Inugoya komentáře u knih

Příběh je něco mezi pohádkou a fantasy.

Některé postavy jsou uvěřitelnější, jiné méně, ale vztah si asi nezvládnete vytvořit k žádné. Možná s výjimkou královského pana otce, který je regulerně na pěst a vlastně tak nějak může za všechno špatné, co se v knize děje.

Zajímavá je rasa Okřídlených, je škoda, že jim v knize není dán větší prostor.

Děj spíš klouže po povrchu, konec je takový uspěchaný, ale minimálně jedné nepředvídatelnosti se tam rozhodně dočkáte. Aspoň já jsem tím tedy byla překvapená.

Jednoduchá oddechovka, kterou klidně můžou smlsnout i dospělí. :)

31.01.2025

Přidávám se k těm, kdo si myslí, že druhý díl byl horší.

Co se mi líbilo, byly krátké "flashback" kapitoly, které osvětlovaly Doubkovu minulost.
Co se mi líbilo méně, byly ty pseudodramatické výlevy o tom, kdo koho (ne)miluje a kdo komu (ne)věří, protože se sice hezky střídaly, ale nedávaly v žádném ohledu smysl.

Přibylo taky hrubostí, násilností, včetně více Jude a Cardana (může Jude být ještě nesympatičtější?) a Doubek se Suren rozhodně nemohli zůstat pozadu (pojďme se aspoň kousat...).
Kniha alespoň plnokrevně přiznává, že celá tahle familie je fakt pošahaná, takže se v některých scénách není moc čemu divit.

Co mě naopak překvapilo, bylo, že druhý díl už se nevypráví z pohledu Suren. A taky to, že Doubek, už v podstatě dospělý, se pořád jmenuje Doubek. Měla jsem za to, že to bylo jeho dětské jméno. Ale Dub zní asi blbě.

Vílí svět Holly Blackové je každopádně stále zajímavým místem, takže pokud ještě něco napíše (a nebude to zbytečná vycpávka), tak si to určitě přečetu.
Sice bude hrozit, že budu tu a tam protáčet oči, ale docela by mě zajímalo, jestli chudák Taryn taky najde nějaký happyend. Zatím mám pocit, že je z nich jediná relativně normální, ale autorka jí docela dává zabrat.

1 28.01.2025

Už si moc nepamatuju, o čem byla série Krutý princ, jen vím, že mě neskutečně štvala hlavní hrdinka Jude a její šamstr.

Taky už mám značnou alergii na všechny vyšinuté agresivní perverzačky a jeijch vyšinuté agresivní perverzáky, kterým se násilnosti partnerek líbí nebo je dokonce vzrušují.

V téhle knize to naštěstí nenajdete. Nebo jen velmi minimálně.
Je to psáno opět z pohledu dívky - tentokrát je hlavní hrdinkou Wren/Suren, která mi připadala mnohem sympatičtější a mnohem míň otravná, než je Jude.
Podobný dojem mám i z Doubka, takže v tomhle ohledu jsem se za hlavu nechytala.

Kniha je psaná dobře, čte se téměř sama. Občas je trochu zmatená, ne všechno mi dávalo smysl a osobnostní kotrmelec hlavní hrdinky na konci tohoto dílu mi smysl nedával vůbec (drama queen. Doslova), ale nic z toho mi dojem z četby výrazně nekazilo.

Doporučuji jako nenáročnou oddechovku, která hezky plyne. Možná vás neposadí na zadek, ale ani příliš neznechutí.

1 26.01.2025

Určitě mnohem lepší než jednička.

Bába Bedla sice tak nějak pořád stejně nemastná, neslaná, nezúčastněná a věčně pokuřující, ale děj už měl alespoň hlavu a patu, včetně jasného morálního rozjímání nad tématem pomsty.

Tentokrát nás čeká ponor do světa lišejníků, pohádka a další zlý knížepán. Sice nevím, proč autorka tolik oblibuje téma válek a vraždění, ale budiž.

Nelogičnosti a zmatenost se nevyhnou ani této knize, ale tady to ani tolik nevadí.

Ilustrace opět nezklamaly.

1 23.01.2025

Nejspíš bych to vůbec neměla hodnotit, protože nejsem cílovka, ale přiznávám, že mít děti, tak jim to nekoupím.
Sáhla jsem po ní, protože slibovala neobyčejný ponor do světa přírody a to je téma, které mám ráda.

Hlavní postava je vcelku originální, ale přišlo mi, že pomáhá tak nějak ze setrvačnosti, že ji to vlastně obtěžuje (malinko mi tím připomněla Kolčavu od Evy Francové). Děj mi přišel zmatený, nelogický. Konec nijaký.

Co ale knize nelze upřít, je grafika a pohádkově-snové ilustrace.

Já bych ji asi nedoporučila (když už, tak rovnou druhý díl, který je mnohem lepší), ale podle nadšených recenzí přede mnou budu asi výjimka z pravidla.

1 23.01.2025

Chápu rozčarování v předchozích komentářích.

V druhém díle chyběl pocit novoty, i jakési kontinuity.
Na scéně se objevují nové postavy (další grázl, další desátek plus jeden speciální kluk), které se těch starých svým způsobem dotýkají jen okrajově.

Závěr měl nicméně spád a objevilo se tam i několik momentů k hlubokému zamyšlení.

V každém případě člověk nemůže setřást dojem, že by to chtělo alespoň ještě jeden díl. Na to, aby to byl konec série, toho bylo nevyřčeno a otevřeno až příliš.

1 20.01.2025

Neskutečně silná kniha.

Není to zrovna veselé čtení o světě, kde jsou nechtěné děti posílány vlastními rodiči (!) nebo institucemi na "rozpojení", což je v podstatě jejich rozporcování na tkáně a orgány, které jsou potom použity na opravu jiných lidských bytostí.

Kniha tak otvírá zneklidňující otázku hodnoty (a vlastnictví) života a (ne)existenci duše.

Nejsilnější pasáž pro mě představoval popis procesu rozpojení jednoho z dětí a i když to byla postava krajně nesympatická, stejně to se mnou otřáslo do morku kostí. Snad budu dneska dobře spát.

Ve světle chování společnosti během nedávné pandemie si tak kladu zneklidňující otázku, jestli tohle není jedna z možných nepěkných budoucností lidstva. Schopní podobných (a horších) zvěrstev jako druh bohužel (stále) jsme.

Závěrem bych chtěla ocenit překlad, třeba slovo "čápnutý" na mě udělalo dojem.

A já se jdu pustit do dalšího dílu...

PS: Podobný námět jsem už kdysi viděla v jednom filmu, takže děkuju Timkimovi, že mi komentářem připomněl, v jakém.

4 13.01.2025

Jen další pokus vytěžit z popularity série co nejvíc.

Náhled Taryn na události, které už dávno známe. Nic nového nebo převratného se tam nedozvíme.

Za mě škoda papíru i peněz.

2 11.01.2025

Těžko se mi to hodnotilo.
Asi už jsem malinko zmlsaná moderní literaturou, ale styl psaní na mě působil poněkud archaicky.
Příběh začíná vyprávět muž, který mi pro děj nepřijde vůbec nijak důležitý a nad akcí rozhodně převažuje popis.

Pak jsem se ale koukla dozadu a zjistila jsem, že tohle dílko vyšlo původně v roce 1944 (!) a tak jsem mu vnímané nešvary snadno odpustila.

Příběh superpsa s takřka lidským mozkem asi nenechá nikoho chladným. Zvláště ne ty, kteří si připadají mimo tak nějak celoživotně a obtížně hledají svoje místo a účel v tomto světě.
Sama jsem se v tom mockrát poznávala. V tápání, v občasné averzi ke svému vlastnímu druhu, i v celoživotním osamělosti, která je tu silnější, tu slabší. A taky v obdivu k zázraku lidských rukou, které dovedou vytvářet dechberoucí věci (ale bohužel taky nesmyslně ničit).

Závěr zrovna veselý nebyl, ale co si budeme, ono to ani jinak dopadnout nemohlo.

Rozhodně jde o velmi zajímavé, skoro by se chtělo říct až nadčasové dílo.
Já si ale kladu otázku, jestli ten dojem "nadčasovosti" není způsobený spíš tím, že lidstvo jako takové se v ohledu emočna, duševna a pospolitosti naprosto nikam nevyvíjí (zato vynálezy, to by nám šlo...). Což je spíš smutná vizitka našeho druhu než známka geniality autora (kterou mu zároveň ale neodpírám).

----

Poznámka pod čarou: Jméno "Plaxy" mě celou dobu strašně iritovalo... skoro bych byla radši, kdyby tam autor strčil nějakou Jane.

3 10.01.2025

Konečně jsem pochopila, proč na mě psychoterapie úplně nefungovala a co bych byla bývala potřebovala jinak.

Kniha mi (díky komentářům pod obrázky) taky velmi názorně ukázala, že občas ani proškolený terapeut s roky praxe neumí udělat / říct v daný moment tu správnou věc, což ze mě setřelo poslední zbyteček viny za to, že jsem se nebyla schopná posunout.

Terapeuti jsou holt taky jenom lidi..

Hvězdu dolů za to, že se mi výtvarné pojetí moc nelíbilo.

Jinak je to velmi zajímavé a přínosné čtení prakticky pro koholiv.

3 06.01.2025

Asi se budu lišit od většiny, ale prvních dobrých 200 stran mě absolutně nebavilo.
Tři časové roviny byly zajímavé, ale v podstatě akorát detailním popisem krajiny a světa okolo.
Hrdinové mě nebavili, to co dělali mě moc nezajímalo.

Přesto jsem u knížky vydržela a pak se to přehouplo. Možná v momentě, kdy se C rozhodl opustit plazidlo? Přesně nevím.

Nakonec jsem dostala koktejl znepokojivých obrazů, časových liní umně spletených v jednu, se špetkou mytologie k tomu.

Ke knize už se asi nevrátím, ale 3,5 - 4 hvězdy si zaslouží.

1 05.11.2024

(SPOILER) Já tenhle druh literatury nemám ráda.

Téma zneužívání vlastního dítěte za, v podstatě, tichého souhlasu matky i zbytku rodiny se mi fakt hnusí, i když vím, že takových příběhů je spousta a nejsou to fikce.

Kniha se četla velmi dobře a šikovně proplétá nitky přítomnosti a minulosti. Nicméně konec je absolutně nijaký, spousta otázek zůstala bez odpovědi, hlavní hrdinka se v podstatě nedočká žádného happy endu, ani satisfakce, vlastně vůbec ničeho.
Dokonce ani nevíme, co s ní bude dál, když už je teď v podstatě bezdomovec, žije v bídě, nemá práci a navíc je dost nemocná, a její bratři k ní mají více než pochybný vztah.

Takže abych to shrnula: pokud máte rádi depresivní čtení, směle do toho.
Autorka psát umí, jen je škoda, že to celé neuchopila nějak jinak a nedokázala to dotáhnout.

5 03.10.2024

Velmi zajímavá kniha s nádhernou obálkou (Adéla Stopka prostě umí).

Příběhy, které postupně spojují osudy mnohých obyvatel jednoho městečka, které propojuje ještě něco: téma zvon(k)ů ve všech možných podobách.

Dílo je velmi originální, dobře se čte a kousek ze sebe si tam zajisté najde úplně každý z nás.

Přesto tomu k dokonalosti něco chybělo, i když neumím přesně artikulovat, co.

Závěr je nicméně krásný a potěšil mě, protože je to i moje životní filozofie. Někdy drobný, nezištný skutek může opravdu rozhýbat celou řadu událostí nebo třeba zachránit někomu život.

Co mě moc netěší, jsou QR kódy, které mi v knihách vadí hodně, protože jednou prostě přestanou fungovat. Nicméně prý vedou k hudbě, tak si je možná otevřu.

Celkově je to zajímavý počin a pro všechny, kdo mají rádi nostalgii a příběhy o lásce v nejrůznějších podobách, ji s klidným svědomím doporučuji.

3 12.09.2024

Milá oddechovka o lásce s dobrým koncem.

Kniha je psaná svižně, snaží se být vtipná a celkem věrně vystihuje pochody (úspěšné single) ženy zamilované do nepravého.

Dlužno říct, že mírně sympatické jsou tam jen dvě postavy: veterinář Pavel a Erik. Zbytku rozumím, ale neumím se ztotožnit s žádnou ze žen (i když hloupou zamilovanost mám v rejstříku taky).
Kočka Macour je vyloženě nesympatická, a kdo s nimi nemá přímou zkušenost, tak musí získat dojem, že jde o otravné bestie (děkuji, nechci, radši psa).

Malá moudra se tam taky najdou: třeba bychom všechny mohly být čas od času tak trochu jako kočky.

Jinak je to spíš dovolenková četba, od které nečekejte nic hlubšího. Na druhou stranu to není ani tak nablblé jako Harlequinky nebo některé jiné romány pro ženy.

1 11.09.2024

Nějak se mi podařilo pozapomenout, co se dělo v prvním díle a text mi moc nepomohl. Celé mi to přišlo kapku zmatené a začalo se to učesávat spíš až na konci.

Štvala mě některá úmrtí, která mi připadala zbytečná a často jsem se ztrácela v tom, o kom je zrovna řeč a proč je o něm vůbec řeč.

Třetí díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne, protože mi přijde, že dvojkou už to klidně mohlo skončit. I tak mi tenhle díl připadal slabší než předchozí.

10.09.2024

Moc nevím, jak knihu hodnotit.
Snoubí se v ní totiž hloubka s jakousi plytkostí vzhledem k závažnosti daného tématu.

Každopádně nečekejte žádné drama ani krváky, ty závažné věci jsou tam spíš jen naznačeny a je jen a jen na vaší fantazii, kam až ji necháte doputovat. K zamyšlení ovšem stále zůstává, jak může jedno náboženství ve jménu lásky páchat neustále tolik zrůdností, které rozhodně neskončily středověkem...

Velmi sympatický mi byl ale hlavní hrdina a jeho lidskost. Takoví už se v knihách moc nepotkávají. A může se jím inspirovat každý z nás.

5 10.09.2024

Poetická kniha, která splétá příběh jedné rodiny, sourozeneckých vztahů a mytologii.

Pro ty, kdo už předtím viděli film, nebude děj žádným překvapením, ale potěšit by je mohla bonusová kapitola.

Osobně mi k dokonalosti chybělo, aby maminka byla zase součástí rodiny, protože je tam jasně cítit vzájemná partnerská láska i pouto k dětem, ale chápu, proč to nebylo možné.

Příběh je nicméně i tak nesmírně poetický a ve své podstatě má i šťastný konec.

Doporučuji.

1 22.08.2024

Tohle je něco tak strašně divnýho, že ani nevím, jak to hodnotit.
Z putování zvířátek do Francie nedávalo smysl vůbec nic. Posloupnost času, místa, neustále se tam z ničeho nic objevovaly divné postavy, o kterých jste netušili, proč tam jsou.

Jestli to měla být nějaký pokus o nápodobu Putování Vlase a Brady, tak se to fakt těžce nepovedlo.

Neumím si představit, kdo je cílovka, ale do knihy nemá smysl investovat.

2 21.08.2024

Podle recenzí tady jsem čekala něco strašného.

Nakonec mi to zas tak hrozné nepřipadalo. Jen takové nemastné, neslané, nevyužité, nedotažené.

A celkem neoriginální.

Máme tu další příspěvek do řady nekonečného seriálu bohyňování (ženy, která ještě nejste bohyně, regulérně promrhaváte život), který silně připomíná křížence mezi Božidarou a Agnes.

Vezměte jednu nesympatickou hrdinku (ale musí být mladá a krásná!), udělejte z ní vyvolenou, která má zachránit svět (ale místo toho je z ní radši influencerka), abyste ji nakonec nechali projít pokusem o epickou bitvu (která se objevila z ničeho nic a nedává žádný smysl), kde umře (pohoda, klídek) a zase se oživí (pohoda, klídek), aby to nakonec celé vyhrála a skončila po boku šamstra, s kterým prohodila za celou dobu tak pět a půl slova (kterým navíc vůbec nerozuměla), ale tam uvnitř věděla, že potkala lásku na celý život (i když pak vesele randí s jinejma, dokud se jí v hlavě nerozsvítí).

Takže, co se tím celým dílem chtělo vlastně říct? Buď otravná jak osina, bude z tebe (i tak) bohyňa?

Taky jsem dost nepochopila záležitost chalupy a Prašivce. On jako tu chalupu koupil a pak ji prodal? A jak je možný, že na půdě byly ještě pořád "krámy" po předchozích majitelech, o kterých sám tvrdil, že budou majitelkou vyklizeny, aby je nakonec vyklidil sám?

Nevím, no. Mám takový neodbytný pocit, že se z toho dalo vytřískat o dost víc.

28.07.2024

Kniha je jen pro čtenáře s velmi otevřenou myslí.

Obsahuje totiž spoustu ničím nepodložených "faktů", jejichž jediným zdrojem je jakýsi "Duch".

Předesílám, že jsem ezoskeptik, ale docela schopný nadhledu, takže jsem knihu okamžitě nezahodila. I když nebudu lhát, že se můj vnitřní bývalý vědec při slovních spojeních jako "dosud neobjevené seskupené sodíkové soli" docela dost kroutil.

Nicméně, když pominu toto všechno, včetně neustálých otravných odkazů na jiné knihy autora (máte problém s tímto, přečtěte si také knihu XYZ), musím dát vysoké hodnocení.

Protože i když se kniha může zdát jako směsice slátanin, řapíkatý celer fakt něco dělá.

Sice na sobě nepozoruju většinu z toho, co si pochvalují ostatní (ale já u toho zároveň poněkud prasím, zvláště teď přes léto, taže lepek, laktóza, ...), ale prokazatelně:

* po třech dnech mě šťáva zbavila žaludečních potíží, kterých se mi už víc jak 2 týdny nepodařilo ničím zvládnout, a to při pití cca 280 ml

* po několika měsících mi upravila menstruační cyklus

Ani jeden z zdravotních problémů není ještě vyřešen k mé trvalé spokojenosti, o dalších ani nemluvě, ale s jistotou mohu říct, že to rozhodně něco dělá.

Proto taky moje vysoké hodnocení.

Takže minimálně za pokus nic nedáte. Jak s knihou, tak se šťávou.

27.07.2024