Lincoln v bardu
George Saunders
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391538/bmid_lincoln-v-bardu-dqo-391538.jpg
3
19
19
První román známého amerického autora povídek, esejů, novel a knih pro děti George Saunderse nazvaný Lincoln v bardu získal v roce 2017 prestižní Man Bookerovu cenu. Kniha se zakládá na skutečné události: v únoru 1862 zemřel na tyfus jedenáctiletý Willie, syn amerického prezidenta Abrahama Lincolna, a podle různých dobových zpráv otec v noci po pohřbu navštívil synovu hrobku a setrval s mrtvým synem jistou dobu o samotě. Román se odehrává té noci na hřbitově zabydleném duchy nedávno zesnulých i dávno mrtvých a příběh vyprávějí stovky hlasů starých i mladých, hlasy mužů, žen i dětí, bílých i černých. S chlapcem Williem se setkáváme v bardu, což je termín z tibetského buddhismu označující stav mezi smrtí a novým zrozením, a sledujeme další „bytosti“ podobně uvízlé na hřbitově, které nechtějí akceptovat svou smrt. Bezmála celý román je napsaný v dialogu, ale zahrnuje také útržky historických textů, biografií, dopisů a jiných dobových dokumentů, z nichž některé si protiřečí a další vytvořil autor sám. Saundersův experimentální román je strhující zkoumání smrti, zármutku a lásky, vyprávěné naprosto jedinečným, téměř básnickým způsobem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Lincoln in the Bardo, 2017
více info...
Přidat komentář
Víc je to drama než román... Autor skrz 160 jen načrtnutých postav-dušiček snaží se luterským způsobem přesvědčit čtenáře, aby se bál pekla, a nejmíň očistce, který tady je moderním, synkretickým způsobem (a trochu i nekřesťanský) modifikován. Proč? Protože "boha stejně člověk přece nepochopí". Odkud to známe? Ale s bardem - buddhistickým pojmem - nemá to bohužel nic společného. Pro mě celý tento příběh smrdí naftalenem z 19. století: nápady jako v romantismu, jen trochu víc vulgarity. Ale autor nic nového anebo důležitého tím neříká. Prostě jen anglikánská kazatelna a americké budování státu: Saunders staví památník prezidentovi Lincolnovi a černoší mu zpívají Aleluja! Navíc pomocí vynalezených citací z neexistujících dopisů, knih a novin chce autor asi ukázat, že lidé nejsou schopní nic přesně vnímat anebo popsat, proto by se na jejich názor neměl nikdo spoléhat.
Dodatečná hvězdička za namáhavou formu vyprávění: čtenář si musí sám sestavit z drobek (SMSek, jak to někdo psal) celý příběh.
Kniha mě příjemně překvapila. Experimentální román nebude asi to pravé ořechové pro každého, ale za mě rozhodně plný počet hvězd!
Knížku jsem si půjčila kvůli čtenářské výzvě a musím sáhnout po jiné, protože tuhle jsem nedocetla. Poslední dobou si vybiram špatné knihy ke čtení.
Přečteno jedním dechem, ovšem spíše z touhy mít to za sebou, byť jsem si ji vcelku užívala (ano, je v tom rozpor, ale zkuste si kousek přečíst a pochopíte). Ta knížka je čistá krása; smrt mladého Lincolna spíše záminka pro polyfonní zachycení atmosféry roku 1862 a jeho paradoxů, zároveň pro podání zprávy o pinožení se jak živých (od prezidenta po hlídače na hřbitově), tak těch v záhrobí (kteří jsou schopni citů nejen pozitivních a pěstují si hezkou řádku sebeklamů), s nadstavbou úvah o paměti, nepoznatelných příčinách některých rozhodnutí (ano, "tradice je společenský tlak mrtvých lidí", mimo jiné) a smyslu života a smrti vůbec. Také napsaná vynikajícím jazykem (a dobře přeložená), originální metodou (to proplétání hlasů, ať už živých mrtvých či autorů literárních zpráv, úplně volá po četbě nahlas, po rozhlasovém a možná i divadelním zpracování) a vzbuzující silné emoce, od smutku až nesnesitelného, přes melancholické rozjímání po radost a úsměvnou pohodu. Nutno přečíst ještě jednou, myslím, ta inspirativnost je nesporná.
Jestliže chcete rozmluvat se záhrobím, zkuste si tuto oceněnou knihu přečíst. Jà jsem se tou depresívní smrští prolistovala jen kvůli čtenářské výzvė.
Něco tak neobvyklého jsem ještě nečetla, díky autorovi za skvělé počtení. Velké emoce, láska i nenávist až za hrob, víra, která nás neopouští ani po odchodu z tohoto světa, osudy mnoha lidí, jejichž životní příběhy se prolínají se základními pocity - co jsme, čím jsme byli a co budeme, ať už jsme kdekoliv. A ten neobvyklý formát...kniha nás nutí přemýšlet nejen nad hrdiny této výjimečné knihy. A ten bezmezný smutek rodiče tak dokonale vyjádřený...
Tak tohle je na mě alternativní až příliš.
Autorův záměr chápu, chtěl přijít s něčím novým, originálním. S něčím, co tady ještě nebylo.
Přišel a byl oceněn. Mě ale bohužel nezaujal. A to navzdory tomu, že se mi některé pasáže líbily. Nechci této knize zase zbytečně křivdit.
Ale nemůžu se zbavit pocitu, že jsem vlastně četla cosi na způsob antické tragédie psané v esemeskách.
Jsem evidentně Old School; no co už.
Štítky knihy
smrt americká literatura posmrtný život experimentální literatura Abraham Lincoln, 1809–1865 Bookerova cena záhrobíAutorovy další knížky
| 2018 |  Lincoln v bardu |
| 2015 | Desátého prosince |
| 1997 | Památník války severu proti jihu |
Pro mě to nemá hlavu, patu... takové nepřehledné, nepochopitelné čtení... jestli ještě na takovou knihu narazím, určitě už nebudu zkoušet ji přelouskat...