473.jpg
4
14
14
Trojici svých děl Člověk bez osudu (1975, česky 2003), Fiasko (1988, česky 2005) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990, česky 1998 a 2003) završil Kertész záhy po udělení Nobelovy ceny za literaturu (2002) románem Likvidace; uzavřel tak volnou tetralogii, v níž toto poslední dílo typově tvoří paralelu ke Kaddiši za nenarozené dítě. Pokusil se jím udělat tečku za svým „věčným tématem“ holocaustu jako konce evropské kultury. Klade si v něm otázku, jak naložit s životem po Osvětimi, s pocitem osamění a zodpovědnosti, jenž nastává po pádu totalitního režimu, „uprostřed nicoty pokládané v počátečním opojení za svobodu“. Jde o úsporně napsané a zároveň složitě komponované dílo s téměř detektivní zápletkou a hlubokým filosofickým nábojem. V textu najdeme četné odkazy mj. na díla T. Manna, T. Bernharda, S. Becketta a G. Ottlika. Znalost těchto spřízněných děl ještě umocňuje i tak velmi hutný čtenářský zážitek.... celý text
Přidat komentář
Připadala jsem si jako bych seděla u někoho, kdo poprvé skládá puzzle, a měla při tom šátkem převázané oči. Nemohla jsem mu pomoct, nevěděla kolik má složit kousků a vlastně ani jaký má být výsledný obraz. Jen jsem seděla a doufala, že se mu to složit podaří…Někdy věděl přesně, které dílky patří k sobě, a chlubil se mi, jak pokročil. Někdy naopak dlouho hledal a rozmýšlel než dal dva kousky dohromady, a pak se omlouval za to, že je tak pomalý.
Líbilo se mi, když mluvil v dlouhých souvětích, a ještě víc, když je prokládal přídavnými jmény a příslovci. Těch jsem si všimla, soustředila se na ně a kochala se jimi! Právě ony dva slovní druhy totiž pro něj byly jaksi typické, originální a podporovaly onu zvláštní atmosféru, kterou “naše“ skládání mělo…
Mrzí mě jen, že jsem si alespoň některá z nich nemohla napsat, protože za to stála!
Kniha to hezká, hezky psaná, se skvělou atmosférou, ale z mé strany nepochopená. Sám autor svět o kterém píše, nazývá světem bez příčin, světem postrádajícím veškerou logiku. Budiž toto alespoň mou chabou výmluvou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Člověk bez osudu |
| 1998 |  Kaddiš za nenarozené dítě |
| 2006 | Likvidace |
| 2005 | Fiasko |
| 2006 | Příběh |
(SPOILER) Rozsahově nevelká novela, ovšem svým významem a myšlenkovým přesahem velké dílo. Volná součást autorovy tetralogie, spolu s Člověkem bez osudu, Fiaskem a Kaddiš za nenarozené dítě. Ústřední motiv je "vyrovnávání se" s údělem židovství a s mezním prožitkem Šoa, s "Osvětimí, která je v životě přeživších stále přítomná". Situace, často popisovány zdánlivě jednoduše a samozřejmě, mají významnou působivost, působí tíživě a často bezvýchodně. V tomto pohledu je to mimo jiné i dílo existencionalistické. Poměrně komplikovaná vypravěčská struktura, střídající formy.
Základní dějová linka - rukopis románového díla od spisovatele B. - "obžaloba života" a redaktor Keserű, který je odhodlaný i proti autorově vůli (vnímající vysokou kvalitu díla) román vydat. Zásadní je i dopad života a díla B. na B.-ovu bývalou ženu i milenku.
Silný aspekt osobní role člověka v situaci volby životních rozhodnutí - uvědomování si vlastního já, tváří v tvář neschopnosti (či nemožnosti) překonat vliv minulosti.
Nelehké čtení, mnohovýznamnost, která ale pozorného čtenáře odmění velikou vnitřní myšlenkovou bohatostí a přesahem. Ne nadarmo obdržel autor Nobelovu cenu za literaturu.