Lišák a já
Catherine Raven
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490879/bmid_lisak-a-ja-P8P-490879.png
4
27
27
Po získání doktorátu z biologie si Catherine Ravenová postavila malou chatu v odlehlém koutu Montany. Tou dobou žila v izolaci nejen fyzické, ale i citové. Domek považovala za útočiště, kde si bude moci oddechnout – mezi lidmi jí totiž nikdy nebylo moc dobře. Jednoho dne si všimla, že na její pozemek každý den odpoledne přichází dost zanedbaný lišák. Jak se navazuje rozhovor s lišákem? Vynesla si ven skládací židli, posadila se k němu co nejblíže a začala mu předčítat Malého prince. Z pozice vědkyně si samozřejmě uvědomovala, že se zvířatům nedají přisuzovat lidské vlastnosti. Jak se ale postupně ukazovala lišákova osobnost a povaha, stali se z nich navzdory jejímu přesvědčení přátelé. Díky němu Catherine pochopila, že pokud zůstaneme spojeni s přírodou, nebudeme nikdy sami. Lišák a já je dojemným a pozoruhodným příběhem přátelství, růstu a vyrovnání se s neodvratnou ztrátou a pochopením, že i taková ztráta může mít v životě svůj smysl. Je to vyprávění o samotě a sounáležitosti a zároveň nadčasový příběh jedné ženy, jejíž propojení s přírodou změní pohled na vše kolem nás – na každý strom, stéblo trávy, květinu nebo třeba lišku.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , JotaOriginální název:
Fox and I, 2021
více info...
Přidat komentář
Měla jsem problémy ji číst a to knihy o přírodě a zvířatech miluju.
"O duši lesa" se mi líbila podstatně více.
Krásný poetický příběh! Ano, kniha se nevěnuje pouze vztahu Cathe a Lišáka, ale obsahuje i spoustu zajímavostí ze světa zvířat i rostlin. Autorčiny znalosti přírody jsou sice mnohdy popisovány velmi podrobně, ale vše je tak propojené, že mi to nepřišlo jako rušivý element. Naopak. Kniha je krásným příběhem o přátelství člověka a přírody obecně, a citlivé povahy na konci možná uroní nejednu slzu.
Když jsem knihu u Joty zahlédla, tak jsem si říkala, že bude přesně pro mě, příroda, zvířata, vztahy mezi nimi i v souvislosti s člověkem, je to pravda i není. Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu má autorka dar popisovat okolní prostředí, ale na druhou stranu, jsem di na některých stránkách připadala jako u odborného textu z encyklopedie a to není úplně něco, co bych v takovéto knize čekala. Takže ano, kniha rozhodně stojí za přečtení, jsou tam krásné pasáže mezi hlavní hrdinkou a lišákem, svět introvertního člověka a krásné popisy přírody, na druhou stranu jsem se ale na několika stranách dost nudila.
Říkala jsem si "to bude přesně kniha pro mě" - příroda, vztah zvířete s člověkem...bohužel...po cca 50-ti stanách jsem knížku odložila...námět skvělý, ale styl, jakým je knížka napsaná pro mě nečtivý...škoda.
Nepotkali jsme se.... I ta jedna * je pouze za skvělý námět. A fakt mne jeho zpracování mrzí.
I já jsem zde čekala trochu jiný příběh .... ale vzhledem k zaměření autorky dostala spoustu informací o přírodě ....
A hlavně o soužití člověka s ní ....
Myšlenky o svobodě člověka i zvířat mne zaujaly - hlavně ta, která mluví o svobodné vůli ponechat přírodě i zvířeti jeho přirozenost ....
Kniha je na pomalé a vnímavé čtení - a pro milovníky přírody bude osvěžením ....
Trochu jako přírodopisný dokument, možná jsem místy nepochopila, co tím chtěl básník říci. Něco jako styl "malý princ" - někdo pochopí a zamiluje si, jiný neporozumí. Myslím, že kniha je vhodná i pro samotáře na zimní večer.
str.228 : .... Klesáme a vzdalujeme se od přirozeného života a divoká zvířata k němu násilím tlačíme. Hlasitě se ženeme za přirozeným životem, ale vyžadujeme ho převážně po někom jiném. ...
Místy mi to přišlo jako učebnice přírodopisu, ale pasáže se zvířaty a zvláště s lišákem, byly skvělé. Často obsahovala zajímavé myšlenky. Taková pohodová kniha,když je člověk sám a chce být sám.
Lišák a já je krásná kniha, která vás donutí se zamyslet nad životem kolem nás.
Sledujeme příběh malého lišáčka a dívky, která se dobrovolně odstěhovala do srubu v horách. Jednou za čas vyráží do civilizace učit své studenty a nebo s nimi komunikuje dálkově.
Její citlivý pohled na přírodu kolem ní a hlavně na lišáka nám dává pocit klidu a porozumění s přírodou kolem nás.
Tahle kniha mě naprosto okouzlila svou prostou silou slova, která nám dává nahlédnout do života v divočině a osamění. Její vztah k lišákovi, který se začíná prohlubovat je kouzelný. Spousta informací o přírodě kolem ní a toho, jak vnímá přírodu. Člověk má kolikrát chuť vydat se tam za ní. Potloukat se v okolí jejího srubu a třeba pak prozkoumat les hrabošů. Pozorovat Kuličku - straku, která s rodinou bydlí v její blízkosti a která ji zlobí.
Moc jsem si knihu užila a dávkovala po kouskách. Byla to chvíle opravdového odpočinku, který jsem od knihy očekávala a dostala.
Tohle byla naprosto krásná kniha o přírodě a všem, co k ní patří.
Lišák a já je přesně ta kniha, kterou byste si s sebou měli vzít, když chcete být sami a udělat si výlet do přírody. Jen vy, kniha a čerstvý vzduch. Protože přesně k tomuhle se hodí.
Kniha nás zavede do příběhu samotářky Catherine, která se přestěhuje na samotu a její nejčastější návštěvou se stane zanedbaný lišák. Jelikož fakta říkají, že nelze domestikovat divoká zvířata a nelze je nazývat přáteli, tak tomu ze začátku nepřikládá velkou váhu. Když ale lišák dochází každý den ve stejnou dobu a Catherine si každý den v tu stejnou dobu vyjde před domek a čte si knihu, dojde jí, že její vztah s lišákem nebude tak obyčejný. Později začíná lišákovi předčítat a na společné chvilky se těší více než na cokoliv jiného.
Díky příběhu jsem se také dozvěděla spoustu zajímavostí o tom, jak v přírodě přežívají ostatní zvířata a jak tam vlastně všichni společně fungují.
Byl tu i krásně popsané kamarádství mezi lišákem a strakou, kteří zůstali přátelé doslova od malička do smrti.
Ke konci mi ve dvou případech i upadla slza, až jsem to sama nečekala, jelikož to bylo opravdu dojemné a zároveň zdrcující.
O trošku menší hodnocení dávám za to, že se příběh občas hodně táhl a bylo to někdy opravdu hodně opisů všeho možného, což příběh Cate a lišáka brzdilo, ale i přes to to bylo fakt krásné počtení.
Kniha vědkyně, která se spřátelí s lišákem, ačkoli sama sobě nalhává, že nic takového se přeci stát nemůže. Z příběhu je znát, že autorka je zvyklá psát odborné texty a ne příběhy, ovšem je na vás, co si z toho vezmete. Mě osobně se odchylky od hlavního příběhu líbily, pokud souvisely s přírodou (např. ze života strak, historie lišek atd.), ovšem často se vracela do své minulosti která nebyla příliš čtivá. Každopádně bláznů jako my, kdo si přejí sdílet život s těmito úžasnými stvořeními, je málo, proto díky za vydání a zprostředkování příběhu, tohoto okénka do života jednoho Lišáka!
Lišák a já
Lišák a já je kniha, ve které autorka, doktorka biologie, popisuje svůj příběh samotářského života v odlehlé oblasti, kde si nechala postavit malou chatu.
Catherine občas vyučuje studenty na terénních seminářích, ale většinu času tráví pozorováním a popisem přírody. Pozoruje chování zvířat, rostlin a stromů, které nám, čtenářům, zprostředkovává.
Catherine se spřátelí s lišákem a postupem času jej skutečně považuje za opravdového přítele. Postupně dává větší důraz na instinkty než na výzkumy.
Líbilo se mi zakomponování myšlenek z dalších knih - Bílé velryby od Melvilla, Malého prince nebo Země lidí od Exupéryho (a další).
V podstatě pár větami v průběhu celé knihy se dozvíme, že autorka neměla ideální dětství. Srdce ji velmi silně táhne do divočiny a často přemýšlí, že by nemohla žít "normální život" ve městě. Většinou se straní i lidí, i když pár přátel má. Celou dobu řeší, zda je možné, aby se přátelili člověk a liška. Kniha se z převážné většiny skládá z popisu a chování přírody, takže sedne lidem, kterým to takto vyhovuje.
Za mě je to krásná protiváha hektického života tak, jak ho běžně známe. Já mám tento typ knih ráda (čím dál radši), ale přišlo mi, že některé pasáže byly zbytečně do detailu natahované, já bych to tak o pětinu zkrouhla. V textu mě rušily sponzorsky znějící spojení typu: hrnek značky xy, kalhoty značky xy nebo oves značky xy a když se asi po páté objevila nadávka "do lasičích čůránek", mírně mě to začalo iritovat.
Při čtení jsem si vzpomněla na skvělou knihu Zeď, která je sice zpracovaná úplně jinak, ale je tam spojitost samotné ženy uprostřed divoké přírody. A tak nějak celkově začínám tíhnout ke knihám, které se odehrávají v přírodě, v divočině, vzdálené tomu, co dnes nazýváme "běžný život". Takovým lidem/postavám vždycky fandím.
"Souznění je podle mě vstupní branou přátelství."
"Můj instinkt mně stejně jako kterémukoliv jinému zvířeti zabránil hnát se vpřed příliš rychle, když jsem si nebyla jistá, kam vlastně směřuji."
"Teď už vím, že poslání je mnohem důležitější než profese."
"Náš instinkt nám říká, co je přirozené. Naše společnost nám říká, co je běžné - pokud ji necháme."