Nové komentáře u knih Catherine Raven
Lišák a já
„Lišák a já je kniha, ve které autorka, doktorka biologie, popisuje svůj příběh samotářského života v odlehlé oblasti, kde si nechala postavit malou chatu.
Catherine občas vyučuje studenty na terénních seminářích, ale většinu času tráví pozorováním a popisem přírody. Pozoruje chování zvířat, rostlin a stromů, které nám, čtenářům, zprostředkovává.
Catherine se spřátelí s lišákem a postupem času jej skutečně považuje za opravdového přítele. Postupně dává větší důraz na instinkty než na výzkumy.
Líbilo se mi zakomponování myšlenek z dalších knih - Bílé velryby od Melvilla, Malého prince nebo Země lidí od Exupéryho (a další).
V podstatě pár větami v průběhu celé knihy se dozvíme, že autorka neměla ideální dětství. Srdce ji velmi silně táhne do divočiny a často přemýšlí, že by nemohla žít "normální život" ve městě. Většinou se straní i lidí, i když pár přátel má. Celou dobu řeší, zda je možné, aby se přátelili člověk a liška. Kniha se z převážné většiny skládá z popisu a chování přírody, takže sedne lidem, kterým to takto vyhovuje.
Za mě je to krásná protiváha hektického života tak, jak ho běžně známe. Já mám tento typ knih ráda (čím dál radši), ale přišlo mi, že některé pasáže byly zbytečně do detailu natahované, já bych to tak o pětinu zkrouhla. V textu mě rušily sponzorsky znějící spojení typu: hrnek značky xy, kalhoty značky xy nebo oves značky xy a když se asi po páté objevila nadávka "do lasičích čůránek", mírně mě to začalo iritovat.
Při čtení jsem si vzpomněla na skvělou knihu Zeď, která je sice zpracovaná úplně jinak, ale je tam spojitost samotné ženy uprostřed divoké přírody. A tak nějak celkově začínám tíhnout ke knihám, které se odehrávají v přírodě, v divočině, vzdálené tomu, co dnes nazýváme "běžný život". Takovým lidem/postavám vždycky fandím.
"Souznění je podle mě vstupní branou přátelství."
"Můj instinkt mně stejně jako kterémukoliv jinému zvířeti zabránil hnát se vpřed příliš rychle, když jsem si nebyla jistá, kam vlastně směřuji."
"Teď už vím, že poslání je mnohem důležitější než profese."
"Náš instinkt nám říká, co je přirozené. Naše společnost nám říká, co je běžné - pokud ji necháme."“... celý text
— Ivule9
Lišák a já
„Měla jsem problémy ji číst a to knihy o přírodě a zvířatech miluju.
"O duši lesa" se mi líbila podstatně více.“
— Inugoya
Lišák a já
„Krásný poetický příběh! Ano, kniha se nevěnuje pouze vztahu Cathe a Lišáka, ale obsahuje i spoustu zajímavostí ze světa zvířat i rostlin. Autorčiny znalosti přírody jsou sice mnohdy popisovány velmi podrobně, ale vše je tak propojené, že mi to nepřišlo jako rušivý element. Naopak. Kniha je krásným příběhem o přátelství člověka a přírody obecně, a citlivé povahy na konci možná uroní nejednu slzu.“... celý text
— mountaindragon
Lišák a já
„Když jsem knihu u Joty zahlédla, tak jsem si říkala, že bude přesně pro mě, příroda, zvířata, vztahy mezi nimi i v souvislosti s člověkem, je to pravda i není. Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu má autorka dar popisovat okolní prostředí, ale na druhou stranu, jsem di na některých stránkách připadala jako u odborného textu z encyklopedie a to není úplně něco, co bych v takovéto knize čekala. Takže ano, kniha rozhodně stojí za přečtení, jsou tam krásné pasáže mezi hlavní hrdinkou a lišákem, svět introvertního člověka a krásné popisy přírody, na druhou stranu jsem se ale na několika stranách dost nudila.“... celý text
— hanina.k
Lišák a já
„Říkala jsem si "to bude přesně kniha pro mě" - příroda, vztah zvířete s člověkem...bohužel...po cca 50-ti stanách jsem knížku odložila...námět skvělý, ale styl, jakým je knížka napsaná pro mě nečtivý...škoda.“... celý text
— jitka9251
